Březen 2012

Simulované cvičení (bez semináře)

31. března 2012 v 9:45 | kajan
Čtvrtek
Ve čtvrtek v 5 h ráno jsem vyrazila do Třeště na seminář práce v plochách doprovázený simulovaným cvičením druhý den.

Přijela jsem na místo o půl hodinu dříve. A proti mne z panelové lesní cesty vyrazilo asi 15 policejních i civilních aut s houkačkami. A strašně rychle odjížděly k Stonařovu. Váhala jsem, zda jet za nimi nebo co. Nakonec jsem je nechala projet a dojela jsem k policejní škole, abych se zeptala co a jak. Tam mi kdosi s úsměvem sdělil, že seminář bude odložen, že byli všichni povoláni do ostré akce. Pomůžu jim nebo na ně tady počkám? Můžu počkat, ale nikdo neví, jak dlouho bude pátrání trvat. Navíc mají málo psů.

Ohromilo mne, že mi nabídl, abych pomohla. Samozřejmě pojedu. To, že na atest teprve půjdu, ho vůbec nezajímalo. Na automapě mi ukázal místo srazu (cca dalších 50 km) až za Moravskými Budějovicemi. Zavolala jsem Ireně a Jindrovi, kteří akorát vjížděli z hlavní na panelovou cestu. Ještě se k nám přidal další dobrovolný záchranář a rychle v mezích předpisů jsme se v koloně tří aut přesunuli na sraz k hřbitovu v Jaroměřicích. Když jsme dojeli, kolona aut akorát odjížděla zase dál. Dostali jsme úkol, jet za nimi. S houkačkami projela policejní kolona městem neuvěřitelnou rychlostí a my - v soukromých vozech - se samozřejmě ztratili, protože jsme holt museli zastavit na stopce apod. Po docela nepříjemném hledání, jsme je konečně našli.

Od této chvíle bylo vše skvěle organizováno. Dozvěděli jsme se o tom, koho hledáme, že není nebezpečný, ale dost možná už není živý atd. Mezitím technik na naši GPSku nahrál hranici našeho terénu. Rychle jsme si přebalili (3 min). A vyrazili jsme. Kafe a snídaně dlouho nebude, to je jisté. Přesun do terénu nám trval asi 20 minut. Neběželi jsme, jen jsme rychle šli. Dost nás potěšilo, že jsme nemuseli přebrodit potok, jak se nám v jednu chvíli zdálo. Terén jsme našli a prohledali (17 ha). Jarní aspekt, několik srnek, jeden divočák - lončák z cca 1 m, spousta stop divočáků. Osobu jsme nenašli, ale odvedli jsme pečlivou práci. Možná až moc, možná jsme mohli hledat trochu rychleji (17 ha jsme dělali 2 hodiny).
Večerní vyhodnocení a zkrácená diskuse o využití GPS.

Po jistém váhání jsem se nenahlásila na noční trénink vyhledávání. Za to jsem se nahlásila na dva denní terény.

Pátek
Můj první terén měl 40 ha. Opět jsme se museli přesunout autem. Do GPS se jeho hranice nějak nenahrály. Měla jsem je jen na mapce. To jsem zjistila ale až na místě. Takže to bude složitější, než včera. Navíc jsem tentokrát pracovala s Aywy sama. Pršelo. V terénu jsem se na chvíli dezorienovala (a prohledala jsem docela velkou smrčinu v terénu jiném), než jsem přila na to, že jsem mimo svůj terén. Vrátila jsem se a pokračovala v pátrání. Aywy se mi zdála po včerejšku dost unavená. Docela jsem přemýšlela o tom, zda pracuje nebo ne. Běhala si kolem mne skoro jako na procházce. A já stále bojovala s mapkou. Navíc GPS chvilku kurzor ukazovala a chvilku ne (vysoké smrky). Bez pomocníka a bez zkušeností pro mne bylo těžké se orientovat a hledat zároveň. Musím to poctivě přiznat. Ale hledaly jsme dál a už skutečně i v našem terénu. To už jsem byla celá promáčená od vysoké mokré trávy a deště. Aywy také. Další cca 30 minut hledání, které vypadalo trochu jako procházka. Najednou Aywy ožila. Bylo jasné, že se něco děje. Začala šněrovat takovou podmáčenou nízkou smrčinu s výmoly a bahnem - vesele, se zvednutým ocasem. Zdálo se mi, že dohledává. Snažila jsem ji korigovat. Nenacházela docela dlouho (později jsem odhadla, že nabrala poprvé pach cca 150 - 200 m od figurantky). Chodila smrčinou sem a tam, já ji občas vyslala do nějaké široké části. Už jsem viděla konec té nízké smrčiny a nález stále nebyl. Přiznám se, že mne napadlo, jestli takhle vesele neběhá náhodou po stopách zvěře. Když tu jí vylezly nahoru i uši, celá se nastražila a vletěla do prostřed houští skoro na konci hustého porostu. A hlásila nález. Dojemná chvíle. Po 90 minutách (a celém včerejšku) bez nálezu. Figurantka špatně oblečená, úplně zmrzlá a ještě se bála psů. CHudinka. Nakonec ale byla ochotná chvilku Aywy házet šišku. Nahlásila jsem nález vedoucímu akce, souřadnice atd. A také vedoucí své brigády, která pracovala s Jindrou ve vedlejším terénu. Pak jsem pokračovala v pátrání, prošly jsme neprošlé místo v prostředku terénu. Pak jsem hledání ukončila a odhlásila jsem se mobilem. Hned jsem se dozvěděla, že jsme našli všechny ztracené osoby ve svém sektoru. Radost. A suché oblečení.

Po dvou hodinách jsme se ještě přihlásily o práci. Dostaly jsma na vlastní žádost prostor menší. Jen 12 ha. S pokynem, že je tam jen jeden figurant a že po jeho nálezu máme hledání ukončit. Tentokrát mne doprovázela opět Irena i Jindra. Nepršelo a hodně foukalo, nebylo horko, ideální. Prohledali jsme asi půlku terénu, už jsem věděla, že to co vypadá jako procházka, je práce v terénu, který není zapachován.
V jednu chvíli Aywy ožila a hledala. Ale nedohledala. Snažila jsem se ji posílat tam, kde by mohl být figurant, ale nic.

Pokračovali jsme tedy v pátrání takovými spirálami. Pak jsem poslala Aywy do nevykryté husté nízké smrčiny vedle oplocenky. Věděla jsem, že jsme ji obešly z docela velké vzálenosti po větru. Nález - opět figurant, který se trochu bál psů. Zajímavá zkušenost, blízká praxi. Radost!

Mmch. bylo to asi 150 m od místa, kde poprvé ožila, za tou oplocenkou. Uvědomila jsem si, že si příště to ožívání musím ukládat do GPSky.

Myslím, že jsme si za ty dva dny rozhodně ostudu neudělaly. A kolik jsme se toho naučily. Kolik jsem se dozvěděla o svém psovi a o sobě.

Velice přínosné bylo večerní vyhodnocení - každý psovod mohl říci pár vět k tomu, jak pracoval. Zkušenosti jiných psovodů byly opravdu přínosné.

Vím, že se mám co učit (práce s orientací v tempu) a že se můžu lépe dovybavit (oblečení, co tak rychle nepromokne, velká zásoba suchých věcí a jídla a vody stále v autě atd.). Zároveň ale vím, že s tou ne úplnou dokonalostí jsem již dost dobře připravená, abych mohla skutečně pomáhat. Mnozí psovodi, co se akce účatnili pracovali zkušeněji, ale zároveň tam byli i větší začátečníci, než já. Všem nám byl dán prostor pro to se zlepčovat a učit se jeden od druhého.

Atmosféra vůbec byla moc a moc příjemná. Nesoutěživá, kooperativní. Moc děkuji organizátorům za obětavou práci, za pozvání atd. Navázali jsme spolupráci a věřím, že jsme se neúčastnily podobné akce naposledy.

Orfi - trénink v ulicích Prahy

31. března 2012 v 8:57 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Ve středu 28.3.2012 byl děkanský den. Čili odpadla výuka a ani jsem neočekávala, že by mohli studetni přijít na konzultace. Ale učím hodně dálkařů, kteří děkanské dny nesledují, takže jsem raději do práce vyrazila. Abych ale nemarnila čas, využila jsem příležitosti a vzala s sebou Orfi.
Jízda vlakem, jezdící schody, jízda metrem, strašlivě depresivní výtah na M Národní, hodina a půl se mnou v kanceláři a zpět.
Některé okamžiky pro ni byly stresující, to na ni bylo vidět, dýchala zrychleně. Ale vždy se dobrovolně dostala tam, kam bylo potřeba. Neutíkala, nezůstávala viset na vodítku. Je to šikulka.
Pozoruhodné je, že i ji hodně lidí chtělo hladit a drbat. I když je velká a černá. Možná pomohla dečka s křížkem, nebo že by její lísání, kdo ví? Roste z ní milý a vyrovnaný a lidumilný pes. Byl to hezký den. Mám z ní radost.

První pátrání

31. března 2012 v 8:41 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Ve čtvrtek 29.3.2012 jsme s Aywy poprvé hledali "naostro".

Probíhalo pátrání po A. Vlachovi, který ve středu napsal SMSku na rozloučení. Čili se předpokládalo, že spáchal sebevraždu. Ve čtvrtek se našlo jeho auto a začala vláká pátrací akce v jeho okolí. Celkově bylo prohledáno 860 ha - bez nálezu.

Z naší brigády jsme se zúčastnili tři. Aywy jako jediný pes. Já byla v týmu s vedoucí naší brigády. Náš úsek měl rozměry 17 ha. Jednou hranicí byla říčka, na ni navazoval prostor podmáčené louky a lužního lesa, v kopci vyšší smrkový les, plný pasek s kališti od divokých prasat a kus břehu říčky. V terénu jsme pěkně spolupracovaly, Irena skvěle navigovala pomocí GPSky a také prohledávala prostory prostupné a pás kolem silnice. Já s Aywy jsme se vydávaly do houštin a do trní (hlavně Aywy). Myslím, že jsme odvedli dobrou a poctivou práci. Trvalo nám to i s přesunem do terénu 2,5 hodiny. Veliká zkušenost. Člověk i pes se chová jinak, když tak dlouho je hledání bez nálezu.

Simulované cvičení a seminář

27. března 2012 v 15:49 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Tak jsme na čtvrtek a pátek pozvané na simulované cvičení "plochy" a seminář "jak se zlepšovat v plošném vyhledávání". Jako trénink před neúprosně se blížícími atesty ministerstva vnitra.

Mimo jiné zkouška přizpůsobovivosti. Celý den si zařizuji volno. Hlídání dětí a zástup za výuku, kterou jako na potvoru mimořádně v pátek mám. Docela komplikace, protelefonováno mnoho hovorů, budu muset kolegům-suplentům zaplatit odměnu z vlastní kapsy.

Ale odmítnout nemohu, to bych byla blázen. Jde o trénink i navazování kontaktů. Třeba až si všimnou, jaký jsme dobrý tým, tak nás někdy využijí... (žert :-)

Orfi - nové poznatky

26. března 2012 v 12:20 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
V neděli u nás opět byla chovatelka Dominika. Sestřičky si pohrály. Pak jsme je daly odpočívat a odpolene jsme společně jely potrénovat do Klánovic plochy (pro Caminku záchranářská premiéra:-).

Snažila jsem se Orfi více rozhýbat, jako cíl jsem si dala, aby si aktivněji hrála s figuranty. Povedlo se to, ale teprve, když jsem s hrou začala já a figurantům ji "na míčku" předala. Hrála si s nimi, vracela se k nim s míčkem, vše OK. Jen ten začátek byl jakoby bez zájmu. Říkala jsem jí "moje spící princezna" a myslela jsem si, že potřebuje ode mne povzbuzení. A brala jsem to jako chybu nebo slabý projev. I na Vysočině se tak chovala, hru s figuranty nevyhledávala a mne to mrzelo.

Ovšem chovatelka Dominika mne upozornila, že greník není labrador. Pro gréna je mírná nedůvěra k lidem přirozená a je i v popisu plemene.

"To, že se nesnaží zapojit, když si dva pro ni cizí chlapi hážou míčkem, je přece normální! Je to správné chování. Proč by se měla snažit každému cizímu člověku s míček míček sebrat?! Představ si, že by se ti při venčení mísila mezi cizí lidi a brala jim míče či frisbíčka." řekla mi Dominika.

Musím tedy zvolit jiný způsob iniciace. Třebas - stejně jako u Aywy - schovávání mých vlastních dětí. A pak teprve cizí figuranty. Možná s odměnou míčkem, ale i dobrotkou, potahání již ode mne.

Je to srandovní, jak každý pes je jiný a jak je nutné u každého vymýšlet individuální plán. Moc mne to baví.

JInak Orfi má nádherně vypracovanou chůzi u nohy. A pozornost při cvičení. Může kolem ní jít pes, jet dítě na tříkolce, couvat auto a ona kouká na mne!!! Připravujeme se na ZZO. Největší problém bude zdá se s povelem "volno". Ale hodně nám toho ještě chybí. Ovšem spoléhám na to, jak rychle se učí. A s jakou chutí.

Právě teď moje černé štěstíčko hlídá zahradu a usilovně a sebevědomě štěká na někoho, kdo prochází po tmě naší ulicí.

Plochy - Klánovice

26. března 2012 v 11:48 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V neděli jsme si krátce potrénovali v Klánovicích. Velice děkuji za pozvání!!

Všichni jsme měli jedno kolečko v (pro mne) naprosto cizím terénu na kraji Klánovického lesa. Alá příprava na blížící se atesty. V terénu byla i chatka a studna.

CHtěla jsem se (přiznávám otevřeně) blýsknout přede lepšími kolegy. Chtěla jsem jim ukázat, jak jsem se jako psovod zlepšila v průchodu terénem. Aywy ovšem prohledávání pojala dosti svérázně. Na začátku se mi utrhla, nepřišla ani na druhé hvízdnutí, čili byla v pachu. ("Kde máš psa?" "Hledá, jde po stopě nebo po pachu, za chvílibude nález, jinak by přišla.")

Zakrátko skutečně hlásila nález - na úplném konci terénu, v takové nehluboké strži. Doběhla jsem tam. Značila dokonale a dlouho. Změnila jsem okamžitě taktiku postupu, rozhodla jsem se nevracet na začátek, kde byla chatka a kde jsem tušila druhého figuranta. Chtěla jsem si heldání užít. Čili jsem od prvního figuranta prohledala okolí (blízko konec terénu). A vyrazila jsem nově zvolenou trasou zpět k chatce. Ovšem asi za minutu Aywy našla také druhého figuranta, který byl také na konci terénu, kousíček stranou od prvního. Hmm. Oba nálezy byly do cca čtyř minut. V chatce nebyl nikdo. Terén zůstal z 75% procent neprohledaný. Takže jsem se neblýskla. Ale úkol jsme splnily.

Myslela jsem, že jde Aywy po stopě, ale první figuranka (Dominika) mi řekl, že se k ní tedy po stopě nepřiřítila. Snad až na posledním metru či dvou, ale že terénem procházela jinudy.

Podle čeho se tedy orientovala, když to nebyla stopa? A navíc šla po větru! Vím jistě, že nemohla nic vidět, byly jsme za autem, když probíhalo ukládání figurantů. Jediné, co mne napadá je, že se orientuje podle výstražného štěbetání ptáků, jinak fakt už nevím. Sama jsem si při poměrně dlouhém čekání v terénu na "záchranu" uvědomila, jak ptáci úžasně signalizují, že se ke mně záchranáři blíží.

V každém případě je to můj drahoušek a profík. Kdežto já... ale fakt ten průchod terénem už mám lepší!

A mám zase zkušenost navíc. Určitě na atestu Aywy nesmím pustit, pokud bude takhle na začátku nějaký objekt. Když tak ji i na vodítku dovést do budovy. Popř. budovu prohledat sama, kdyby mi zase utekla za pachem, prostě, abych se tam nemusela vracet.

Aywy v lesní školce

23. března 2012 v 22:53 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dneska jsme s Aywy byly opět v akci AAE - připravily jsme si program pro děti v lesní školce Šárynka.

Dovedla jsem do lesní školky totiž exkurzi kolegů a paní učitelku jsem takhle uvolnila, aby se jim mohla věnovat.

Aywy je prostě v nejlepších letech - už všechno umí, má zkušenosti a není třeba s ní cokoli řešit. Pracovala se mnou, s každým dítětem i s dalšími přítomnými. Na fakultě jsme si ještě střihly ukázku pro studentky mé kolegyně. Strávily jsme spolu jen my dvě krásný den.

Je to s ní taková pohoda. Jaká je škoda, že se psi nedožívají cca stejného věku jako lidé. Aywy by byla psem, který by člověku stačil na úplně celý život!

Orfi hlídá zahradu

23. března 2012 v 21:52 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Venku už je docela teplo. A tak jsem zkusila nechat v noci Orfi na zahradě. Povedlo se. Vůbec si nestěžovala, odpočívala v otevřené přepravce v autě (je na ní zvyklá). Naopak mám pocit, že se jí to líbilo. Zdá se, že ji baví hlídat naše dvě zahrady a i celou ulici.

Na skoro každé zahradě v naší ulici je pes, který hlídá své území. A při hlídání procházejících lidí pejsci docela spolupracují - jeden štěkotem upozorní další, štěkají pak společně, dokud není v ulici zase klid. Orfi se do tohoto procesu s velkou chutí zapojila. Několikrá v noci vyštěkala chodce. Ve dne na procházejíc štěká, hlavně, když se chovají divně (např. dvojice, co se zastaví před naším plotem a líbá se), jinak je pouze doprovází pohledem.

Ráno mne s láskou uvítá do nového dne a spinká v kuchynim zatímco si dělám snídani. Celý den mi pak chodí v patách (pokud tedy jsem doma). Také zamilovaně běhá s Korálkem. Včera v noci Korálek hlídal zahradu s ní. Ale nejsem si úplně jistá, zda se mu to líbilo.

Takže se z Orfi stává venkovní pes a hlídač. je to na tuty. Po pravdě - mimo jiné i proto, že doma stále ničí věci. Hlavně Kubovy. Jarní dny vyřešily dvě mouchy jednou ranou. Ještě nikdy jsem neměla venkovního psa. Ale Orfiina sestřička Caminka je venkovní od narození, přes zimu až do teď. Takže proč by Orfinka nemohla v 9 měsících začít?!

Jarní plochy

19. března 2012 v 9:29 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Víkendové soustředění na Obalovně proběhlo v jarní atmosféře. Bylo příjemné teplo a vše dobře šlapalo. V pátek nástřely po tmě. Krátké, rozštěkávací. V sobotu měla Aywy vyhledávání pět osob, protože chci, aby si zvykla na to, že se po druhém nálezu nekončí (alespoň, ne vždy). V pohodě vše našla, vyštěkala. Poslušnost. Večer noční speciály. Aywy měla čtyři figuranty na velkém terénu - alá plochy v atestu. V jeho větší části jsem v životě nebyla. Měsíc nesvítil, byla dost tma. Ve velice svižném tempu se nám podařilo terén prohledat a najít všechny čtyři. Bez štěkání dlouhého a vytrvalého bych je v té tmě a ostružiní nenašla. Mám radost, jak se nám to povedlo.
V neděli nám do ploch stříleli z blízké střelnice. Aywy - asi kvůli tomu - hůře označovala. Ale překonala nepříjemné pocity, pracovala, hledala i našla i označila (ovšem "pasením" a nervózním štěkáním/kňučením)... takže to není tak strašné, jak by to mohlo být. Jen jí naučit sebevědoměji štěkat do střelby (hmm borderka). Díky tomu jsem si zase uvědomila, jak je pro ni vyštěkávání nepřirozené a kolik psychické síly musí vkládat do toho, aby u figuranta dlouho štěkala. Určitě by pro ni bylo vhodnější značit nálezkou. Ale dělá to u nás tak málo lidí, že jsem k tomu, tehdy, když jsme začínaly, neměla odvahu.

Stejně tak si při práci s Orfi uvědomuji, jakou zkušenost Aywy získala. Orfi je v cizím prostředí taková unavená, nejistá, zájem o hru je slabší až nulový. Vzpomínám, jak Aywy, když byla malá nerada chodila na procházky tam, kde to neznala. A s jakou úlevou celá pookřála, když jsme se dostali na vlastní stopu a po ní mířili domů. A jak se bále poprvé ve sklepě...Tak jen doufám, že se Orfi stejně jako tehdy Aywy "otrká" a že bude za rok či za dva sebejistě makat.

Malé info z etologie

14. března 2012 v 12:42 | kajan
Na internetu jsem našla velice rozumné malé info z etologie čerpané z knihy Mikulici. Zde je odkaz.

Koral Rubínové srdce - informace pro zájemce o krytí

10. března 2012 v 13:14 | kajan |  Nabízíme krytí psem Koralem Rubínové srdce (BOC)
Nabízíme ke krytí našeho chovného zdravého (nyní šestiletého) psa KORALA RUBÍNOVÉ SRDCE, řečeného "Korálka".

Korálek je trikolórním. Nese vlohu pro hnědou, trikolor a také pro sable.
Má ideální výšku 54 cm.
Je plnochrupý, má nůžkový skus.
Genetická vyšetření: DNA CEA, DNA CL, DNA TNS, DNA MDR1 - vše normal (clear = není ani přenašečem vadného recesivního genu).
Vyšetření očí á dva roky - vždy OK MVDr. Hron 2014
Průkaz původu 1 strana, 2 strana.
Bonitační kód i i m basls/K1. (Čili s jedinou drobnou vadou - postavení předních končetin.)
Má polodlouhou "samoudržovací" srst s "hřívou" a "kalhotkami". Na hlavě má nádhernou tečku "vypínač".

Výstava: výborný 4 v otevřené třídě, Mladá Boleslav, Klubová výstava KCHMPP 23.9.2012
Zkoušky: ZZO, ZZZ, BH

Korálek netrpí žádnou nemocí. Kromě několika úrazů, pokousání a preventivní péče (očkování, odčervování) nikdy nepotřeboval léčbu (tato info platí k srpnu 2014).

Posudek (Ladislav Kukla, 23.9.2012):
Výborný 4 - Čtyřletý pes, dobrého formátu, dobrá hlava, ne zcela pohyblivé ucho, dobrý hřbet, záď i hrudník, správný posun obou párů končetin, dobře předveden (kamarádkou Klárou - díky za to!).

Povaha: Je to milý pes - rodinný společník a blázen do balónků, frisbee a caniscrossu. Pro tenisák by se snad zabil. Klidně si něco udělá, ale neřeší to a letí za svým cílem (míčkem) ... však si taky způsobil pár blbých úrazů. Nejhorší je zlomené žebro. A ani nevíme, kde a kdy. Prostě jsme si jednoho dne při hlazení všimli, že ho má buď nalomené nebo zlomené a srostlé. Rentgen potvrdil naši diagnózu. Paní veterinářka řekla, že se s tím nic dělat nedá, nebezpečné to není a zase to životu tolik nevadí... Doma se ale chová velice klidně, rád chrupká u nohou nebo i v posteli (to se nemá, že?, ale je to tak :-), venku je to živé stříbro. Patří našemu Danovi, který s ním cvičí. Dostal ho ve 14 letech. Složil s ním zkoušky ZZO, ZZZ. Pak ho to omrzelo. Sice s ním cvičí, ale na zkoušky se nehlásí. Škoda. Korálek by na nějaké další zkoušky měl (ZOP, BH, FPR1 určitě, možná i další).

V listopadu 2012 šli na FPR1 a Korálek ji složil na 87 bodů... ale pak si paní rozhodčí vzpomněla, že se změnil zkušebák a když pes nemá BH, tak se skládat FPR1 nemůže (čili mu ji nezapsala) - více o tom zde. To puberťáka ke skládání zkoušek moc nepovzbudí...

Možná Dana odradilo i to, že nějakou dobu bojovali s reakcí na střelbu, protože si na něm jeden ne moc inteligentní chlápek od záchranářů - Středočechů dokazoval, že "borderky nejsou tak psychicky odolné jako němečtí ovčáci" a schválně Korálkovi střílel u zadku. I na RH-E vystřelil Korálkovi víckrát, než měl! Možná Dana odradil ten chlápek, kdoví. Danovi bylo nedávno 18 a má i jiné zájmy, než kynologii (Lenku, lachtany atd. :-). Korálek střelbu nemá rád stále, ale už při ní a po ní funguje. Právě se připravuje na zkoušku ZM. Hezky nacvičil obrany, má prima zákus.

Po několika letech se Dan zase pustil nejen do výcviku, ale i do skládání zkoušek. Podařilo se mu složit BH (24.11.2013, Praha Kyje, J. Tišl, 49 bodů) a chystá se na další. Nyní už jako dospělý muž. Hodně ho povzbudil lubo Satora a naše mantrailing parta.

Koral je přátelský k lidem i k některým psům (ke všem fenám plus někteří samci). Rvačky nevyhledává, ale když se velký nevraživý pes dostane na blízko a jde po něm, tak ho přepere (malých psů si nevšímá, dokud mu nevisí několik minut na stehně, pak je sprdne). Jak vykreslit jeho povahu nejlépe? Asi tak, že když není doma, stýská se mi po něm strašlivě...

Po přestěhování do Lysé jsem zjistila, jak je to dobrý pomocník při práci s drůbeží (pomáhá několikrát denně a když není doma, to se teprve pozná, jak moc) i s ovcemi (ty nemáme vlastní, Dan s Korálkem pomáhá sousedovi) a kozami.

V červenci 2014 se Dan i s Korálkem přestěhoval, začal dospělý život, zasnoubil se. Jsme stále v kontaktu, Koral je stále ve spoluvlastnictví. Zájemci o krytéí mohou oslovovat jak mne, tak Dana. Krytí bude probíhat nadále již v novém domově v Brandýse nad Labem.




Zvláštní schopnosti: Podle jeho nalomeného žebra lze předpovídat počasí - když trčí ven, bude pršet, když je obloučkem dovnitř, bude hezky.. vlastně od té doby, co si zlomil žebro, spí rád v peřinách před změnou počasí.

A nosí na jakékoli čáti těla cokoli.

Korálek již má tři vrhy štěňat (celkem 23 potomků)

První vrh s naší fenkou Aywy v CHS Storytelling (leden 2011, vrh A). S tou má 8 štěňat v barvách hnědobílá, hnědobílá s pálením, černobílá s pálením a černobílá. V roce jsou všechna zdravá a dělají páníčkům jen radost. S některými jsme v úzkém kontaktu. O všech víme základní informace. Jeden pejsek je až v Itálii. Ten již má vlastní potomky - 7 trikolorních štěňat. Více o nich zde.

Druhý vrh s měl Koral Aleou Hvězda Els (vrh B Hvězda Els). Začátkem května 2012 se mu narodilo 7 štěňat v barvách černobílá a černobílá s pálením. Více zde.

Třetí vrh opět s naši fenkou Aywy z Ohromujícího světa (červen 2012, vrh B Storytelling). Kryl jen jednou, nepřekrýval, ale stejně to dalo na 8 nádherných štěňat v barvách hnědobílá (2x), hnědobílá s pálením (2x), černobílá s pálením (3x) a černobílá (2x). Více zde.

Čtvrý vrh je "mantrailingový" s fenkou Dinys Norje zvanou Alexa se 1.6.2014 narodilo v CHS Dalexah (vrh A) 8 štěňat. 3 psi, 5 fen. Černobílí a černobílí s pálením. Všechna jsou v pořádku.

Pátý vrh v CHS Heavenly Love (vrh A):
7.6.2014 nakryl fenu Isis Haliba (zvanou Angie), březost je potvrzena ultrazvukem. Narodilo se 7.8. 2014 6 černobílých štěňat (4 psi, 2 feny).

Šestý vrh v CHS Wendaaja (vrh G)
21. a 23.6 2014 nakryl fenu Chalvu z Nečtinského podhradí. 22.8.2014 se narodilo 7 štěňátek. 4 psi, 3 feny. Všichni jsou trikolorní, mají syté pálení a velice málo bílé v obličeji. Jedná se o vrh G v této CHS.


Nepodařená krytí (i to se stává)
- 19.5.2011 se mu nepodařilo krytí feny Angeliny Crazy Beautiful. Tuto fenku před tím ani potom žádný pes nenakryl.
- v lednu 2014 se mu nepodařilo krytí Agi z Moravských meandrů. Ani tuto fenku před tím a ani po tom žádný pes nenakryl.
- 15.7.2014 se mu nepodařilo nakrýt fenu Falling Gold Star Haliba - chovatelka s ní přijela ve špatnou denní dobu v pravé poledne a v teplotě přes 30 o C. Podle mého názoru přijela také ve špatný den (Koral pravý den pozná, fena měla ještě krvavý výtok). Fenu neměla vyšetřenou na progesteron. Chovatelka jela k nám od jednoho krycího psa a rovnou od nás telefonovala majitelce krycího psa dalšího... fena nakonec zabřezla, nevím, který den. Poučení: nebrat rychlovky a pevně vyžadovat poplatek za návštěvu těch chovatelek, které nemají vyšetření na progesteron. Nestojí nám to za to.

Odměna za krytí podle počtu živě narozených štěňat (1500,- za zapsané štěně - psa, 1700,- za zapsané štěně - fenu). Samotné krytí i překrytí zdarma (pro feny s testem na progesteron). Od majitelů nevyšetřených fenek prosíme uhradit za 1 návštěvu Kč 250,- (nás to stojí čas, když místo vyšetření u veterináře použijete našeho psa a přijedete ve špatnou dobu).

Více mailem: jancarikova(zavinac)post.cz nebo volejte 723550524.

Mia nakryta

10. března 2012 v 11:18 | kajan |  Chov
Předevčírem se Korálek snažil naskakovat na Miu. Usoudila jsem, že navzdory tomu, že už je to 16tý den, a že 7 a 12 den nebyly dobré výsledky testu na progesteron, dost pravděpodobně nastal "pravý den". Snad jsme tedy nic nepromeškali? A dožili v hárání do dalšího víkendu?

Včera (pátek) jsem se tedy sama odvážně a s nervy vydala na dalekou cestu. Při tom jsem pochopila, jak by bylo výhodné mít doma krycího pejska a dost jsem litovala, že ho nemáme. Oč by bylo krytí prvničky jednodušší.

Ale zadařilo se, díky nezdolnému Setíkovi, a tak se snad v květnu dočkáme štěňátek po Mie (Amanda China Stofox) a Setíkovi (Asset Mojo Runique).


Po akci byly vypuštěny i číňanky holky - Mia byla jak u vytržení - tolik pejsků své velikosti a tvaru v životě neviděla.

V neděli jsem již více méně beze stresů vyrazila na překrytí. Tentokrát i s Kubou a s Ester. Cestou jsme si chtěli udělat výšlap na Říp (Kuba) a na Milešovku (Ester). Aby investice do nafty nebyla jen tak úplně promarněna do psů. Akorát na výstup na Říp nám vysvitlo sluníčko, takže výlet byl podařený.

Jen Mia se projevila jako bláznivá háravka pod hormony - snažila se nám utéct k jednomu vořechovi, ukazovala mu zdeček a nechtěla od něj odejít, musela být odnešena. Ten koukal - to asi ještě nezažil.

Pod Řípem jsme dostali SMSku, že Setík dnes může dřív, takže jsme jeli rovnou za ním. Tentokrát se pejsci spojili okamžitě, bez tanečků, ještě na dvorku.

Možná byl ten 19tý den ještě lepší?! Snad nám to tedy vyjde, Mia po štěňátkách hodně touží. Blázní nejvíce, co jsem kdy u fenek viděla. A také Korál po ní blázní nejvíce, co kdy bláznil. Buď tady lítají ve vzduchu šílené hormony nebo je prostě už ve věku, kdy se blázní naplno. Celý víkend jsme se tedy usilovně snažili zamezit vzniku "čísnkých borderek". Hmm - nádherná zábava.

Pomoc s dotazníkem

8. března 2012 v 11:24 | kajan
Prosím vyplňte dotazník


Koral nakryl Aleu

2. března 2012 v 21:12 | kajan |  Chov
Tak s radostí oznamujeme, že Koral Rubínové srdce dnes 2.3. 2012 nakryl (a 3.3.2012 překryl) černobílou krasavici Aleu Hvězda Els.

První krytí proběhlo okamžitě po příjezdu, bez pomoci, zkušeně. Byl nejvhodnější den. Děkujeme majitelům Alei (rodině Brožovských), že šli na vyšetření progesteronu a přijeli včas. I když je to teprve osmý den hárání, hladina progesteronu je vysoká. A i když jsem byli domluveni na sobotu až neděli.
Na obrázku pejsky přidržujeme na konci, aby se nezozběhli (např. za kočkou, viď Aleo :- ) a neporanili se. Byli svázaní dlouho a už je to nebavilo (no a jsou to borderky bláznivé...).

Při překrytí jim to trvalo o chlup déle. Alea se musela rozmyslet, zda je to ten den nebo ne. Proběhli se, očurali jabloňku a pak se podruhé, opět bez pomoci svázali. Podmínky k focení byly mnohem lepší, tak zde poskytujeme důkaz, že jo : -), štěňátka budou :-).

Na fotografii Koral Rubínové srdce a Alea Hvězda Els při překrytí 3.3.2012. Očekávaný vrh se narodí kolem 2.5.2012 v CHS Hvězda Els.

Koral byl s Aleou včer i dnes svázan tak dlouho, že tam určitě - říká náš Kuba: "hodně štěňátek nateklo". Očekávaný vrh se narodí kolem 2. 5. 2012 - Hvězda Els "B" (Rodina Brožovských nemá vlastní chovatelskou stanici, Míša čeká až bude plnoletá :-). Vrh bude proto odchován pod stanicíjako vrh "B". Alein to bude první vrh.)

Vychází jim to pěkně:
Příbuznost - 2% počítáno z 11 generací - supr.
Genetická vyšetření TNS, CEA, CL - vše ok! Štěňátka budou CL, TNS a CEA N/N - clear (po rodičích).


Očekávané barvy:
Black & White Help46%
Black Tricolour Help46%
Red / Chocolate Tricolour Help3%
Red / Chocolate & White Help3%
Blue & White Help1%
Blue Tricolour Help1%
DKK: do třetí generace předků vše DKK 0/0 či HD A - kromě jednoho předka s DKK 0/2 u Korálka a jednoho předka s HD C u Aley.
Více informací na sledujte na jejích webových stránkách.
Video z tréninku agility Alea Hvězda Els - agility.
Alea Hvězda Els - informace
Matka: Liz Bohemia Alké
Otec: AdamFoxy Fox
Chovatel: Eva Koubková
Majitel: Brožovská
DKK: 0/0
PRA/CEA: Negativní(2010)
DNA CEA: Normal
Chovnost: chovná (31.10.2010, Žižice)
Bonitační kod: 0/0 iimbasnspna / K1M1R1Z1

Orfi čuchá!

1. března 2012 v 19:32 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Dnes Orfi při čekání na Kubu a Esterku na zahradě skautského střediska našla a označila čepici, kterou na zahradě nějaký kluk ztratil.

Ten měl radost a jak se divil, že mu jí našlo štěňátko. (Asi se nedivil, že ji našel pes, jako spíš, že štěňátko může být takhle velké.)

Taky našla a označila (obávám se, že poněkud vystrašeným štěkáním) prázdný dětský kočárek před dveřmi :-). Věcí bez lidského pachu si moc nevšímala. Začíná pracovat. Dávat mi znamení a upozorňovat. Taky našla děti v klubovně. Zvenku - našla okno, do kterého se koukla. I když bylo zavřené. I zevnitř - označila funěním a vrtěním ocasu správné dveře. Super. Super.

A taky začíná hlídat. To od borderek neznám. Opravdu jí těší běhat kolem plotu a hlídat náš pozemek. A také štěká na každého, kdo se přiblíží ke mně moc blízko. Nebo, kdo se divně chová. Sice při tom vrtí ocasem, ale lidi se většinou docela zarazí. Na to nejsem zvyklá - borderky působí jako seznamovací katalyzátor, Orfi - zdá se - spíš odpuzuje. Většinou lidi o kontakt s ní ani nestojí. To ta barva. Ale jsou i takoví, kteří jsou z ní nadšení. Včera se na ní usmívala a příjemně mluvila jedna starší paní. Člověk by čekal, že zrovna ta se lekne, ale ona: "Jaký je to nádherný pejsek!"

Večerní běh Hrabanovem

1. března 2012 v 19:25 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Už je tu březen! Na jednu stranu nádhera - jaro se blíží, vilín na zahradě kvete (a taky skoro všichni hárají a vrkají), ale také se blíží atesty.

Hm. A místo posilování a běhání a zvyšování kondice, jsem celý podzim a celou zimu spíše makala u počítače a v práci.

Dnes jsem dovezla Kubu a Ester na skaut a dvě hodiny volna využila k tomu, že jsem se proběhla přes kopec z Lysé do Staré Lysé a zpět. Sice na mne lezla nějaká viróza, ale překonala jsem ji (nebo sebe). Jeden běh to určitě nezachrání, ale třeba ještě nějaký čas vysápnu.

P.S. Kupodivu mi ten běh pomohl, cítím se o po běhu o tolik lépe. Třeba mi nebylo špatně z virózy, ale z jiných důvodů (depka, nedostatek pohybu :-)

Orfi a překážky

1. března 2012 v 12:37 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Včera jsem si odskočila se všemi třemi velkými psy na cvičák. Byli jsme tam jen dva. A psi jen čtyři. Takže byla fůra času a klid (bez diváků).

Velký výcvikový úspěch na sebe nenechal čekat. Orfi se poprvé odhodlala skočit přes překážku - nízkou skočku.

Pro mnohé to nic neznamená, ale pro nás to byl velký úspěch. Dvě předchozí návštěvy cvičáku se totiž neodhodlala.

Při prvním pokusu, když jsem jí skočku ukázala a snažila se jí přemluvit k jejímu překonání, se strašlivě vylekala.
"Ona po mne něco chce, to nezvládnu!"
Nechala jsem ji. Jednak byla unavená a jednak jsem neměla rozmyšlený postup, co v takové chvíli dělat. (Po pravdě jsem to s žádným jiným psem nezažila.) Jediné, co mne napadlo - přehodit ji přes překážku násilím pomocí vodítka, jsem okamžitě zavrhla. To není můj styl. Netěšilo by mne to touto cestou. A kdo ví, zda by to Orfi prospělo a stresík se neprohluboval.
Takže jsem ustoupila a cvik jsme nedodělaly. Sice to bylo mírně trapné - koukalo na nás asi tisíc lidí, ale vydržela jsem a nechala jsem to neřešené.

Při další návštěvě jsem už měla vymyšlený postup - z překážky jsem udělala "target", jakmile se oběma packami dotkla vrchního prkna, prokrmila jsem ji a pořádně drbala. Doufala jsem, že až se uklidní, pokusí se překážku přelést, když jí odhodím ňamku za překážku, ale nenapadlo. Pečlivě ji obcházela. Zas a znovu. Bylo to divadlo k popukání. Ledaskdo se zasmál. Ale strach Orfinky z překážek je tak velký a úporný, že jsem ho nechtěla lámat. Skončily jsme na tom, že se nebojí jít k překážce. Žádná sláva, co?!

Na obrázku vidíte "Lákání k překážce". Skoro mi utekla.

Na obrázku vidíte velký úspěch. Orfi se překonala a přiblížila se "k té strašlivé překážce" a dokonce si vzala i salámek.

Smířila jsem se s tím, mám na několik měsíců o zábavu u překážky vystaráno. A diváci taky.

Ale Orfi mne opět překvapila. Už včera, při pouhém třetím cvičení u překážky ji skočila. Velká odměna, potahání, proběhnutí, hra a radost! Měla z úspěchu takovou radost, že se k překážce opakovaně vracela po celou dobu dvou kolečkového cvičení.

Při druhém kolečku si dala sama i kladinu. Ale nahoře na kladině zase dostala třesavku a nežrala a jen chtěla hodně rychle dolů, ale neskočila, sešla. Velká pochvala a snad i kladinu bude někdy dělat v pohodě, bez stresu a s chutí. Raději jsem nezkoušela opakování. Snad až příště.

Zajímavé je, že stres nemá, ale ani maličký, když jdeme přes kládu na potokem nebo tak nějak někde v přírodě. To přeběhne úplně normálně. Stres má u překážek, kde si myslí, že ji donutím dělat něco, co nezvládne. Nebo co nechce.
Tak to je asi ta "slabá povaha" belgičanů. Proti kníračovi je to fakt úplně jinak. Ale zase je o mnoho chytřejší. A mně prostě baví dosahovat pokroků po dobrém a metodami, které si musím promýšlet.