Simulované cvičení (bez semináře)

31. března 2012 v 9:45 | kajan
Čtvrtek
Ve čtvrtek v 5 h ráno jsem vyrazila do Třeště na seminář práce v plochách doprovázený simulovaným cvičením druhý den.

Přijela jsem na místo o půl hodinu dříve. A proti mne z panelové lesní cesty vyrazilo asi 15 policejních i civilních aut s houkačkami. A strašně rychle odjížděly k Stonařovu. Váhala jsem, zda jet za nimi nebo co. Nakonec jsem je nechala projet a dojela jsem k policejní škole, abych se zeptala co a jak. Tam mi kdosi s úsměvem sdělil, že seminář bude odložen, že byli všichni povoláni do ostré akce. Pomůžu jim nebo na ně tady počkám? Můžu počkat, ale nikdo neví, jak dlouho bude pátrání trvat. Navíc mají málo psů.

Ohromilo mne, že mi nabídl, abych pomohla. Samozřejmě pojedu. To, že na atest teprve půjdu, ho vůbec nezajímalo. Na automapě mi ukázal místo srazu (cca dalších 50 km) až za Moravskými Budějovicemi. Zavolala jsem Ireně a Jindrovi, kteří akorát vjížděli z hlavní na panelovou cestu. Ještě se k nám přidal další dobrovolný záchranář a rychle v mezích předpisů jsme se v koloně tří aut přesunuli na sraz k hřbitovu v Jaroměřicích. Když jsme dojeli, kolona aut akorát odjížděla zase dál. Dostali jsme úkol, jet za nimi. S houkačkami projela policejní kolona městem neuvěřitelnou rychlostí a my - v soukromých vozech - se samozřejmě ztratili, protože jsme holt museli zastavit na stopce apod. Po docela nepříjemném hledání, jsme je konečně našli.

Od této chvíle bylo vše skvěle organizováno. Dozvěděli jsme se o tom, koho hledáme, že není nebezpečný, ale dost možná už není živý atd. Mezitím technik na naši GPSku nahrál hranici našeho terénu. Rychle jsme si přebalili (3 min). A vyrazili jsme. Kafe a snídaně dlouho nebude, to je jisté. Přesun do terénu nám trval asi 20 minut. Neběželi jsme, jen jsme rychle šli. Dost nás potěšilo, že jsme nemuseli přebrodit potok, jak se nám v jednu chvíli zdálo. Terén jsme našli a prohledali (17 ha). Jarní aspekt, několik srnek, jeden divočák - lončák z cca 1 m, spousta stop divočáků. Osobu jsme nenašli, ale odvedli jsme pečlivou práci. Možná až moc, možná jsme mohli hledat trochu rychleji (17 ha jsme dělali 2 hodiny).
Večerní vyhodnocení a zkrácená diskuse o využití GPS.

Po jistém váhání jsem se nenahlásila na noční trénink vyhledávání. Za to jsem se nahlásila na dva denní terény.

Pátek
Můj první terén měl 40 ha. Opět jsme se museli přesunout autem. Do GPS se jeho hranice nějak nenahrály. Měla jsem je jen na mapce. To jsem zjistila ale až na místě. Takže to bude složitější, než včera. Navíc jsem tentokrát pracovala s Aywy sama. Pršelo. V terénu jsem se na chvíli dezorienovala (a prohledala jsem docela velkou smrčinu v terénu jiném), než jsem přila na to, že jsem mimo svůj terén. Vrátila jsem se a pokračovala v pátrání. Aywy se mi zdála po včerejšku dost unavená. Docela jsem přemýšlela o tom, zda pracuje nebo ne. Běhala si kolem mne skoro jako na procházce. A já stále bojovala s mapkou. Navíc GPS chvilku kurzor ukazovala a chvilku ne (vysoké smrky). Bez pomocníka a bez zkušeností pro mne bylo těžké se orientovat a hledat zároveň. Musím to poctivě přiznat. Ale hledaly jsme dál a už skutečně i v našem terénu. To už jsem byla celá promáčená od vysoké mokré trávy a deště. Aywy také. Další cca 30 minut hledání, které vypadalo trochu jako procházka. Najednou Aywy ožila. Bylo jasné, že se něco děje. Začala šněrovat takovou podmáčenou nízkou smrčinu s výmoly a bahnem - vesele, se zvednutým ocasem. Zdálo se mi, že dohledává. Snažila jsem ji korigovat. Nenacházela docela dlouho (později jsem odhadla, že nabrala poprvé pach cca 150 - 200 m od figurantky). Chodila smrčinou sem a tam, já ji občas vyslala do nějaké široké části. Už jsem viděla konec té nízké smrčiny a nález stále nebyl. Přiznám se, že mne napadlo, jestli takhle vesele neběhá náhodou po stopách zvěře. Když tu jí vylezly nahoru i uši, celá se nastražila a vletěla do prostřed houští skoro na konci hustého porostu. A hlásila nález. Dojemná chvíle. Po 90 minutách (a celém včerejšku) bez nálezu. Figurantka špatně oblečená, úplně zmrzlá a ještě se bála psů. CHudinka. Nakonec ale byla ochotná chvilku Aywy házet šišku. Nahlásila jsem nález vedoucímu akce, souřadnice atd. A také vedoucí své brigády, která pracovala s Jindrou ve vedlejším terénu. Pak jsem pokračovala v pátrání, prošly jsme neprošlé místo v prostředku terénu. Pak jsem hledání ukončila a odhlásila jsem se mobilem. Hned jsem se dozvěděla, že jsme našli všechny ztracené osoby ve svém sektoru. Radost. A suché oblečení.

Po dvou hodinách jsme se ještě přihlásily o práci. Dostaly jsma na vlastní žádost prostor menší. Jen 12 ha. S pokynem, že je tam jen jeden figurant a že po jeho nálezu máme hledání ukončit. Tentokrát mne doprovázela opět Irena i Jindra. Nepršelo a hodně foukalo, nebylo horko, ideální. Prohledali jsme asi půlku terénu, už jsem věděla, že to co vypadá jako procházka, je práce v terénu, který není zapachován.
V jednu chvíli Aywy ožila a hledala. Ale nedohledala. Snažila jsem se ji posílat tam, kde by mohl být figurant, ale nic.

Pokračovali jsme tedy v pátrání takovými spirálami. Pak jsem poslala Aywy do nevykryté husté nízké smrčiny vedle oplocenky. Věděla jsem, že jsme ji obešly z docela velké vzálenosti po větru. Nález - opět figurant, který se trochu bál psů. Zajímavá zkušenost, blízká praxi. Radost!

Mmch. bylo to asi 150 m od místa, kde poprvé ožila, za tou oplocenkou. Uvědomila jsem si, že si příště to ožívání musím ukládat do GPSky.

Myslím, že jsme si za ty dva dny rozhodně ostudu neudělaly. A kolik jsme se toho naučily. Kolik jsem se dozvěděla o svém psovi a o sobě.

Velice přínosné bylo večerní vyhodnocení - každý psovod mohl říci pár vět k tomu, jak pracoval. Zkušenosti jiných psovodů byly opravdu přínosné.

Vím, že se mám co učit (práce s orientací v tempu) a že se můžu lépe dovybavit (oblečení, co tak rychle nepromokne, velká zásoba suchých věcí a jídla a vody stále v autě atd.). Zároveň ale vím, že s tou ne úplnou dokonalostí jsem již dost dobře připravená, abych mohla skutečně pomáhat. Mnozí psovodi, co se akce účatnili pracovali zkušeněji, ale zároveň tam byli i větší začátečníci, než já. Všem nám byl dán prostor pro to se zlepčovat a učit se jeden od druhého.

Atmosféra vůbec byla moc a moc příjemná. Nesoutěživá, kooperativní. Moc děkuji organizátorům za obětavou práci, za pozvání atd. Navázali jsme spolupráci a věřím, že jsme se neúčastnily podobné akce naposledy.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama