Srpen 2011

Orfi doma - první dny s groenendaelkou

24. srpna 2011 v 13:49 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Je to stejné a při tom tolik jiné. Zápisy z deníčku:

9.8.
Orfi na nás byla zvyklá, protože jsme u chovatelky - díky jí !! - skoro tři týdny plus minus bydleli. Ale přesto jsem měla obavy, co bude dělat cestou a jaký bude její první den bez maminky a sourozenců. Navíc jsem ji nejprve vezla na chatu na Kachličce, kde bylo cílem ji spřátelit s Aywy, a pak teprve domů do Lysé. Zajímavou nabídku chovatelky - nechat Orfi u maminky a Caminy do konce srpna, jsem nakonec po dlouhém váhání nevyužila. Hlavně kvůli dvěma dravým bráškům, kteří také u maminky zůstávají do konce prázdnin. Nechtěla jsem Orfi vystavovat jejich vzrůstajícímu sebevědomí. A samozřejmě jsem si dokázala představit, jaká to bude práce mít doma o tři týdny déle čtyři štěňata. místo jednoho či dvou. A také jsem se nemohla dočkat!
Takže jsem si ji odvezla hned jak to šlo. Cesta se jí tedy vůbec nelíbila. Na začátku kňučela a pak vyla v kenelce na sedadlech pro spolujezdce (máme dvě tam dvojsedadlo, takže se tam takže se na ně kenelka vejde). Druhou půlku cesty jsme museli jet hrozně pomalu - nejprve se před nás v Hlinsku zařadilo auto s podezřele vypadajícím nákladem - trubky klouzaly z kufru na zem a drhly o ni. Nechtělo se mi ho dojíždět, co kdyby vypadla úplně, tudíž jsem musela jet hodně za ním. V obci jsem ho předjet nemohla. Když jsem ho konečně mimo obec předjela, tak se před nás těsně před serpentinami objížďky do Krucenburku, dostal z postranní ulice traktor. Celé serpentiny jsme tedy jeli za traktorem v koloně aut dvacítkou. Museli zastavovat za traktorem vždy, když se vyhýbal s protijedoucím vozidlem. Pomalá rychlost se Orfi ale líbila mnohem více, než normální jízda, takže přestala výt a usnula. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Na chatě jsme vyložili kytky a část voliéry a naše osobní věci. Nakonec Orfi. Okamžitě si začala hrát. Aywy na ní vrtěla ocasem, zavrčela až za docela dlouhou dobu. Orfi si ji moc nevšímala a šla za Kubou a za mnou, aby se přivítala. Moc se jí líbí naše zdejší "zahrada" - větvičky, jehličí, samá smrková šiška (vlastně je to oplocený kus lesa). Již první den se ukázalo, že je Orfi jiná, než borderky a další psi, které jsme kdy měli. Mia na ni zavrčela, když se šla Orfi přitulit k Ester, jenže Orfi taky zavrčela a vůbec se nenechala odehnat. A ani trochu se nepolekala! Mia byla z tohohle vývoje událostí trochu v šoku, protože naše štěňata borderek ji respektovala. Něco velice obdobného udělala Orfi, i když na ni vrčela Aywy. Po chvilce ale Aywy ustoupila, ale ne nijak podřízeně, spíš jen tak. Ústupek jí nebránil, aby se Aywy zahryzla do praporců na zadku, když Aywy běžela pro aport. Aywy byla naprosto konsternovaná. Nevěřila tomu. Pak se jí podařilo přičuchnout si Orfi k zadku a při tom - již první den - zase vrtěla ocasem. Jak ale šla Orfi k jejímu čumáku, vrčela. Orfi se ale skulila mezi její přední tlapky a usnula. Pro ni to bylo to nejpříjemnější místo na spaní, jaké si mohla představit. Aywy zase nevěřícně jen zírala. A myslím, že se "usmívala". Pak od štěněte pomalu poodešla a natáhla se na podlahu. Orfi také spala, ale každou chvilku se probrala a malilinko se posunula směrem k Aywy. Strašně nenápadně. Asi za pět minut se dotýkala Aywy plec na plec. A obě svorně spaly dál několik hodin. Tak na první den to je docela nečekané a příjemné sblížení. Po odpočinku jsme šly společně pro vodu. Orfi se mne držela a také radostně běhala za Aywynčiným ocasem. Procházka se jí velice líbila. V noci spaly holky svorně se mnou v posteli, protože byla na srpen nestoudná zima. Nocna dva psy. I tak jsem se budila zimou. Orfi si ráno zkusila vstát za rozednění. Vyšoupla jsem ji z postele a spala dál. Po chvilce chtěla nahoru za námi. A až do té doby, než jsem se probudila, usilovně ležela a nehýbala se. Chytrá holčička.

10.8.
Druhý den opět legrační. Mia je napruzená, že si z ní Orfi nic nedělá. Nezbylo nic jiného, než si s ní hrát. Ovšem nejraději je na něčím klíně a shlíží na to drzé černé z výšky. Aywy občas vrčí a občas já ty tlapkou ty mne tlapkou. Orfi mi odnesla botu, když jsem se oblékala. Skákala jsem napůl v pyžamu za ní na zahradu. Celý den se Orfi drží mne nebo Kubíka. Šli jsme třikrát pro vodu stejnou trasou. Jednou jsme došli až k rybníku. Orfi se osmělila jít k vodě. A pak si hrála s námi na molu, kam si vynutila vysadit. Z mola seskočila sama - do kopřiv, chudinka. Také jsme šli na procházku - do Jahodového lesa (celkem asi kilometr, půlka do kopce, půlka z kopce). Orfi si vykračovala statečně - stále se mnou nebo s Kubou nebo za Aywy. Občas si lehla, tak jsme udělali pauzu na maliny. Pak zase běhala. Po procházce ještě nechtěla ani trochu spinkat, ale chtěla aportovat šišky a tahat se o hračku. Myslím, že se jí líbí, že má takovou pozornost lidí. A také si myslím, že se jí docela ulevilo, když vypadla od brášků. Její tři bratři (tedy hlavně César a Koral) byli hrozní trhači a lovci. Tady na ní sice Aywy i Mia trochu zavrčí, ale z Aywy si nic nedělá (a ona jí ještě nekousla) a Miu Orfi rovnou spacifikovala a dala jí najevo, že si z ní nic nedělá.
Levé ucho jí stále nestojí. Bojím se, že je to následek ne úplně šetrného tetování. Pokud se nepostaví neuchovní ji. Hmm. Nechápu, proč se tedy do ucha stále tetuje. Nezbývá než doufat, že se to i přes to povede. Pravé ouško jí stojí moc pěkně. Aywy - asi inspirována Orfi - začala nosit pravé ucho také nahoru, takže má uši úplně stejně šejdrem, jako Orfi. Sranda!
Zatím si s Orfi jen maličko hrajeme a zvykáme ji na sebe i na lidi, které sem tam potkáme. Zatím jí nevysvětlujeme, že se boty nekradou a že se rukávy ani tkaničky nekoušou. Ale už jsem zkusila na ni volat za kousek masa z hovězího srdce (ona přijde i bez masa), ale ať ví, že maso máme, až na ní přijde s přibývajícími zkušenostmi "toulavá". Když jsem cvičila Aywy, chodila tak legračně vzorně za námi. Aywy samozřejmě občas zavrčela, zvlášť silně, když měla plnit z "lehni" povel "vstaň"a Orfi jí držela za ocas. Nakonec se mi Orfi sama zařadila k pravé noze a vykračovala si vysokým krokem pyšně z druhé strany než Aywy. Když byla Aywy odložená, chodila mi u nohy skoro vzorně. Že by to odkoukala??? J No a velká a největší radost - nepase. Samozřejmě je to ovčácký pes, ale nepase. (Kdo neměl druhou borderku asi nepochopí, o čem mluvím a hlavně, proč jsem z toho tak nadšená, ale SUPÉÉÉR).
Odpoledne jsme nechali Esterku s knížkou a Miou a Orfi v chatičce (zatopila jsem - hnusný srpen) a vyrazili jsme s Kubou a Aywy na houby (bála jsem se, že to by bylo na štěně moc dlouhé chození). Orfi prý vyla většinu doby u dveří. Ale Esterka jí rozveselovala s hračkami. Večer jsem volala mámě, že mám druhého (v rodině čtvrtého psa) a neřekla mi, že jsem blázen ani, že mne vydědí. Tak dobrý, ne?
Takže druhý den utekl také jak voda. Jsem moc vděčná Dominice za to, že mne nechala u sebe s Kubou a chvíli s Danem a jeden den s Ester bydlet. Díky tomu si na nás mohla Orfi docela dobře zvyknout a tak není ta změna tolik stresující.

11.8.
Orfi měla dnes smolný den. Dopoledne, Když jsme se chystali na procházku na houby, na ni Ester šlápla. Orfi měla pohmožděnou levou zadní packu, hodně naříkala, ale pak se uklidnila u kousku masa nechali jsme ji spát. Vzpomněli jsme si na Pralinku, která měla v tomto věku zlomenou nožičku. Brr. Esterku jsem ošklivě sprdla, ale to samozřejmě nepomohlo ani štěněti, ani jí, nakonec ani mně. Litovala jsem toho, trpím výčitkami svědomí, jaká jsem špatná matka a tak. S Ester častý vývoj situace. No naštěstí Orfi po spinkání začala chodit úplně normálně. Aywy ji dnes úplně přijala na milost a lízala ji očička a nos a hrála si s ní - nabízela ji "na honěnou". Orfi se to moc a moc líbilo. Ale za chvilku byla unavená a lehla si na torzo křesla na zápraží alá matrace pro kočku. Tam ráda spí - vidí dovnitř i ven. Aywy jí ale nabídla hru tak lákavě, že se unavená Orfi zvedla a rozverně za ní skočila (je to asi 10 cm). Nějak blbě dopadla na přední a zase začala děsně naříkat. Tentokrát kvůli levé přední. Kulhala ještě více a naříkala déle. Ach jo. Nožičku jsem jí prohmatala a ani tahle nevypadá na zlomeninu. Není bolestivá na dotek. Přišlo mi, že jí trochu natekl kloub. Asi tedy malý výron. Celý zbytek dne chodila velice opatrně a spíše se držela u mne, než aby si divoce hrála, jako včera. Chudinka ufňukaná. Aywy ale tuto pomalou Orfinku má mnohem raději, než toho včerejšího divocha. Chová se k ní opravdu moc hezky. Tak snad něco pozitivního. Místo procházky jsme pracovali na zahradě - opravila jsem kus plotu. Také jsme si udělali ohýnek s kytarou a "večerem hororů".
Orfi na nás byla zvyklá, ale přesto jsem měla obavy, co bude dělat cestou a první den. Cesta se jí tedy vůbec nelíbila. Kňučela a vyla v kenelce na sedadlech pro spolujezdce (máme dvě tam dvojsedadlo). Většinu cesty jsme jeli hrozně pomalu - nejprve se před nás v Hlinsku zařadilo auto s podezřele vypadajícím nákladem - trubky klouzaly zz kufru na zem. Nechtělo se mi ho dojíždět a tudíž jsem musela za ním. Když jsem ho konečně mimo obec předjela, těsně před serpentinami objížďky do Krucenburku, se před nás dostal z postranní ulice traktor. Celé serpentiny jsme jeli v koloně dvacítkou a museli zastavovat za traktorem vždy, když se vyhýbal s protijedoucím vozidlem - bylo to na centimetry. Pomalá rychlost se ale Orfi líbila, přestala výt a usnula. Na chatě jsme vyložili kytky a část voliéry a naše osobní věci. Nakonec Orfi. Okamžitě si začala hrát. Aywy na ní zavrtěla ocasem, ale pak zavrčela. Orfi si ji moc nevšímala a šla za Kubou a za mnou, aby se přivítala. Moc se jí líbí naše zdejší zahrada - větvičky, jehličí, samá smrková šiška. Již první den se ukázalo, že je Orfi jiná, než borderky a další psi, které jsme měli. Mia si na ni zavrčela, když se šla Orfi přitulit k Ester a Orfi taky zavrčela a nenechala se odehnat. Mia byla z tohohle vývoje trochu v šoku, protože štěňata borderek jí respektovala. Něco velice obdobného udělala Orfi i když na ni vrčela Aywy. Po chvilce ale Aywy ustoupila, ale ne nijak podřízeně, spíš jen tak. ˇustupek jí nebránil, aby se Aywy zahryzla do praporců na zadku, když za ní běžela. Aywy byla naprosto konsternovaná. Nevěřila tomu. Pak se jí podařilo čuchnout Orfi k zadku a při tom vrtěla ocasem. Jak ale šla Orfi k jejímu čumáku, vrčela. Orfi to ale neřešila a skulila se ji mezi přední tlapky a usnula. Aywy zase zírala. A myslím, že se usmívala. Pak poodešla a natáhla se na podlahu. Orfi také spala, ale každou chvilku se probudila a malilinko se posunula. Asi za deset minut se dotýkala Aywy plec na plec. Tak na první den to je docela nečekané a příjemné sblížení. Po odpočinku jsme šly společně pro vodu. Orfi se mne držela a také radostně běhala za Aywyným ocasem. Procházka se jí velice líbila. Zíátra to zopakujeme. V noci spaly holky svorně se mnou v posteli, protože byla na srpen nestoudná zima. I tak jsem se budila zimou. Orfi si ráno zkusila vstát za rozednění. Vyšoupla jsem ji z postele a spala dál. Po chvilce chtěla nahoru za námi. A až do té doby, než jsem se probudila, usilovně ležela a nehýbala se. Chytrá holčička.

10.8.
Druhý den opět legrační. Mia je napruzená, že si z ní Orfi nic nedělá. Nezbylo nic jiného, než si s ní hrát. Ovšem nejraději je na něčím klíně a shlíží na to černé z výšky. Aywy občas vrčí a občas já ty tlapkou ty mne tlapkou. Orfi mi odnesla botu, když jsem se oblékala. Skákala jsem na půl v pyžamu za ní na zahradu. Celý den se Orfi drží mne nebo Kubíka. Šly jsme třikrát pro vodu stejnou trasou. Jen jsme došly až k rybníku. Orfi se osmělila jít k vodě. A pak si hrála s námi na molu, kam si vynutila vysadit. Z mola seskočila sama - do kopřiv, chudinka. Také jsme šly na procházku - do Jahodového lesa (celkem asi kilometr, půlka do kopce, půlka z kopce). Orfi si vykračovala statečně - stále se mnou nebo s Kubou nebo za Aywy. Občas si lehla, tak jsme udělali pauzu na maliny. Pak zase běhala. Po procházce ještě nechtěla ni trochu spinkat, ale chtěla aportovat šišky a tahat se o hračku. Myslím, že se jí líbí, že má takovou pozornost lidí. A také si myslím, že se jí docela ulevilo, když vypadla od brášků. Její tři bratři (tedy hlavně César a Koral) byli hrozní trhači a lovci. Tady na ní sice Aywy i Mia trochu zavrčí, ale z Aywy si nic nedělá (a ona jí ještě nekousla) a Miu Orfi rovnou spacifikovala a dala jí najevo, že si z ní nic nedělá.
Levé ucho jí stále nestojí. Bojím se, že je to následek ne úplně šetrného tetování. Pokud se nepostaví neuchovní ji. Hmm. Nechápu, proč se tedy do ucha stále tetuje. Nezbývá než doufat, že se to i přes to povede. Pravé ouško jí stojí moc pěkně. Zatím si s Orfi jen maličko hrajeme a zvykáme ji na sebe i na lidi, které sem tam potkáme. Zatím jí nevysvětlujeme, že se boty nekradou a že se rukávy ani tkaničky nekoušou. Ale už jsem zkusila na ni volat za kousek masa z hovězího srdce (ona přijde i bez masa), ale ať ví, že maso máme, až na ní přijde s přibývajícími zkušenostmi "toulavá". Když jsem cvičila Aywy, chodila tak legračně vzorně za námi. Aywy samozřejmě občas zavrčela, zvlášť silně, když měla plnit z "lehni" povel "vstaň"a Orfi jí držela za ocas. Nakonec se mi Orfi sama zařadila k pravé noze a vykračovala si vysokým krokem pyšně z druhé strany než Aywy. Když byla Aywy odložená, chodila mi u nohy skoro vzorně. Že by to odkoukala??? J No a velká a největší radost - nepase. Samozřejmě je to ovčácký pes, ale nepase. (Kdo neměl druhou borderku asi nepochopí, o čem mluvím a hlavně, proč jsem z toho tak nadšená, ale SUPÉÉÉR).
Odpoledne jsme nechali Esterku s knížkou a Miou a Orfi v chatičce (zatopila jsem - hnusný srpen) a vyrazili jsme s Kuvou a Aywy na houby (bála jsem se, že to by bylo na štěně moc dlouhé chození). Orfi prý vyla většinu doby u dveří. Ale Esterka jí rozveselovala s hračkami. Večer jsem volala mámě, že mám druhého (v rodině čtvrtého psa) a neřekla mi, že jsem blázen ani, že mne vydědí. Tak dobrý, ne?
Takže druhý den utekl také jak voda. Jsem moc vděčná Dominice za to, že mne nechala u sebe s Kubou a chvíli s Danem a jeden den s Ester bydlet. Díky tomu si na nás mohla Orfi docela dobře zvyknout a tak není ta změna tolik stresující.

11.8.
Orfi měla dnes smolný den. Dopoledne, Když jsme se chystali na procházku na houby, na ni Ester šlápla. Orfi měla pohmožděnou levou zadní packu, hodně naříkala, ale pak se uklidnila u kousku masa nechali jsme ji spát. Vzpomněli jsme si na Pralinku, která měla v tomto věku zlomenou nožičku. Brr. Esterku jsem ošklivě sprdla, ale to samozřejmě nepomohlo ani štěněti, ani jí, nakonec ani mně. Naštěstí po spinkání začala chodit. Po chvilce i skoro bez kulhání. Aywy ji přijala na milost a lízala ji očička a nos a hrála si s ní - nabízela ji "na honěnou". Orfi byla za chvilku unavená a lehla si na torzo křesla na zápraží alá matrace pro kočku. Tam ráda spí - vidí dovnitř i ven. Aywy jí ale nabídla hru tak lákavě, že se zvedla a rozverně za ní skočila. Nějak blbě dopadla na přední a zase začala děsně naříkat. Tentokrát kvůli levé přední. Kulhala ještě více a naříkala déle. Ach jo. Nožičku jsem jí prohmatala a ani tahle nevypadá na zlomeninu. Není bolestivá na dotek. Přišlo mi, že jí trochu natekl kloub. Asi tedy malý výron. Celý zbytek dne chodila velice opatrně a spíše se držela u mne, než aby si divoce hrála, jako včera. Chudinka ufňukaná. Aywy ale tuto pomalou Orfinku má mnohem raději, než toho včerejšího divocha. Chová se k ní moc hezky. Tak snad něco pozitivního. Místo procházky jsme pracovali na zahradě - opravila jsem kus plotu. Také jsme si udělali ohýnek s kytarou a "večerem hororů".

13.8. 2011
Stále či přetržitě prší a poprchává, topíme. Včera bylo docela hezky, Orfi nekulhala, vyšlápli jsme si na houby. Hlavně proto, že jsme neměli co jíst. Orfi část cesty šlapala, část se nesla. Dvakrát jsme se zastavili a nechali ji vyspat. Myslím, že se jí procházka líbila. Když jsme přišli na chatu stále aktivovala.
Dnes dokončujeme hru "O sedm klíčů". Včera jsme to nestihli kvůli plšíkovi, kterého jsme zachraňovali, žel neúspěšně. Čtyřikrát jsme ho nakrmili, popáté zemřel. Myslím, že mu Ester v nadšení nacpala do bříška moc mlíka najednou. Jela jsem kvůli Tatra mléku do Humpolce a marně. Dojídáme zbytky zásob a trochu trpíme nedostatkem. Orfi mi aportuje tenisák. Hážu svým dvěma psům najednou a ono to jde (kdo nemá druhou borderku asi nepochopí, jak je to skvělé - druhá borderka totiž neběhá pro míček, ale za první borderkou). Tak se raduji a uklidňuji, že volba groenendaelky nebyla špatná. Jen je to hrozně silný temperament. Tak to nějak musím zvládnout, nepodrazit jí ani ji nenechat zvlčet.
Teď spí moje psice s křivýma ušima přitulené záda na záda u mých nohou, takže se zastávka na Kachličce splnila svůj účel Zítra se vracíme do Lysé, kde máme rozebranou kuchyň. Psice musí již fungovat jako smečka, v Lysé na ně nebudu moci pořád koukat a hlídat je.

14.8.
Cesta do Lysé byla delší, než od chovatelky na Kachličku. Celkem něco málo přes dvě hodiny. Orfi opět vyla a "strašně trpěla" v kenelce na sedadlech pro spolujezdce. Po příjezdu do horkého Polabí byla úplně vyčerpaná. Skoro pořád spala. Trochu se seznámila s Tondou a s Korálkem a zase spala. Ani jíst moc nechtěla. Kočky Šedivky na ni vrčely, ona na ně štěkala, ony jí škrábly, a zase šla spát. Nechodí na zavolání - asi se na mne zlobí, že jsem ji nacpala do té kenelky. Napravuji to s masem v ruce. Funguje to. I když se zlobí, našla si po čuchu mou ložnici a uvelebila se v ní. Spinká tam, kam přijde její panička. Ožila teprve se změnou tlaku s večerní bouřkou. Vše je pro ni tak nové. Kouká vyjeveně a s mírným zděšením na auta, která jezdí na viaduktu. Před plotem se na naší ulici servali dva psi, hrůza. Pračka se točí! Nechtělo se jí spát. Leda v posteli - reflex "když spí vůdce smečky". Několikrát jsme se šly po schodech venčit na zahradu. v přízemí nám nesvítí světla, takže to je "bojovka" s čelovkou.

15.8.
Orfi je zase veselá a akční, tak jak ji znám z Kachličky a od Domniniky. Provokuje Miu a konečně si spolu hrají. S Aywy a s Korem už úplně v pohodě. Kočky ještě hlídám, hlavně Šedivku. Ed 2 a Ilia nejsou tak sebevědomí. Orfi je úplně jiná, než borderky. Když běží štěně borderky, staví se za mámu, která nese aport. Orfi se staví před Aywy. Jsem moc ráda, že nepase. Opět je možné házet aport několika psům najednou. Orfi neběhá za psy, ale za námi či za svým aportem! Hurá!
Černý pes je hůře vidět, opět na ni několik lidí šlápúlo, tentokrát bez následků. Asi bychom jí měli dávat červený postroj, aby byla lépe vidět. Snaží se dělat potřebu na místa co nejlepší. Zvolila si hromadu suti na zahradě.

17.8.
Včera jsem šla s Orfi poprvé mimo naši zahradu - do Litole a zpět. Vykračovala si vedle mé nohy, opatrně, ale sebejistě. Asi jí pomohla i přítomnost Aywy, která šla vedle mne z druhé strany.
Dnes jsme si obdobně vykračovali na přeočkování. U veterinářky jsme docela dlouho čekali, ale v příjemné společnosti. Po vakcinaci Orfi docela skučela, prý to dělá vakcína proti leptospiroze (možná jsme měli počkat?). Cestu zpět opět poměrně pěkně šla, občas si zakulhala. Na zahradě ovšem už zvesela honila kočky.

20.8.2011
Dnes jsme byli s Orfi poprvé na cvičáku. Nemohla ovšem s Aywy do kotce (prolezla mřížemi), tak si užívala privilegia mrňat a byla s lidmi. Očichala si pár pejsků, chvilku se proběhla po place (s chutí za mnou a za aportkem), přešla si opatrně přes kladinu. A nakonec se dívala jiné psy, jak dělají obrany. S velikým zájmem. Něco se jí v hlavičce dělo, ale nevíme co. Doma opět nechtěla odpočívat, ale ještě si hrát.

21. až 23. 8.
Orfi má chudinka průjem. Dostala dietu, pije černý čaj a 3 x denně dostává půlku tabletky černého uhlí. Uhlí ji chutná, dieta jí nebaví. Nejeví známky únavy nebo vyčerpání, navíc se stav zlepšuje, tak to neřešíme cestou k veterináři. Asi je to po očkování? Nebo něco špatného sežrala? Hlavně, že je jí lépe a lépe. Hraje si. Moc jí baví cvičit - aplikuji na ni pozitivní metodu výcviku. Už si umí krásně sednout. A také mi nosí aportky, a to z docela velké dálky. Musíme jí ještě odnaučit "lovit Kubu". Udělala mu skobu do trička, potvůrka. Ale k nikomu jinému si tolik nedovoluje, Kuba ji provokoval, když byla malá a neohrabaná, a teď, když vyrostla, tak už ho to nebaví, neboť se síly obracejí. V horku jsme hlavně doma. Na procházky chodíme až když se stmívá. Orfi se naučila chodit po tmě.

24.8.
Orfi už má pěkná hovínka - jaké štěstí takové najít na zahradě!
A vesele pokračujeme v hraní a začátcích výcviku. Už si umí hezky sednout, přinést míček i aportek, vylovit aportek či dřevíčko z vody ve vaničce a podat mi ho, točit se dokola - vše metoou pozitivního výcviku, bez slovních povelů. Je velice bystrá. Navíc mne sama od sebe celý den sleduje. Je navázaná mnohem více na mne, než na naše další psy. A není nutné se o to nějak snažit, prostě to tak je. Takže nám ubyly trampoty, které jsme si užívali s Korálkem. S kočkami vychází už také lépe, ale stále má tendenci je "najít" a vyštěkat. To by se mohlo při záchranářině hodit. Tedy, pokud zapomene na kočky a začne hledat lidi. Pokud ne, založíme první záchrannou brigádu pro kočky :-). Ale to je ještě píseň budoucnosti.
Dnes se účastnila první opravdové lekce výcviku pozitivní metodou, kterou jsem uspořádala na zahradě především pro Aireen a Silvu. Jsem s ní moc spokojená. Diskutovaly jsme o přestávce se Silvou o tom, že jsem si zase šáhla pro správné štěně. Super! Orfince hezky stojí obě uši. Sláva. Aywy si uši taky srovnala. Takže jsou to obě velké krasavice.












Orfi - jak roste

17. srpna 2011 v 22:26 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček

Info od chovatelky:
Porodníváha 19.06.2011: 400 g
Váha 1. týden: 660 g
Váha 2. týden: 1 200 g
Váha 3. týden: 1 700 g
Váha 4. týden: 2 250 g
Váha 5. týden: 3 000 g
Váha 6. týden: 4 050 g
Váha 7. týden: 4 500 g

Naše měření:
Váha 17.8. (dva měsíce): 5 300 g
Váha 30.9. (tři a půl měsíce): 10 kg
20.2.2012 (osm měsíců): 20,5 kg a 57 cm
17.12.2012 18 měsíců: 21 kg a 60 cm na výšku i na délku.

Orfi - informace o zdraví a předcích

15. srpna 2011 v 18:28 | kajan |  Orfi - základní informace
Moje Groenendaelka Cikáda Orfi Ze Ztracené zahrady má DKK A/A, DKL 0/0 (MVDr. Ekr, 17.12.2012). Je plnochrupá, nůžkový kus. Měří (domácí měření) 60 cm na výšku i délku. Databáze BOG.

Narodila 19.6. 2011 ve vrhu pěti štěňat (3 psi, 2 feny) rodičům: otci Interchampion Oliver Deabei a matce Brittany Ze Ztracené Zahrady. Vnučka po mateřské linii mé oblíbené, již zesnulé Tary, a pro mne neznámého, ale také mnoha zkouškami (IPO1, ZVV1, ZPO1, SchH1, ZPU2, ZM, FPr1, FPr2, FPr3, ZOP, ZPU1, ZZZ, RH-E, BH, 2x VZ1) obdařeného Interchampióna Digita Stříbrný rybník.


Obrázek z 25.2. 2012 - Orfi je osm měsíců, měří 57 cm a váží 20,5 kg

Tatínek Oliver pana Karla CHlupa je mladý (nar. 15.8. 2007) a na svém mládí velice úspěšný chovný pes. Má (v době krytí) složeny zkoušky: ZVV3 (75/74/76), IPO3 (71/72/71), IPO2 (80/94/73), IPO1 (88/88/82), ZVV2 (71/74/75), ZVV1 (88/86/78), ZM (38/47/40), ZZO (57b), ZPS1(95/85), VPG2(78/91/87), VPG1(92/94/80), ZPO2 (85/176), ZPO1(97/87) . A tak se zařadil mezi nejlepší pracovní BOG. Kromě toho je také výstavně úspěšný: V1, r.CAC, ČKŠ, 2x CAC, CAC(SK), 2x CACIB, BOB, Kvalifikován na Cruft´s show 2010, Český Šampion, Interchampion.
Zdraví: je plnochrupý, skus má nůžkový. RTG DKK: 0/1 - FCI "B" (2008).
Povahový test KCHBO: 94b/O3P,2P
Pejska osobně neznám, ale na internetu lze najít jeho video z tréninku a detail jak skáče do objektu s "pachatelem".

Maminka "Binty" je o dva roky starší dáma (nar. 22.března 2005), kterou mne na první pohled příjemně překvapila pohodovou povahou. I některé borderky si nenechají šáhnout na štěňata, ale ona nás nechala se štěňaty dělat úplně cokoli. Hlavně, když jsme občas podrbali i jí (stejně jako v lednu a v únoru Aywy).
Zdraví: je plnochrupá, má nůžkový skus. RTG DKK: 0/0 (HD-A) DLK: 0/0. PRA/C neg.
Zkoušky: ZZO, ZOP, ZPU 1, BH (a to její páníčkové byli původně bez kynologických zkušeností).
Výstavy: CACIB, CAC, V1, V3.
V soutěži o pracovního psa roku 2006 vyhlášené KCHBO se mezi groenendaely v kategorii "Všestranní" umístila jako 2. nejlepší fena.
Posudek z popisné přehlídky - opět vyzdvižena její povaha.

Prolustrovala jsem i strýčky a tetičky. Nejlepší se mi zdá Buck. Ale nepsala jsem si to a teď už nemám chuť to hledat znovu. Můžete si to když tak udělat sami, já si jdu hrát se štěnětem.

První druhý pes

15. srpna 2011 v 14:47 | kajan |  Orfi - jak rostu a tréninkový deníček
Od nového roku jsem vážně uvažovala o svém "prvním druhém psovi". Dosud jsem měla vždy jen jednoho psa či psici. Pokud nepočítám tedy to krátké období, kdy jsem měla doma invalidní Brixinku a pořídila si Aywy. Jenže to už s Brixinkiou nešlo pořádně ani chodit na procházky. Ale i teď, když máme doma smečku, mám jen Aywy, ostatní dva jsou psi dětí. Vzájemně si je hlídáme, ale cvičím je jen tak, abych je mohla venčit bez ostudy a obav z útěku.

V poslední době mám chuť cvičit dalšího psa - aby ne, vždyť jsme se přestěhovali do kynologického ráje. Samozřejmě první, co mne napadlo, bylo štěně borderky. Mé vlastní odchované fenky byly zadané dříve, než jsem poznala, jak moc po druhém psovi toužím. A říci lidem, kteří už na ni čekali, že si ji nechám, na to nemám žaludek.

Serfovala jsem tedy po chovatelských stanicích borderkolií a zjistila jsem, že mám hodně vysoké nároky a že ne každý vrh se mi líbi. Nakonec jsem našla jeden skvělý, objednala jsem si štěně - fenku, ale narodili se čtyři kluci. Po nějaké době jsem to zopakovala - skvělé spojení - ale narodila jen jedna holčička, která však nakonec zemřela, jinak opět samí kluci. To už jsem si začala usilovně přát, aby mi někdo "toho mého druhého psa nabídl a strčil pod nos".

Někdy v té době mi zatelefonovala moje dlouholetá přítelkyně, zooložka, a mimo jiné se zmínila, že bude u sebe ve stáji odchovávat vnuky po své úžasné psici Taře. A nabídla mi štěně. Taru jsem znala a měla jsem ji moc ráda. Byla to prý první groenendaleka v ČR se složenou stopařskou zkouškou ZPS1.

Prolustrovala jsem rodiče vrhu a hodně se mi zalíbili. Plemeno mi také není nepříjemné. Navíc se hodí mít na velké zahradě psa, tkerý vypadá jako hlídač. Takže jsem Dominice telefonovala zpět, že kdys se narodí fenka, že jo. Ona si také z vrhu nechává fenku, tj. se musely narodit alespoň dvě. Čekalo se více než deset štěňat, tak jsem byla v klidu. Když mi ale přišla na mobil SMSka upozorňující, že mám nový mail a zpráva zněla "narodilo se 5 štěňat, jsou to samí", tak jsem si myslela, že zase "kluci". Ale bylo to "samí cvalíci" a z toho tři kluci a dvě holčičky. Dominika si již při porodu vybrala celočernou fenku. Na mne měla tedy zbýt ta s bílým znakem na prsou. Vymyslela jsem jí jméno (písmenko C je docela protivné) - inspirovala jsem se názvem chovatelské stanice Ze Ztracené zahrady (Cikáda) a mým oblíbeným příběhem o Orfeovi (Orfi).
Na přelomu července a srpna jsem se (s menším přestávkami na 15 dnů) přestěhovala vedle oné stáje do vesničky Dědová. A groenendaelkas bílou náprsenkou si mne během té doby vybrala. (Kdežto ta druhá fenka se mi absolutně vyhýbala). Všechna štěňata byla pěkná, dravá, vyrovnaná. V tomto počtu to sand ani jinak nejde. Ještě jsem nikdy neměla psa, který si vybral mne. Zatím jsem buď psi dostala od babičky (Puňťa) či rodičů (Bred) nebo si je vybrala sama (Brixinka, Aywy).


Aywy si jí také docela rychle oblíbila. Již druhý den jí nechala dělat to, co svým štěňatům snad nedovolila nikdy. Orfi je totiž hodně v pohodě - Aywy na ni třeba vrčí, ale ona jí líže tesáky a pak se jí svalí mezi přední nohy a stočí se do klubíčka a zdřžímne si pod Aywynčinou opchranou. Aby bylo souznění dokonalé, nebo kdoví proč, začala Aywy navíc i nosit uši stejně šejdrem jako Orfi.



Tak to jsou mé dvě psice. Sranda co. A začínáme znovu!

Co chtít po kladeči

15. srpna 2011 v 14:21 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Pokud začínáte cvičit cizí stopy, pomůže Vám nepophcbně tento seznam. Získala jsem ho v potu tváře a co bych za něj dala, kdybych ho měla před několika lety k dispozici.

Člověk, který vám bude klást stopy, musí být nejen ochotný,l ale také schopný komunikace (inteligentní a ochotný vás poslouchat) a také vybavený. Z mé zkušenosti vyplývá, že nejde stopovat na každého a že je lepší přípravou na zvládání cizích stop dobře trénovat stopy "jen" vlastní, než na stopy cizí, ale špatně položené, popř. s kladečem, který se ztratil v zádech.

Níže uvedené platí samozřejmě především pro stopy záchranářské. Některé body jsou ovšewm obecné.

Co by měl míát kladeč připravené:
- hodně různých předmětů (nejen ponožky, rukavice a látkové předměty), ale věci z různých materiálů, různé velikosti - vhodné jsou staré mrňavé hračky, klíčenky, vypálený zapalovač, nepotřebný otvírák na pivo, balíček papírových kapesníčků, menší bota,
- předměty vždy jen takové, které případně lze ztratit (může je postrádat),
- předměty pořádně napachovat, tzn. minimálně 40 minut je mít na těle,
- vlastní pytlík na nasumování - čistý s jedním látkovým hodně napachovaným předmětem,
- vlastní karimatku a celtu,
- nezapomene si nabitý mobil či vysílačku, aby ho psovod mohl informovat, o průběhu stopování,
- nezapomene se s psovodem domluvit ohledně prokrmování na stopě a případně si od něj vezme pytlík s odměnami.

Na co by měl dávat kladeč při kladení stopy pozor:
- udělat tak, jak si to psovod přeje, psovod zná psa nejlépe (pokud má kladeč nějaký nápad, který považuje za dobrý, tak se nejdříve s psovodem domluví, (popř. mu zavolá vysílačkou či mobilem, než ho zrealizuje),
- dbát na to, aby se ramena stopy nepotkala na méně, než 30 m (když fouká, tak na méně, než 50 m), aby konec stopy s figurantem nebylo možné zvětřit z nějakého ramene stopy - měl by být v dálce, ne v nějakém obrtlíku (záchranářský pes k němu z obrtlíku poletí),
- pamatovat si počet a pořadí odložených předmětů (když tak zapsat), úplně luxusní by bylo pamatovat si i přibližně místo, kde byly odloženy (v případě, že jde kladeč s psovodem, se hodí buď psovoda upozornit, že je pes přešel dříve, než je přejde i psovod, v nebo je alespoň dokázat posbírat sám),
- na konci stopy (v případě, že leží na konci stopy) ležet na karimatce a v celtě bez hnutí, odměnit psa přesně podle domluvy s psovodem.

Po návratu z prázdnin

15. srpna 2011 v 14:01 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Tři týdny jsme strávili na Vysočině - v Dědové, na Obalovně a na Kachličce. Bylo to pestré. Žel bez takového připojení, aby šly aktualizovat stránky.
Vkládám pár poznámek z deníčku psaného na notebooku.

Stopa 31.8. 2011
Po dešti, krápání. Dan našlápl v louce stopu průměrné délky. Hodinu stará. Aywy jí zvedla hezky, ale v jednom lomu se začichala hodně a pak velice věrohodně vyrazila jiným směrem, než šel Dan (skoro jsem mu to nevěřila) - asi tam bylo nějaké křížení. Vrátila jsem jí a stopu jsme hezky dokončili. Předměty našla všechny.
Stopa 1.8. 2011
Sešli jsme se s Alenou a Danem na stopy v dešti Našlápla jsem stopu Ešlimu. Alena našlápla obětavě stopu Aywy i Korovi. Malý knírač Ešli šel hezky, vadila mu ale mokrá tráva (několikrát se vyhnul vysokým trsům). Aywy začala hezky, ale špatně jsem se s Alenou domluvila o tom, jak budeme komunikovat na stopě, tak jsme to zkazily.

Stopa 2.8. 2011 - vlastní dlouhá, relativně čerstvá
Našlápla jsem Aywy hodně dlouhou stopu na loukách nad chatou. Kladeno v 19 h večer, zvedáno ve 20. Nepršelo, ale končil hezký den. Jednou jsem ji protáhla mezí s ostružinami a kopřivami mezi loukami. Kus šel po roští podél pole. Několik oblouků několik lomů, hodně předmětů. Šla s obvyklou chutí a velice přesně. Označila všechny předměty kromě umělohmotné lžičky (byla nejméně napachovaná). Hodně u toho funěla, ale až do konce se snažila běžet. Možná je lepší trénovat těžké stopy na sebe, když nemám dobrého kladeče. Ale jak si pak zkusit ten hrůzný pocit, že vůbec nevím, kde je figurant.

9.8. 2011
Odvezli jsme si od mé přítelkyně zooložky Dominiky Formanové štěně - groenendaelku. Jmenuje se Cikáda Orfi. Je to temperamenní sedmitýdení psice. Nevybarla jsem si ani tak já jí, jako ona mne. Uvidíme, jak se naše přátelství vyvrbí ak čemu to bude.