Listopad 2011

Večerní procházka po Hrabanově

24. listopadu 2011 v 20:54 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Opět měly děti skautskou schůzku. A já opět vyšetřila pro své dvě psí holky skoro dvě hodiny na pořádnou procházku, sice už po tmě, ale to nikomu z nás nevadilo. Aywy i Orfi si to pořádně užily. Orfi opět štěkala na altánek vedle cedule s naučnou stezkou. Ale už neštěkala na svítící Čelákovice na obzoru. Obě jsem je taky maličko pocvičila. Super.

Jak na flyball

24. listopadu 2011 v 16:45 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Flyball se skládá ze dvou logicky propojených celků:

  1. aport míčku
- motivace psa na míčky - pořádně ho zblbnout do míčků, míček musí být největší odměnou, největší radostí (musí se jim o tenisáku i zdát), to je práce na dlouhou trať, pes, který není pořádně motivován by podle mne neměl ani začít cvičit další kroky (mohlo by ho to do budoucna zbrzdit na rychlosti).
- vhodně hecovat před vypuštěním - tolik, aby přišel drive, ne tak moc, aby to stresovalo, vypouštět za kšandy, bez doteku psa, nebrzdit, neovlivňovat, nestresovat, nedávat žádné povely,
- technika rychlého chycení míčku - doma mu cvičně házet mu míčky pod různými úhly,
- radostný a rychlý návrat - základem pro to je nikdy psovi míček nebrat, utíkat hodně daleko za dráhu a necaht se psem za dráhou honit, teprve pak provést odebrání míčku, ale vždy ho psovi zase vrátit (aby se nebrzdil vidinou toho, že za chvilku o tenisák přijde)
  1. flyballové speciality
- technika skoku - nižší překážky, pes by měl skákat těsně nad - protažené tělo, nejde cvičit jinak než na cvičáku,
- technika nášlapu - doma lze nacvičit šlapání na targety, to pak urychlí nácvik na cvičáku,
- technika obratu- na jakou stranu je vhodnější pro mého psa se točit? Strany pak nestřídat.
- technika křížení - to už je práce pro celé družstvo, tým,
- nenapadání psa druhého družstva - lze naučit i psa, který se občas popre - motivace na míček je tak velká, že… hlavně je nutné pohlídat zpočátku, aby ho nikdo nenapadl a napadení a rvačku při flyballu nečekal
Napsala jsem k nim pár poznámek a námětů. Uvažujte a přemýšlejte. Dáme to dohromady. první setkání v neděli od 13 h.
KJ

Dvě procházky v lesích u Káraného

23. listopadu 2011 v 19:27 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V neděli a ve středu jsme s Tondou a s Aywy a s Orfi (neděle), popř. se všemi čtyřmi psy a s Voděnkovými (středa), vyrazili do lesů v mezi Dvorci a Káraným. Nebyl tam nikdo, jen my. Alespoň jsme nihoho nepotkali. Listopadový čas s měkkými poduškami listí, stoleté průseky v lesích, staré stromy a mladé stromky. Pesani se příjemně prolítali, ale neběšhali nijak daleko od nás, jen pár metrů a kolečka kolem nás. Romantika. Dnes si kluci pohráli. Kuba pak v záchvatu touhy pomoci tátovi se dřevem, táhl velkou bukovou větem ("na topení"). Po chvilce ho napadlo využít Korálka, kterého chudáka opravdu zapřáhl a přemluvil, aby větev dotáhl až k autu smykem. Je to silný pes. Budeme mít čtyři pět polínek navíc :-).

Edík II.

23. listopadu 2011 v 15:48 | kajan |  Naše kočky
Dlouho se nám nechtělo o tom psát, ale místo Vanilči a Edmunda, kteří se nám ztratili, asi byli zastřeleni, a po kterých se nám hrozně moc stýská stále, jsme Kubovi dali kocourka Eda (Edmund II.).

Teď je mu půl roku a je to tedy pořádný kus. Miláček rodiny a návštěvníků, bezkonfliktní se psy a prostě ideální kocour. Dominika o něm ovšem prohlásila, že je tlustý. Ale to on určitě není :-) je jen dobře živený a chlupatý.

No nakonec jsme mu dali trochu dietu a je už trochu uzší.

Kocourek Greník/Mikeš odjel

23. listopadu 2011 v 15:20 | kajan |  Odchovy koťátek
Včera jsem na fakultu odvezla kocourka černěkouřového. Přijela pro něj sestra jeho budoucího majitele z vesnice od Příbrami. Kocourek byl strašně naštvaný v přepravce, ale nebojácný, když jsem ho v cizím prostředí (vlak, posluchárna) vytáhla. Při přednášce jsme mohli živěji diskutovat přítomnost či nepřítromnost koček na Univerzitách (v rámci debaty o různých kulturách). Kočky na Univerzitě v Athénách jsou naprosto běžné, a to jak v univerzitním kempusu, tak i na chodbách. Ale u nás jsou tedy dost neobvyklé a bez přepravky by to asi nešlo (ale vysvětlete to dvanáctitýdennímu kocourkovi). Hodně štěstí, milý Greníku!

S umístěním tohoto kocourka je spojena docela historka s velkým H. Jsem ráda, že se Ti dva - kocour a jeho přítel - tak hezky našli.

Procházka Klánovickým lesem

23. listopadu 2011 v 15:13 | kajan

Na státní svátek 17.11. jsme u nás měli živo. Kubovi přijel jeho nejlepší kamarád, šli jsme mu naproti na nádraží. Orfi na vlak koukala trochu vyjeveně, Aywy v klidu. Kluci si celý den hráli a povídali. Také přijeli zájemci o kocourka. Dlouho rozmýšleli, všechny si pochovali a nakonec si odvezli Klauníka. Jenže za chvilku volali, zda se mohou vrátit a vzít si ještě pihouna Čébéčko. Takže další dvě koťata jela společně. Bude jim veseleji.
Tonda přivezl mou maminku z Klánovic, aby se podívala, jak jsme si na domě mákli. Dali jsme si spolu oběd, kachnu pečenou pět hodin v troubě v krbových kamnech. Maminka správně vše obdivovala a "neviděla" a nekomentovala nedodělávky. Odvezla jsem ji s Esterkou, s Aywy a s Orfi do Klánovic zpátky. Dan odjel po obědě do Brandýsa. A tam jsme vzali jejího dobrmana (to roztomilé dvouleté štěňátko) Kata a vydali jsme se na pořádnou procházku. Kato (vlastně Cató - jako ten filosof - od Dvou lvů) už je tak rozumný, že Aywy neotravoval (vloni to nechápal a nedal jí pokoj a pořád na ni dorážel až jsme se báli, že ho Aywy kousne), no a Orfi je už tak velká, že nějaké to neohrabané tlápnutí od dobrmana ustojí (nakonec se k ní Kat choval opravdu gentelmantsky, opravdu se od loňska zlepšil v chápání co je komu příjemné). Inverze nebyla v Klánovickém lese tak znát, vzduch byl celkem příjemný. Byla to opravdu milá procházka. No a potkali jsme groenedaela - běžel s paničkou navolno proti nám. Byl milý, nepral se a byl tak obrovský, že nám to všem vzalo dech. Samozřejmě jsme si museli vyměnit informace o chovatelské stanici a pár vlídných slov. Je to stejně šílené jako s borderkami. Jenže u borderem mám o stanicích přehled a u greníků ještě ne. Večer ještě s Kubou a s lampionem a s Orfi vyprovodit Kubova kamaráda na vlak do Prahy. Orfi se vlaků už skoro nebála. Dokázala se s vervou přetahovat o pešek na nástupišti i když kolem ní svištěl po kolejích drkotající nákladní vlak. Celý večer jsem psala komentáře k jedné diplomce. No a zítra a pozítří budu od svítání do setmění v práci - promoce, seminář a přednáška pro dálkaře od devíti do sedmnácti (tedy jestli tohle přežiju…). Pracovní soboty jsou nepříjemné, protože se nevidím s dětmi a protože opět přijdeme o cvičák (a jde se zrovna na stopy, škoda). Je toho nějak moc, ale alespoň se nenudíme.
No a Aywy asi taky dostala pubertu nebo co. Po té, co jsem začala pracovat na tom, aby Orfi neprotestovala proti nevyhnutelnému a nevyhýbala se tomu kroužením a couváním, začala Aywy (asi poprvé v životě) také kroužit a couvat. Normálně včera odmítala jít domů, když viděla, že jdeme s Orfi ven a také dnes ráno nešla na zahradu s ostatními psy, ale na povel "běžte ven" vzala dráhu do mé postele… vzpoura narůstá…asi je to nakažlivé.

Boj o nasazení obojku či dobrovolné prostrčení

15. listopadu 2011 v 15:04 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Orfi chodí, stejně jako Aywy i Mia, na volno bez obojku. A jako každé pubertální štěně, když vidí obojek, obvykle točí hlavou právě tak, aby jí obojek nasadit nešel. Proto jsem s ní začala cvičit "strkání hlavy do obojku". Tenhle drobný cvik je o tom,že člověk obojek jen drží před psem a pes sám hlavu do obojku prostrčí. Vypadá to dobře. Člověk se psem nemusí zápolit, sám pes je aktivní a poslušný. Kdo by se nechtěl blýsknout. A naopak, kdo chce psa odlovovat a předvádět humoresku o tom, jak je těžké strčit psu násilím úzkou mordu do obojku.

Cvičí se to samozřejmě na pamlsek, metodou luring. Člověk drží obojek a za ním nějakou dobrotku. Pes se k ní snaží dostat, ale jde to jen přes obojek. Cvičíme nejprve doma, v klidu. Pokud cvičíme v parku, tak je lepší štěně zajistit vodítkem, aby nemohlo odběhnout a poradovat se samo s nějakým prima objektem.

Orfi má pubertu

15. listopadu 2011 v 15:03 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček

Už je to tak. Moje divoké černé štěňátko groenendaelka Orfi má pravou psí pubertu. Začalo to nenápadně a plíživě, ale už je v tom. (A jak mi řekla Dominika, není v tom sama, ale lítá v tom i její ségra Caminka.) Projevuje se to hlavně při návratu domů u branky, při nasedání do auta a při uvazování na vodítko.

U branky Orfi několikrát dala najevo, že chce ještě pokračovat v procházce a místo, aby šla za mnou, tak začala kroužit kolem branky a nešla a nešla. Snadná pomoc. Díky tomu, že bydlíme na konci slepé ulice, kde skoro nikdo nejezdí, dělala jsem, jako, že mi je to jedno a úplně klidně jsem branku zabouchla, Orfi jsem nechala venku a sama s Aywy jsem šla dovnitř. Teprve po pár minutách jsem vyšla ze dveří, podívat se co a jak (jestli mám ještě dva psy :-). Orfi stála schlíple přitisknutá k brance se smutnýma očima, když jsem otevřela branku, vletěla dovnitř jako ďas. Chtěla se tulit, ale já dělala jako, že ji nevidím, že jsem šla pro něco jiného. A nevšímala jsem si jí. To jsem zopakovala vždy, když nebyla doma včas. A ona kroužit u branky brzo přestala. Vlastně se do párkrát vřítila dokonce přede mnou.

Pokud Orfi vidí auto a má pocit, že po ní chci, aby naskočila do kenelky, tak místo povelu: "Pojď" nebo "Na místo" začne brzdit (když je na vodítku), popř. kroužit ve vzdálenosti deseti metrů kolem mne (když je na volno). Hmmm. Nezbývá než se zamyslet a přizpůsobit se.

Do výcviku jsem zařadila prvky jako: hrát si blízko auta a nenastoupit, nastoupit do auta (nutno ji strčit), odměnit a nechat vystoupit. Doma nacvičujeme lezení do kenelky za odměnu a uvolňování apod. V okamžiku, kdy opravdu jedeme, tak ji musím chytit včas, tedy, než začne kroužit a vzpouzet se. Brzdit ji nenechávám. Vlídně, ale bez pardonů ji co nejdříve šoupnu do kenelky, když tam je, tak ji pochválím a jedu. Žádné slitování, jsem přece přísná panička, protesty nedovolím.

Podobně začala protestovat, když je na volno a potřebuji ji chytit. Když ji přivolávám a chytit ji nechci, chodí spolehlivě. Ale je to mrška chytrá, naučila se poznávat z drobných nápověd (např. vodítko v ruce, tón hlasu), kdy ji chci skutečně odchytit, a to místo přivolání začala kroužit. Hmm, hmm.

Jako pořádný cholerik jsem při prvním pokusu o kroužení místo příchodu jsem mrskla po Orfi svazek vodítko plus obojek. Strefila jsem se, Orfi vykvikla a šup se ke mně (své drahé mamince) schovat. To se tedy povedlo, jen příště by to chtělo něco jiného, než vodítko, aby se ho snad nezačala bát. Po druhém přesném zásahu vodítkem už Orfi ovšem pochopila souvislosti a už se nešla schovat ke mně, ale místo toho si zoufale lehla (bylo jasné, že jí v hlavě vrtá, jak může její hodná a přátelská panička tak vyvádět). Když jsem k ní došla, nezvedla se, stále přemýšlela o té hrůzné proměně paničky. Samozřejmě je to ale ponižující, házet po psovi vodítkem, a také je ponižující ho lovit, byť vleže, takže je nutné jít opět do sebe a hledat lepší styl. Začala jsem tedy Orfi tréninkově přivolávat s vodítkem a s obojkem (a s aidamem) v ruce. Když viděla obojek, tak zase chtěla kroužit, ale než to úplně rozjela, rozběhla jsem se tak rychle jak jen to šlo na druhou stranu a za keře, takže jí to nedalo a rozběhla se za mnou, dohonila mě a přitulila se ke mně. Navlékla jsem jí obojek, prokrmila aidamem a zase okamžitě ji obojek sundala a pustila ji. Zakrátko pochopila, že obojek a vodítko v ruce ještě nemusí znamenat konec volného pohybu a ke konci procházky chodila a nechávala si obojek nasazovat úplně bez úhybných manévrů. Nedělám si ovšem iluze, určitě vymyslí další. A opět mne donutí uvažovat a vymýšlet a řešit. No a o tom to je, ne? Bez toho by se člověk (alespoň člověk jako já) strašlivě nudil. Uvidíme, co Orfinka vymyslí příště.

Pozn. po dvou nebo třech dnech důslednosti a dodržování pravidel výše popsaných, je to zase štěňátko k sežrání, dokonalé. Nejenže přiběhne i když mám v ruce obojek, ale dokonce i do auta do klece skáče takřka bez váhání.

Malý trénink v Milovicích

14. listopadu 2011 v 8:58 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V neděli po obědě přijeli páníčci naší Any a společně jsme se vydali tři lidi a čtyři psi do Milovic na krátký, jednokolový výcvik. Any a Orfi jsme provedli terénem, aby se ho nebáli. Zároveň jsme terén zkontrolovali, zda tam není nějaké nebezpečí. Hodně se to změnilo od doby, kdy jsem tam byla naposledy. Aywy a Koral hledali. Aywy je hrozně senzitivní. Označila blafnutím pach v místnosti, do které vedl otvor od figuranta (asi tam bylo něco malinko cítit), nezastavila se u toho. Ale sedla si (bez štěkání pod otvor na půdu - asi chtěla vysadit nebo co, prostě značila pravděpodobnou výšku, ale bez štěkání, jen abych si všimla a nějak reagovala). Figuranta měla zavřeného v takové staré sauně. Prolomila překližky a dostala se až k němu a začala štěkat a nehla se od něj. Euthyrox může způsobit změny chování, možná ta zvýšená citlivost v posledních měsících souvisí s užíváním. Možná bude potřeba snížit dávky, již v lsitopadu jedeme na kontrolu, tak uvidíme. Any měla jednodušší hledání a měla nástřel. Moc šikovná. Orfi si jen hrála. S míčkem a s lidmi. Učila se, že může míček získat nejen ode mne, ale i od "cizích" (oni zase tak cizí nejsou). Vtipné bylo, že po té, co jsem ukončila výcvik - běhání za mnou a za Ilonkou terénem pro míček, donesla Orfi míček Radkovi a strčila mu ho do ruky: "Běž se teď schovat ty!", říkala očima. Chechtali jsme se a Radek se jí orpavdu šel schovat. Když k němu doběhla, trochu se lekla, otočila se na mne, očima vyhledala mé oči, ujistila se a " Blaf!" To byla radost, když míček hned také dostala. Ještě jednou na Radka - s větši sebejistotou. Velká sranda a zábava. SKončili jsme v nejlepším. Takže už bude asi cvičit i na mužské nebo co.

Koho vzít s sebou na exkurzi?

14. listopadu 2011 v 8:48 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
S druhým psem přibyly radosti, práce, ale občas i problémy. O víkendu mne potrápila otázka: "Kterou psici vzít s sebou na exkurzi ukončenou návštěvou Botabické zahrady?" Vzhledem k tomu, že se exkurze konala v sobotu a že manžel stejně jako já dostal na tuto sobotu nadělenou výuku, musel Kuba se mnou. Jedno dítě a dva psy z Lysé do Tróje.. to jsem zavrhla rychle. Ale až do poslední chvíle jsem váhala, klterou ze svých psic vezmu. Orfi by nepochybně socializaci a učení se cestovat vlakem a neotravovat a být příjemná na exkurzi potřebovala. Jenže bych s tím měla dost práce. Naopak Aywy to vše zvládá v pohodě, nepotřebuje se učit, ale zase bych na ni nemusela myslet a mohla se věnovat své práci bez obav, že provede nějakou nezvedenost.

Nakonec zvítězilo pohodlí a na takřla celodenní výpravu za sobotní prací jela se mnou Aywy. Bylo to prima, určitě si užila privilegium jediného psa. Krásně se proběhla v Drahani, hodinu čekání před skleníkem Fata Morgana zvládla hravě (to by asi byla ORfi nešťastná) a pak po rozchodu jsme to vzali Stromovkou ke Kubíkovu kamarádovi Kristiánkovi, kde dostala misku s polévkou.

Vrátili jsme se v půl desáté. Asi by to na Orfi bylo moc, ale musím ji také naučit jezdit metrem a autobusem.

Na schovávanou

8. listopadu 2011 v 17:16 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Podzimní zahrada (spadané listí a brzké stmívání) - ideální čas k divokým hrám na schovávanou. Chodí na ně jak naše děti, tak kamarádka i kamarádi ze sousedství.

"Hlavně nepoužívej Aywy." křičí Kuba. A já musím Aywy, Kora i Miu zavřít do kotce. Jinak to totiž nemá smysl. Teprve, když nemohu děti orpavdu dlouho najít, jednoho z pesanů si vezmu a je to. Jen musím dávat pozor, aby se dítě na psa nevzteklilo, že ho našel.

Orfi jsem nechávala pobíhat kolem sebe, ale již po druhém kole nějak pochopila, o co kráčí a s vrtěním ocasu během sekundy našla ubohou Esterku, která se dokonala zahrabala pod pichlavý smrk. Samozřejmě ji nenecháváme vyštěkávat, jen řádit a hledat a radovat se z nálezu. Vzpomínám, jak jsme to ten první rok dělali s Aywy, jak se vlastně buduje ta veliká motivace. Je to docela dávno. Takový kus života.ˇ

Výcvik bez Aywy

8. listopadu 2011 v 17:03 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V sobotu jsem vyrazila s Danem, Koralem a Orfi na výcvik a zkoušky na Vysočinu. Aywy je právě v nejlepším hárání, tak jsme ji s oheldem na Boona nechali doma.

Kromě pomoci při zkouškách jsme i cvičili (stopu, kadaver, poslušnost), takže to vlastně byl první trénink bez Aywy. Hmm. Je to tedy docela zvláštní. Čekám reakci vycvičené a dokonalé psice a když před autem s přepravkou řeknu "tak do pelíšku", tak ono mi to začne brzdit. Začínáme zdá se znovu.

Naše kočky - Ilija

3. listopadu 2011 v 15:39 | kajan |  Vzpomínáme na kočinky
Iliju si nechala Ester, aby trochu zmírnila smutek ze ztráty Vanilči. I sní zkouší cvičit agility. Není sice jako babička Vanilči, ale také se učí. Je ale trochu plachá.



Ilija zahynula na jaře 2012 - utopila se v březnu 2012 v zakryté nádrži velké studny. Nějak tam vlezla a ven se nedostala. Zrovna jsme ani já ani Ester nebyly doma. Je nám to moc líto.

Koťata - nar. 2.9. 2011 - přehled

3. listopadu 2011 v 15:26 | kajan |  Odchovy koťátek
Tak nám naše koťátka pomalu půjdou do světa. Užili jsme si je dosytosti. CHodí doma navolno, okupují nejen dolejšek, ale již i horní patro. Naštěstí jsou čistotná (chodí na kočkolit a na noviny velice spolehlivě). Krmena jsou řádně masem, odčervena. vymazlena, zvyklá na celou naši smečku. Návštěv se nebojí. Proto jsou vhodná i na felinorehabilitaci či umisťovací program. Všechna ale nejsou taková, jak bychom si kočičky představovali - některá jsou "obyčejná". Po jejich narození jsme byli v rozpacích - nechat je všechny na živu, nebo ta méně podařená donést k veterináři a nechat "uspat", abychom neměli problém je udat? Udáme obyčejná koťata? Uživíme koťata, která budeme muset darovat, popř. i vybavit do budoucna?


Chtěli jsme odchovávat koťata tak krásná, že by se o ně zájemci přetahovali. Na jaře se to povedlo. Měli jsme nádherný vrh!

Jenže náš chovný kocourek Edmund se totiž ztratil (asi byl zastřelen) a Šedivka se začala mrouskat zrovna, když jsme byli s manželem na dovolené. Kluci ji samozřejmě neuhlídali, a tak se "spustila" s místním vychrlým kocourem. Vyštěpila se dvě šedá nádherná, tři obyčejná a jedno takové podivné - hrozně šeredně vybarvené, ale veliké, životaschopné a tak nějak směšné (Klauník).

Dlouho jsme váhali, ale pak nechali všechna. Z jednoho černobílého se vyklubal nádherný dlouhosrstý černobílý kocour. Takže obyčejná jsou jen dvě. Pěkná tři a pak je tu Klauník, kotě, které každého rozveselí a které má v době k odběru o 450 g více, než jeho sourozenci.

Celkem jen jedna kočička a pět kocourků. Mnohá koťátka jsou srandovně ocejchována tečkou na straně čumáčku.
Přehled koťátek:

Klauník
Černobílý kocourek, strašně ohavně vybarvený. Je tak ošklivý, až je to hezké. Alespoň právě jeho návštěvy nejvíce muchlají. Ve dvou měsících váží již 1 250 g, o 300 g více, než sourozenci, takže to bude takový obřík. Čumáček mírně zploštělý. Milý, hravý, naučený na kočičí záchod. Velice kontaktní a přátelský k lidem. Ze psů si nic nedělá. Odjel 17.11.2011 se svou novou rodinou na vesničku poblíž Nymburka (p. Šimková).



Čébéčko
Kocourek černobílý, klasicky a rovnoměrně vybarvený, až na ten "umazaný" čumáček. Možná bude mít maličko delší srst. Čumáček mírně zploštělý. Ve dvou měsících váží 800 g. Odjel 17.11.2011 se svou novou rodinou na vesničku poblíž Nymburka (p. Šimková), nejprve si vzali jen Klauníka, pak se vrátili i pro něj).

Valentino
Černobílý dlouhosrstý kocourek. jemňoučký a chundelatý. Čumáček zploštělý. Ve dvou měsících váží 800 g. Vymazlený. Již je zadán a předán (V. Machtová, Praha).

Grenni
Černý či spíš černěkouřový kocurek exotického vzhledu. Podsadu má krátkou, ale pesíky má šedé a delší. Srst tvoří zajímavou strukturu. Velice kompaktní a pružné tělo. Největší průzkumník a odvážlivec. Ve dvou měsících váží 800 g. Bude asi hodně podoný Mikešovi (viz Galerie), takže mu občas Mikeš řekneme. Koťátko je to veskrze obyčejné, proto ho nabízím naprosto zdarma (snad se podaří sehnat na jeho krmení a na péči o něj dotace přes hezčí sourozence). Hodně zajímavý příběh. Greníka/Mikeše jsem nabídla pánovi, který si na interneu posteskl, že se mu stýská po kocourkovi, který zahynul. Byl také seal -černěkouřově vybarven. Po několika dnech došla odpověď, že mu mail přišel právě v den narozenin, kdy si přál novéh kocourka. Pak se rozmýšlel, p. Šimková si vybrala dva jiné, takže mu černěkouřový Mikeš zůstal. Sice musel strávit nepříjemný den cestováním z Lysé do Prahy a z Prahy po Praze a někdy později k Příbramy, ale láska nového majitele mu to jistě vynahradí.


Šedomourek
První mourovatý modrobílý bikolor narozený v našem chovu. Úžasná kombinace. Škoda, že to není kočička, nechali bychom si ji. Takhle ho s těžkým srdcem nabízíme do jiné domácnosti a hledáme majitele, kteří by byli ochotni nás informovat a poslat občas nějakou tu fotku. Ve dvou měsících váží 800 g.



Elzička - Šedivá princezna
Jediná kočička ve vrhu. Modrobílá. S rozkošnou nepravidelnou "pihou" na čumáčku. Ve dvou měsících váží 800 g. Celá maminka Šedivka. Již je zadaná a předaná (V. Machtová, Praha).



Zájemci nás mohou kontatkovat! Odběr je možná v Lysé n/L (prohlídka sourozenců i prostředí), po domluvě i v Praze nebo na Vysočině (jen vybrané kotě).