Orfi a překážky

1. března 2012 v 12:37 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Včera jsem si odskočila se všemi třemi velkými psy na cvičák. Byli jsme tam jen dva. A psi jen čtyři. Takže byla fůra času a klid (bez diváků).

Velký výcvikový úspěch na sebe nenechal čekat. Orfi se poprvé odhodlala skočit přes překážku - nízkou skočku.

Pro mnohé to nic neznamená, ale pro nás to byl velký úspěch. Dvě předchozí návštěvy cvičáku se totiž neodhodlala.

Při prvním pokusu, když jsem jí skočku ukázala a snažila se jí přemluvit k jejímu překonání, se strašlivě vylekala.
"Ona po mne něco chce, to nezvládnu!"
Nechala jsem ji. Jednak byla unavená a jednak jsem neměla rozmyšlený postup, co v takové chvíli dělat. (Po pravdě jsem to s žádným jiným psem nezažila.) Jediné, co mne napadlo - přehodit ji přes překážku násilím pomocí vodítka, jsem okamžitě zavrhla. To není můj styl. Netěšilo by mne to touto cestou. A kdo ví, zda by to Orfi prospělo a stresík se neprohluboval.
Takže jsem ustoupila a cvik jsme nedodělaly. Sice to bylo mírně trapné - koukalo na nás asi tisíc lidí, ale vydržela jsem a nechala jsem to neřešené.

Při další návštěvě jsem už měla vymyšlený postup - z překážky jsem udělala "target", jakmile se oběma packami dotkla vrchního prkna, prokrmila jsem ji a pořádně drbala. Doufala jsem, že až se uklidní, pokusí se překážku přelést, když jí odhodím ňamku za překážku, ale nenapadlo. Pečlivě ji obcházela. Zas a znovu. Bylo to divadlo k popukání. Ledaskdo se zasmál. Ale strach Orfinky z překážek je tak velký a úporný, že jsem ho nechtěla lámat. Skončily jsme na tom, že se nebojí jít k překážce. Žádná sláva, co?!

Na obrázku vidíte "Lákání k překážce". Skoro mi utekla.

Na obrázku vidíte velký úspěch. Orfi se překonala a přiblížila se "k té strašlivé překážce" a dokonce si vzala i salámek.

Smířila jsem se s tím, mám na několik měsíců o zábavu u překážky vystaráno. A diváci taky.

Ale Orfi mne opět překvapila. Už včera, při pouhém třetím cvičení u překážky ji skočila. Velká odměna, potahání, proběhnutí, hra a radost! Měla z úspěchu takovou radost, že se k překážce opakovaně vracela po celou dobu dvou kolečkového cvičení.

Při druhém kolečku si dala sama i kladinu. Ale nahoře na kladině zase dostala třesavku a nežrala a jen chtěla hodně rychle dolů, ale neskočila, sešla. Velká pochvala a snad i kladinu bude někdy dělat v pohodě, bez stresu a s chutí. Raději jsem nezkoušela opakování. Snad až příště.

Zajímavé je, že stres nemá, ale ani maličký, když jdeme přes kládu na potokem nebo tak nějak někde v přírodě. To přeběhne úplně normálně. Stres má u překážek, kde si myslí, že ji donutím dělat něco, co nezvládne. Nebo co nechce.
Tak to je asi ta "slabá povaha" belgičanů. Proti kníračovi je to fakt úplně jinak. Ale zase je o mnoho chytřejší. A mně prostě baví dosahovat pokroků po dobrém a metodami, které si musím promýšlet.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama