Říjen 2011

Hárání, hárání

31. října 2011 v 12:17 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Aywy je v nejlepším. Hárá a hárá. Korálek mírně šílí a my mírně šílíme z nich. Je nutné provádět nejrůznější ochranná opatření a sledovat kdo kdy může být na zahradě, zda je dostatečně zavřeno a branka omotána provazem (Korál si umí skvěle otevírat :-). A když přijede návštěva se psem (A. s E.), tak je to teprve sranda. (Ale pěkně jsme si pocvičili v Milovicích - E. příprava na RHE, Orfi seznámení s terénem, Korálek velké hledání, Aywy zůstala doma).

Část dne obvykle některá z borderek tráví v kleci, kterou jsme za tím účelem vynesli z auta a postavili v obýváku. Koral občas opatrně zkouší, zda by nemohl nakrýt mne.. no hormony s nímn hýbají, už aby to bylo za námi...

Kdo ze situace těží je samozřejmě Orfi, protože šla se mnou na cvičák bez Aywy. Moc si to užila! A já s ní. Je hezky navázaá na míček. Učím jí, že se může vyplatit hrát si a zaštěkat i na cizí lidi (také ji čeká odměna v podobě míčku nebo ňamky).

Koukaly jsme se na "Úvod do stopování" od Romči a Evči, ale pro hodně těžký terém jsme si vlastní stopu nechaly na čtvrtek do Hrabanova.

Korálek s Danem dělali obrany. Korálkovi to moc pomáhá na psychiku.

Trénink na zahradě

25. října 2011 v 10:30 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Esterka mne nutila jít na stopu. Ovlivněna naší stopařskou zkouškou, chce opět začít s Miou stopovat. Původně jsem se chtěla vydat s Orfi, popř. i s Korálkem, který je opuštěn (Dan spí mimo domov), ale vzhledem k tomu, že dost foukalo, přišlo mi to pro Orfi i Miu jako dost těžké. Tak jsme místo toho potrénovali na zahradě. Svižně, krátce, všechny čtyři psy: chůze u nohy, odložení v leže, štěkání na povel, nástřel, a po každém cviku hru s peškem.

Všichni byli tak úžasní!

Koral pracoval bezvadně se mnou i s Ester, a to i když Aywy hárá. Jeho vyštěkání bylo suprové. Také se dnes naučil otevírat odkládací klec, tak moc chtěl cvičit. Otevřít auto ještě neumí, t akže byl pak zavřený v autě. Aywy jsem jen tak veselila, má za sebou těžký den. Mia byla super, veselá a krásně hledala.

Ale samozřejmě největší radost jsem měla z Orfi. Tak velké dělá pokroky. Pochopila, že po ni chci v různých chvílích různé cviky. A tak moc jí baví vymýšlet, za co právě teď dostane ňamku.

Nabízí i věci, které jsem s ní nikdy necvičila (buď to odkoukala nebo zasáhla Esterka). Díky tomu, že od začátku postupuji podle metody M. Klimešové (a hlavně, že dodržuju její návod na zahájení cviku a uvolňování ze cviku), tak to jde hodně snadno. Orfi nepřešlapuje, neváhá, co má dělat, vydrží sedět v krabici nebo ležet v odložení nebo sedět přede mnou na svůj věk opravdu neuvěřitelně dlouho a soustředěně.

Umí ke dnešnímu dni:
- hrát si s čímkoli,
- přinést to, co odhodím,
- štěkat na povel,
- točit se za ňamkou na obě strany,
- za ňamkou oběhnout nohy,
- sednout a sedět,
- lehnout a ležet,
- vlézt do krabice čtyřmi packami,
- nosetought,
- změnit nabízenou činnost po opravném "ne, ne, ne",
- pár kroků jít u nohy,
- přejít kladinu,
- otevřít si dveře směrem dovnitř.

A tak úžasně na mne reaguje. Učí se "číst mé myšlenky". Třeba včera mi do postele podala Tondův obvaz na kotník, který se válel na zemi a který hryzala, pustila, když jsem jí zavolala a po chvilce pochopila, že ho má podat. Následně podala hračku. Umožňuje mi sebrat jí žrádlo z pusy (a samozřejmě zase vrátit, když zjistím, že je to opravdu k jídlu, popř. vyměnit, když je to obal od salámu). A - po návštěvě Caminky Corinky - musím zdůraznit, že nikoho neštípá, neútočí na cizí lidi, nebojí se jich.. Vlastně se nebojí snad ničeho (trochu kočky Šedivky, ale ne tak, aby ji nemohla z dálky provokovat).

V neděli mne a Aywy doprovázela na stopařskou zkoušku. Ve volných chvílích jsme si hrály. Pár lidí si ji nadšeně drbalo, měla možnost si prohlédnout spoustu psů, cvičák, několik cizích terénů... stále v pohodě a příjemně naladěná.

Není to ovšem úplný andílek, jako byla Aywy. Když něco zapomenu na stole, tak to sebere a žere. Jenže, říkám si, to je moje chyby, ne její, takže to řeším snahou, abychom na stole nic nenechávali, když máme štěňátko. Také stále neumí v noci absolutně nerušit, což Aywy snad měla vrozené. Takže ji stále občas musím vyšoupnout z ložnice, když se k ránu drbe nebo něco hryže. Jo a nahryzala pár věcí, co neměla, to také Aywy nikdy neudělala. Každá je holt jiná.

Stopařská - sice nesložena, ale dobrý trénink

24. října 2011 v 12:59 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V neděli 23.10.2011 jsme zase promrzly :-). Naštěstí s milými lidmi z pražské brigády. S mnohými jsme promrzli už několikrát, takže jsme spřáteleni a super jsme si popovídali.

O prázdninách jsem se v nějakém podivném hnutí mysli přihlášila s Aywy na ZZS 1. Byly jsme ovšem až náhradnice. Hlavním důvodem bylo to, že jsem se snažila reagovat na zdravotní problémy. Přišlo mi lepší mít psa na stopovačce, než na volno v lese. Naštěstí to pak dopadlo dobře a na volno v lese může stále bez obav běhat. Stopy se nám moc ani nedařilo dotáhnout tam, kam jsem chtěla. Několikrát jsem se špatně domluvila s kladečem při nácviku (nebo si kladeče špatně vybrala) a hodně cizích stop jsme měly proto pokažených. Zároveň mi došlo, že to, co dělá Aywy silnou v terénech, ji na stopě hendikepuje (revírování, rychlost). Takže vize stopařiny více méně opuštěna.

Z pražské brigády se nikdo nezýval, takže jsem začala počítat s tím, že se na zkoušku nedostame a brala jsem to s úlevou. S tím, že už mám podzimní volno od stesujících akcí. Že budeme jen trénovat a nestresovat se. Jenže pak se někdo odhlásil a místo se uvolnilo. Docela jsem vážně zvažovala, že nepůjdu, jen zaplatím startovné, zvlášť, když těsně předem začala Aywy hárat, ale pak mne Tonda vyhecoval. Navíc opět slíbil i odvoz a hlavně rozvoz během zkoušky.

Na zkoušku jsem nastoupila s tím, že nejsme úplně připravené, ale že to zkusíme a potrénujeme si tak, jak to půjde. No a že vysondujeme, jak to na stopařských zkouškách chodí.

Ovšem poněkud jsem se bála poslušnosti, protože se mi Aywy naposledy rozhodila kvůli střelbě. Kdybychom neudělaly poslušnost, nemohly bychom pokračovat a nic bychom se nenaučily. To by byla skoro zbytečná cesta. Ale prošly jsme. Sice na dolním limitu, ale s rozhodčí paní E. Labíkovou, která vidí každou nepřesnost (ale zase je spravedlivá). Musím Aywy moc pochválit, že i když jí střelba zase vadila, tak pracovala. Navíc jí vystřelili ne úplně dobře (druhou ránu střelec vypálil až když už jsme byly daleko za kladinou), tak fungovala a neutekla se schovat do auta. A to si překážky nemohla skusit předem (hárala) a byla na nich před více než rokem naposledy a ony byly trochu jiné, vylepšené. Nejvíce mne potěšilo, že úplně poprvé slezla ze žebříku šikovně, dokonce tak, že si stoupla i na úplně spodní příčku. Ale asi udělala nějakou chybu při nástupu na žebřík (neviděla jsem ji zezadu), protože jsme za něj stejně dostaly málo bodů.

Takže jsme postoupily k první stopě. Byla v terénech u Jílového. Tonda mne skutečně zachránil, protože bych se určitě cestou ztratila (v Jílovém se musí projet takovým domem, bránou, co vypadá, že vede na soukromý pozemek).

První stopa je kilometr dlouhá, hodinu stará, dva lomy, jeden pravoúhlý a jeden ostrý, tři předměty, osoba na konci, má přetínat cestu a vést přes dva různé terény. Ta moje vedla přes louku, do lesa a zase na louku a zase do lesa. A přetínala vícero cestiček a cest. Počasí celkem přálo, stále ležela rosa, místy bylo na louce vidět kudy někdo šel. Takže první úsek po louce byl celkem bez problémů. Aywy samozřejmě táhla a od předmětů letěla jako neřízená střela, takže to nebylo žádné pokoukáníčko, ale předměty našla a označila a šla. Bez zaváhání mne zatáhla do lesa. Tady začaly problémy. Těsně, než jsme do lesa vešli, po lesní cestě přejeli dva nebo tři jezdci na koních a psi pobíhající na volno. Co člověk může? Nic, jen doufat, že nepřeťali stopu. Aywy si jich naštěstí nevšímala a psi si naštěstí nevšímali jí. V lese stopovala jen kousek, pak ladně skočila přes ležící kmen, zatočila a zamotala stopovačku do větví. Při rozmotávání jsme stopu ztratily. Aywy jí začala hledat, šla přes cestu, ale neměla stopu, pak se motala. Začala jsem jí tlačit doleva, kde jsem čekala konec stopy, paní rozhodčí mi vynadala, že nemám psa ovlivňovat, ale nechat ho pracovat samostatně (a tím mi vlastně stopu zachránila). Nechala jsem tedy Aywy být, jen šla za ní. Nevím jak, ale stopu našla. Alespoň jsem tak podle silného tahu usuzovala. Tedy, že asi. Stále jsem tomu nemohla uvěřit. Čekala jsem, kdy od orzhodčí přijde vypískání. Nepřišlo. Takže jsme asi fakt na stopě. Nevyl to ale třetí lom? Rozhodla jsem se nic neřešit a jít za Aywy. Vyvedla mne zpět na louku, po chvíli zase do lesa. V lese se opět zamotala. Šňůra se chytila tak, že Aywy úplně zastavila. Vyrazila jsem jí rozmotat a dostatla vynadáno, že se nemám ke psu přibližovat. Začala jsem vysvětlovat, že je zamotaná a že nemůže jít dál, dokud šňůru neuvolním. Z výrazu vedoucí zkoušek i paní rozhodčí jsem pochopila, že něco je špatně. Pořádně jsem se podívala - no Aywy funěla ne kvůli zamotání, ale u figuranta. A to už nabrala dech a trochu u něj ňafala. Takžae jsem byla (oěpt) za blbce. Aywy je pašák, neztratila se, našla. Bodově to bylo jen tak tak (72), ale já byla spokojená moc. Dostala jsem navíc rady, co vylepšovat a tipy jak. Díky!

Druhá stopa byla dvě hodiny stará. Byla položená na oranici a na louce. Oblouk s třemi předměty a figurantem na konci. Ale tak daleko jsme se nedostaly. Pach se za ty dvě hodiny po oranici rozfoukal (stopa vedla na začátku přes řádky, i když malé,tak vzduch vedly) a Aywy ho značila v širokém pásu od stopy. Nebyla schopná se chytit. Přišla mi to chudinka říci. Já jí ještě chvilku povzbuzovala, ale nakonec nás paní rozhodčí odpískala. Oprávněně, nechytily jsme se. Nechala nás z tréninkových důvodů dojít k prvnímu předmětu, ale pach byl tak rozfoukaný, že se Aywy ani vedena správným směrem moc nechytala. Prostě to bylo nad její síly. Nenacvičily jsme takhle staré stopy v oranici. To je prostě hodně těžké.

I když jsme celý den věnovaly zkoušce, kterou jsme nesložily, nemám vůbec špatný pocit. Udělaly jsme, co se dalo. Já zase obdivuji Aywy, jaký je pracant. Vlastně nejen já. Její chuť do práce, motivace, byla vyzdvyžena i paní rozhodčí. Ptala se na co ji motivuji. Vlastně jsem neuměla odpovědět. Na stopě nežere nebo žere málo, takže na žrádlo to ne bude, ani si na stopě moc nehrajeme, tak proč vlastně s takovou chutí chodí dlouhé stopy? Plní mi každé přání, dělá mi radost, to je její motivace. Zlatá Aywy.

Ten konec dne, to byla trochu smůla, ale ještě více zasloužená tečka. Hezky jsme si potrénovaly, přiučily jsme se, pokecali s prima lidmi. (Zkoušku ovšem nesložil ani jeden ze tří adeptů.)

A co máme v plánu teď? Prázdniny! Žádné zkoušky, procházky, příjemné a klidné tréninky a hry!!!

Seminář 22.10. 2011 v ZKO Lysá

22. října 2011 v 21:15 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Seminář Katky Jančaříkové "O pozitivní metodě výcviku" (někdy nazývaný "bezdotyková"). Většinu nápadů mám od Martiny Klimešové, Karolíny Ekschlágerové a z internetových nahrávek. Vše ovšem podloženo vlastními zkušenostmi s Aywy a nejen s ní.

Motto:

Řekněme si "Po zlém by mne to nebavilo!"

Slovníček:
Luring - navádění psa rukou s pamlskem do žádané polohy.
Shaping - pes sám vymýšlí, co po něm psovod vlastně chce (nabízí psovodovi různé kousky, za ten pravý je odměněn).
Backchaining - pes využije osvojenou dovednost v jiné situaci.
Target - kousek tvrdého kartonu nebo koberečku nebo staré CDčko. Pes se ho dotýká packami, šlape na něj nebo ho ťuká čenichem (nosetouch).

Doporučená literatura:

Barry Eaton: Psí dominance : mýtus nebo skutečnost.

Galajdová Lenka, Galajdová Zdenka: Canisterapie : Pes lékařem lidské duše. 2011.

Klimešová Martina: Čtyřnohý kamarád, aneb, Pozitivní motivace v praxi

Osnova
1. Představení se.
2. Proč cvičit. Dlouhodobé a krátkodobé cíle. Profesionální cíle. Život sám.
3. Úvod - historie a stručná pravidla pozitivní metody. Vymezení vůči metodě "cukr a bič". Boření mýtů - aneb i s teorií "boj o dominanci" je to jinak. Pozitivní metoda = hledání nových cest a někdy i navzdory tlaku okolí. Přemýšlení o výcviku, o problémech.
4. Moje cesta k pozitivní metodě.
5. Významné prvky pozitivní metody
5.1 Odměna - co je to odměna, jak správně odměňovat, hlídat, aby se pes nemohl za nevhodné chování "odměňovat sám". Slovní makery a klikr.
5.2 Pamlsky pro velké a pro malé psy a v různých situacích
5.3 Bez doteku
5.4 Povelová technika - bez povelů, volba povelů.
5.5 Řeč těla.
5.6 Použití vodítka
5.7 Luring
5.8 Shaping
5.9 Backchaining
5.10Zahájení a ukončení cviku
5.11Nejen bití je mimo pozitivní metodu. Ale také tlačení na psa a jakékoli stresování psa.
6. Frekvence cvičení. Pes potřebuje soukromý život
7. Co cvičení přináší.
8. Ukázky a pokusy.
9. Závěrečné opakování.

Orfi se naučila otevírat dveře

20. října 2011 v 21:30 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Včer a dnes jsme si všimli, že byly záhadně otevřené dveře. A Koral v tom prsty neměl. Sledovala jsem co a jak a zjsitila, že se naše maličkaté a roztomilé štěňátečko naučilo otevírat dveře.

Odkoukala to od Koralka mrška. Zatím ted umí jen po směru dveří. Koral umí tam i zpět. Uvidíme, kdy ho Orfi dožene. Tím pádem není před Orfi nic uklizené a bezpečné. Hmm... už aby se naučila, že ze stolu se jíst nemá apod.

Stopy ve čtvrtek

18. října 2011 v 11:00 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Hledám jednoho či dva parťáky na stopy. Potřebuji někoho, kdo mi nášlap nezvrzá (!!) a přinese si deset předmětů z různých přemětů do velikosti peněženky a dva mikrotenové sáčky.

Sraz: tento čtvrtek, čili 20.10. v Lysé - Hrabanov 17.15 nebo po dohodě i jindy 723 55 0524.

AAE v Praze

17. října 2011 v 13:03 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes opět proběhl seminář Vzdělávání za pomoci drobných živočichů (v rámci projektu Alma mater studiorum). Zúčastnily se ho tentokrát obě naše vycvičené holky - Aywy i Mia. Spolu jsme předvedli základní ukázky canistterapie (vlastně to byla samozřejmě canisrehabilitace, ale kdo to má takhle nově na jazyku?!).

Aywy předvedla ukázky poslušnosti (sedni, lehni, pozdrav), cvičila s účastnicí a také podávala spadlé předměty a samozřejmě si všechny obešla a nechala se drbat a hladit.

Mia předvedla pár cviků, skákala přes Aywy a také nosetought. Účastnicím si skákala na klín a nechala se drbat.

Během mé přednášky a následné diskuse spokojeně chrupkaly. Prostě byly vzorné. Chvílemi si kaldu otázku, zda by nebylo lepší (užitečnější) se věnovat canisrehabilitaci profesionálně. Určitě by to mělo - oproti záchranařině - okamžitý pozitivní efekt.

Procházka kolem Labe

16. října 2011 v 16:48 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Dnes jsme vyrazili na relativně dlouhou procházku kolem Labe. S Esterkou a Miou. Sluníčko, ale žádné velké horko. Holky měly radost z pohybu. Orfi ty dvě starší chvílemi prudila svým nadšením... ale celkem to přežily. Nacapali jsme asi 8 km kolem rybářů u Labe, polními cestami, oranicí i lesíkem. Překonali jsme potok po úzké lávce (Orfi a já jsme se trochu bály, ale zvládly jsme to). Aywy si zaplavala v Labi. Vlastně i Orfi si trochu zaplavala v Labi (ale myslím, že omylem). Malá přestávka v pracovním maratonu.

Orfi dělá pokroky - zkouší "shaping"

10. října 2011 v 16:19 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
S Orfi od samého začátku komunikuji metodou pozitivního a bezdotekového výcviku, tak jak jsem se to naučila u Martiny Klimešové na semináři v Jizerkách. Při cvičení skoro nemluvím, začátek jsem vystavěla na posuncích a luringu (dovedení psa do polohy, do které ho chci dostat za rukou s pamlskem).

Orfi cvičení moc baví a hodně rychle se naučila soustředit se na mně. Krásně si sedá a dívá se mi do očí. Nevstane, dokud ji neuvolním. Velkým překvapením bylo, že někdy nechci "sednutí", ale lehnutí. Šok! Ale zakrátko ho pochopila. A naučila se lehat si na povel rukou. Umí také pár otoček, přivolání.

Včera mi nabídla vlastní cvik - dlouhodobé odložení. Aniž jsem to samozřejmě chtěla, protože mám rozum a po tom energickém štěněti bych nikdy dlouhodobé odložení nevyžadovala. Ale ona se rozhodla, že chce nějakou tu mlsku, a tak jí napadlo, že ji získá tak, že bude ležet a dlouho. Abych ji nepřehlédla, lehla si do dveří mezi prádelnou (kde již měsíc vařím a obývacím pokojem, kde již druhý týden jíme). Tedy na místo, kudu jdu denně tisíckrát. A vzorně ležela. Přitom ale na mne tak vyzývavě mrkala očkem, že mi došlo: "Ona neodpočívá, ona si myslí, že cvičíme." Když jsem ji překračovala asi po sedmé, tak jsem se rozhodla, že ten výkon prostě musím odměnit. I když jsem cvičení nezahájila já, ale ona. Dala jsem ji kousek salámu. Velká radost. Ale z místa se nehnula. Ležela, dokud jsem ji párkrát ještě neodměnila v leže a pak nakonec neuvolnila. Celkem určitě skoro deset minut.

Večer u večeře mi nabízela další triky - položila packu na koleno, apod., aby dostala kousek večeře. Ale od stolu mi štěně nekrmíme, takže smůla. Ovšem až budeme příště mít čas na cvičení, tak víme, co můžeme cvičit "dej packu".

Orfinčina miska a skvělý oříšek

10. října 2011 v 13:37 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Naše pejsky nejvíce baví jíst, když jedí společně. Probíhá živí "obchod s miskami". Obvykle nikdo nejí z té misky, kterou před něj postavím, ale z misky, kterou si nějak vyslouží nebo která na něj nějak zbude. To "nějak" ale není náhodné, ale podléhá jistým a docela pevným pravidlům. Je to zajímavé ritualizované chování. I když většinou mají nějaké pořadí, ve kterém si ustupují a dávají přednost, ale rozhodně to není to o tom, že by někdo zblajzl všechno. Nakonec se totiž najedí všichni (i kočka Ilija - nejslabší z řetězce), ale podle nějakých vlastních interních pravidel. Tato pravidla ovšem nejsou neměnná. Když třeba byla Šedivka těhotná nebo teď, když kojí, tak se k jídlu dostane dříve, než dřív. Kdo se v tom má vyznat?!

Nový člen smečky - Orfi se k této "hře" samozřejmě přidala a ještě jí vyšperkovala.

Skutečnost, že štěně Orfi a Šedivka mají jíst 3x denně, kdežto ostatní jen 2x, samozřejmě trochu situaci komplikuje (můj pohled) nebo (pohled Orfi) poskytuje báječnou příležitost vytahovat se na ostatní.

Co se tedy děje s "obědem", který dostává jen ona sama? Probíhá kolem něj pozoruhodné ritualizované chování. Orfi si svého oběda nevšímá, dokud o něj nezačne projevovat zájem také někdo další. Samozřejmě jí tuhle misku navíc dávám, když jsou ostatní venku, aby jim to nebylo líto. Orfi k ní ovšem sotva čuchne a rozhodně nežere, dokud někdo další nepřijde. I kdyby to mělo trvat hodinu nebo i déle. Dřív nebo později vždy někdo někoho domů pustí.

Jakmile se všek k misce někdo přiblíží, tak se na něj vrhne s vrčením a štěkáním, zažene ho a pak jí teprve chutná! Protože je to super hra, tak ji začala hrát opakovaně. Tedy, misku nechá, dokud o ni neprojeví někdo (např. Aywy) zájem, pak Aywy zažene (mrcha černá mrňavá!), chvilku žere, ale pak zase misku opustí, poodejde... jakmile se k misce Aywy nebo někdo jiný přiblíží, začne štěkot a boj nanovo. Takže si několikrát báječně pohraje s jedinou miskou! Super ne?

Nejde ale jen o misku! Hra o misku probíhá 2 x (nebo teĎ 3x) denně, ale protože pejsky to strkání se velice baví, vytvořili si hru velice podobnou s materiálem stále dostupným. Z ošatky na ořechy někdo (třeba Mia) vyndá jeden ořech hraje si s ním. Tak se z úplně obyčejného ořechu stane "zajímavým, skvělým". Ostatní po něm začnou toužit a za krátko o něj proběhne boj podobný boji o misku. Vtipné je, že i když Mia (nebo kdokoli, kdo si umí z ošatky ukrást ořech) o oříšek přijde, nevyndá si jiný, ale vymýšlí spoustu triků, jak získat ten "skvělý" ořech zpátky. To se zakrátko podaří a vše začíná znovu.

Do boje o misku a o oříšek se nezapojují jen psi, ale samozřejmě i kočky a teď - trošku - i koťata.

Zpět k Orfi. Jsou jí sotva čtyři měsíce a už dokáže Aywy i Kora autoritativně odehnat od misky nebo od aportku. Aywy sice strašlivě vrčí a cení zuby, ale víc nesvede. Orfi (ale i kočky) to dobře ví, a tak si jejích hrozeb nevšímají. V posledních dnech začala Orfi nejen ignorovat Aywynčino hrození, ale začala na Aywy zkoušet "útok" a zjistila s překvapením (možná to Orfi považuje za normální, ale mne to tedy docela překvapilo), že se Aywy okamžitě zbaběle stáhne . Takže teď si Orfi zkouší "útok" několikrát denně. Aywy se podřizuje a prchá.

Když Orfi dostane misku, lehne si od ní hodně daleko a dělá, že spí. Ovšem, nespí, číhá na toho, kdo půjde první k misce a zaútočí na něj.

Člověk by řekl "chudák Aywy", ale, když se pak podívá z okna, jak si hrají a olizují se, nebo jak se přetahují o klacek, tak si musí připomenout, že jde opravdu o jakousi ritualizovanou hru, kdy si ta malá upevňuje sebevědomí a utvrzuje dominantní charakter. (Navíc Aywy se mnou spí v ložnici, teď když je zima, občas i v posteli, Orfi spí na chodbě či dokonce venku).

Orfi se ovšem na rozdíl od Aywy chová jako grant k mrňavým koťátkům. Možná to je druhá tvář jejího sebevědomí. Aywy na ně vrčí, řeší, kam jdou a zda tam mohou, kdežto Orfi je na ně hodná a milá a (kupodivu) opatrná. Vůbec by ji nenapadlo na ty malé vrčet. Jejich maminka si to asi ze začátku nemyslela, tak jí pro jistotu uštědřila pár škrábanců na nos. Teď už ale není tak nervní a koťata k Orfi pouští. Nobo spíše - koťata se dnes už pouští sama.

Je to pozoruhodné, jak je každý tvor jiný. Jak každý z nich jinak doplňuje to sociální společenství (oficiálně socviální skupina), které tady máme. Orfi je z pejsků asi nejvíce sebevědomá. Možná je stejně sebevědomá jako Mia. Ale Mia je tak malá, že na některé pocty prostě nedošáhne. Třeba je jejich zdravé sebevědomí způsobeno nebo podpořeno tím, že přišly do smečky a že měly možnost se učit od starších psů (a trochu je i zkoušet, pokoušet, trápit a usmiřovat si je).

Důležitou informací je to, že si už Orfi nechává sahat do jídla ode mne a občas i od dalších členů rodiny, aniž by vrčela nebo se zlobila. Samozřejmě, že to ze začátku zkoušela. Ale uplatnila jsem starou dobrou metodu (zde více).

Videoklip

5. října 2011 v 22:00 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Konečně máme první videoklip na YouTube. Je to z předváděčky, která proběhla na Šporkových slavnsotech koncem srpna 2011. Je tam celá naše smečka vyjma Orfinky. První Katka s Aywy, pak Ester s Miou a v posledních minutách Dan s Korálkem.
Shlédout můžete zde.



Hezky jsme si zacvičili až na ten falešňák

5. října 2011 v 15:53 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Hezky jsme si zacvičili (díky F., L. a K.!). Tři svižná kola - nástřelové, kolo se dvěma zavřenými úkryty a kolo terénní. Jen kdyby v terénu nedošlo k opravdu originálnímu falešňáku. Procpala jsem Aywy opravdu hnusným nepošlapaným terénem (kopřivy, ostružiny), našla prvního figuranta. Pak jsem ji vzala zpět na cestu, protože jsem si myslela, že vidím druhého figuranta hodně blízko. Tak aby to měla těžší. Procpala jsem Aywy o kus dál do terénu z cesty, ale ona docela dlouho nic nenašla. Pak začala štěkat, cca 50 m ode mě, šla jsem do terénu, ale štěkala na vysoký a mohutný stom nad místem, kde jsem tušila "záda figuranta", ale jenže tam jaksi nebyl. Nakonec jsem ji vyslala na druhý konec terénu - jakoby před první nález a ona našla a řádně označila druhého.

Jak si ale vysvětlit, že na takovou dálku došlo k přenosu a mentálně jsem ji dotlačila ke štěkání - a štěkala s takovou vervou - na místě, kde nikdo nebyl? Je přecitlivělá. Budeme na tom muset nějak pracovat. Člověk se pořád má co učit. A Aywy taky. To její bláznění souvisí nejspíš s přestěhováním a s hormony a s tím, že celé dny lítá po zahradě a pase vše možné.
Možná bych jí měla - tak jak i veterinářka doporučuje - pravidelně 2 x denně zavírat, aby si během dne dvakrát odpočinula. Zatím jsem ji nechěla omezovat, ale zdá se mi, že den ode dne více "hloupne". Když pase stíny aut jedoucích po viaduktu na našem domě vypadá opravdu poněkud jako deprivant a úchyl. (Nebo jako pravá borderka :-)
Orfi jela samozřejmě s námi, ale nic moc jsem po ní nechtěla, jen aby si místo prozkoumala, což činila s velkým zájmem, ale opatrně. Žádné bláznivé skoky mezi střepy. Myslím, že jsem s tou přiměřeností hodně spokojená. A pohrály jsme si spolu hezky s míčkem v cizím prostředí.

Výcvik Obalovna

3. října 2011 v 16:14 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Po dlouhé době nás o víkendu čekla "jen" výcvik. Úleva! Počasí nám navíc přálo. A sjelo se hodně lidí, atmosféra vrcholně příjemná, byť ve volných chvílích zpestřená brigádou. Soustředění proběhlo zcela klasicky - v pátek večer štěkání/nástřely a lehké hledání do stmívání. V sobotu sutiny, poslušnost, cadaver. V neděli stopy, poslušnost, úklid a odjezd.

Soustředění se poprvé účastnila i Orfi. Byla celkem srozumněná s lidmi, psy i cizím prostředím. Nelíbilo se jí ale, že musí občas čekat někde přivázaná. Při čekání na stopách (procházela jsem s těmi, co se chystají na ZZZ jejich stopy), se vyvlékla z kšandiček a šup Laďce na klín. Jak to dokázala (t vyvléknutí), to opravdu netuším. Nedala jsem jí obojek, by byla dobře zajištěná. Kšandičky jsme jí ovšem utáhli. Jsem ale ráda, že to nevzala přes přehryzání vodítka (jako tudle její sestřička Caminka).

Po dlouhé době jsme dělali zase vyhledávání cadaveru. Velice mne překvapilo, že Aywy nejen nic nezapomněla, ale snad i lépe, tzv. céčko než dříve, značila. Obdobně na tom byli i ostatní pejsci, kteří měli také s céčkem pauzu. Prima. Domluvili jsme se, že na tom zase budeme pravidelně pracovat. Nalezení a označení vzorku samozřejmě neznamená, že pes nalezne a označí mrtvého, ale asi má větší pravděpodobnost mrtvého najít a označit pes, který umí pracovat se vzorky. Asi. Měli bychom pak několik psů se ZTV2, ZTV1, ZZP1, ZLP1 a Céčkem. K tomu pár lidí v kondici a s různými dovednostmi. To už je skupina pomoci schopná, ne?!

Aywy šlo hledání pěkně, jen jsme zase nějak pomatlali stopu. Zřejmě se dvě cizí stopy střetly, jinak si to nedovedu vysvětlit. Aywy stopovala nepřesně,a le nacházela předěmty, na druhém lomu váhala, pak sežrala několik pamlsků a táhla doprava (to jsem jí nedovolila), tak se vrátila a chtěla jít doleva ještě za místem, kde byly ty pamlsky, to jsem jí také nedovolila. Tak se "ztratila", motali jsme se. No as pak vyrevírovala předmět cca v pokračování toho místa, kde se vrátila a chtěla doleva. Tj. ty pamlsky nebyly její. Několikátá pokažené cizí stopa v pořadí, spíš kvůli lidem, než psovi. Brr.
No ale s tou střelbou to nebude tak žhavé. Normálně při střelbě ležela v odložení (samozřejmě jsem bxyla ve střehu a prokrmila jí hned a důkladně). A pak normálně capkala u nohy a všelijak jinak fungovala. Hurá!!

Orfi jem trochu aktivizovala při příromnsoti vzruchů - přivolání od psů, soustředění se, aportování.. navíc měla první nácvik céčka a také první krátkou prokrmenou stopu. Matka výcvikářka jí dala požehnání a I. ji opravdově s láskou a opakovaně chodil drbat! Nejvíce si ovšem užila s Ešlínkem, který se od ní nechal trpělivě, možná i s chutí, oždibovat.