Co dělat, když nepřijde?

17. února 2011 v 18:40 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Dnes se to stalo! Štěňata jsem vypustila vyčurat na zahradu a čtyři z nich nepřišla na zavolání (Arcimboldo, Abraham, Flek, Dag). CHtěla si ještě hrát, venku se již adaptovala, přestala se bát, tak prostě nereagovala, protože věděla, že se, když přijdou půjde domů...

Nezapůsobil ani fígl s přivoláním velkého psa, který zapůsobil včera. Tedy, že k hrajícícm si štěňatům pošlu některého s vycvičených psů (Aywy, Koral, Mia) a ty zavolám - štěňata půjdou za nimi.

Takže jsem měla čtyři štěňata doma, čtyři na zahradě ... a navíc jsem měla už být na cestě k veterináři...

.. prostě typická situace, kterých Vás - budoucí majitele - čekají stovky...

Jak to řešit? Jak naučit štěně, aby chodilo spolehlivě na zavolání? Takzvané stoprocenní přivolání (tedy, že pes přijde za každých okolností na povel) je úplně nejdůležitější cvik. Prvek, který by mělo každé naše štěně se naučit. Jen ze psa, který má stoprocentní přivolání, je totiž dobrý společník. Není to o výcviku, zkouškách, závodech, ale o obyčejném životě. Bez stoprocentního přivolání bude ten život o dost náročnější ba nepříjemný. Tak si to myslím alespoň já, a tak to píše Konrád Lorenz v knize Život se psem není pod psa. V ní zmiňuje dva povely, které umožují příjemný život se psem: přivolání a odložení (o tom později).

Pro nácvik stoprocentního přivolání především: doporučuji mít dva povely pro přivolání. Jeden, kdy je to vážné a pes by měl vždy a bez zaváhání přijít (výcvikový cíl). Druhý volný - který znamená něco jako: "přijď, jestli se ti chce, ale nemusíš".

Vážné přivolání nikdy (cca do 18 měsíců) netrénujte bez hodně dobrých pamlsků v kapse. Pokud je nemáte, tak si štěně raději chyťte, nebo ho nechejte vyběhat a počkejte, až za vámi přijde samo. Pokud se totiž nácvik přivolání pokazí, s dospělými psy se to napravuje špatně. Docela slušnou metodiku na to má Desenský - používá dlouhé vodítko a plynulý tah za ně. Ale my to nepokazíme - takže pamlsky na každou procházku i venčení s sebou! Štěně dostane pokaždé, když přijde, postupně lze odbourávat .. mladý pes se prokrmí jen někdy.. 

Po vážném přivolání vždy (kromě opravdu vyjímečných situací - u silnice apod.) štěně pusťte zpět ke hře či k předchozí aktivitě, aby si nespojilo: poslechnu přivolání = konec veškeré srandy. To je významně demotivující. A hádejte kolik takových propojení stačí, aby borderka pochopila a nechodila (dvě:-). 

Borderky jsou chytré, takžte prosím buďte také chytří. Občas si vezměte do ruky vodítko (úplně stejně jakobyste chtěli štěně připnout), i když chcete štěně pustit ke hře. To proto, aby se vám nestalo, že na přivolání přijde váš inteligent jen tehdy, když máte vodítko v kapse. A, když uvidí vodítko v ruce, tak ne. Obdobně mějte pamlsky nejen v ruce, ale někdy i hodně schované (aby nevoněly na sto metrů). To proto, aby se Vám nestalo, že pejsek přijde, jen, když budete mít pamlsky. Jakmile dojdou (to by se samozřejmě stát nemělo, ale ..), přestane poslouchat. Pejsek nesmí vědět o tom, kolik a jakých pamlsků máte. Proto je dobré mít i v jednom pamlskovníku několik typů pamlsků, obyčejnější i ty lepší, a dávat je náhodně nebo nenáhodně, ale tak, aby štěně nikdy netušilo, co přijde. Pro další výcvik (složitější prvky) je hodně prima při krmení i střídat ruce, ze kterých krmíte. Nebo občas pamlsek plivnout z pusy apod.

Pokud si nejste jisti, že štěně URČITĚ přijde, nikdy nevydejte povel pro vážné přivolání. Možná to zní nepochopitelně, ale asi takhle: když si štěně hraje a je nadšené ze hry, nevolejte ho. Jakmile vidíte, že je už unavené, otáčí se od druhého pejska k vám, nebo se dokonce za vámi rozběhne, použijte povel a šup - strčte mu do čumáčku masíčko a pusťe ho zase ke hře.
Stačí to takhle párkrát a štěně bude stále jedním očkem koukat na vás, zda nenastala chvíle na ten zázrak - masíčko do tlamy. Šetřte povely. Každý vážně míněný povel, který vaší nepozorností (neodhadnutím toho, jak se štěně zachová) štěně neposlechne nabourává výcvik. A není to vina štěněte, ale vaše. Takže vciťujte se do psa a odhadujte jeho reakce a pokuzte se nenechat padat povely v nevhodnou dobu.

Pokud nemáte na štěně čas (to se doufám nebude stávat často), tak ho raději vyvenčete na vodítku, abyste předešli potřebě ho volat za každou cenu a pokazit si přivolání.

Na procházce nechte štěně, aby si ono hlídalo vás. Tedy - nevolejte je, když zatáčíte, nevolejte je, když se někde začuchá. Ať se klidně poleká, že se ztratilo. Příště si dá lepší pozor! V přírodě si mladí musí hlídat matku. Kdo se ztratí, má smůlu. ALe málokdy k takové ztrátě dojde, protože mláďata si matku prostě hlídat umějí. A štěňata to také dokáží. Podívejte se na bezdomovce nebo squotera, jak za ním jde jeho oříšek a neztratí ho v davu lidí. Jak by vás chytrá borderka mohla ztratit v lese? Několikrát jsem se mladým psům schovala třeba za strom. To bylo strachu a to byla úleva, když mne pak našli. Navíc je to docela dobrá hra a trénink na záchranné práce. Vrozený pud "hlídat si smečku" lze utlumit. Každý, kdo si štěně (nebo i dítě) příliš hlídá, honí ho, když jde špatným směrem, tak si koleduje o to, že vrozený pud vyhoří a že se nevhodné chování zhorší. Podívejte se kolem sebe - mnoho páníčků (nebo matek) honí své psy (děti) a ty na ně dlabou. Určitě takhle nechcete skončit! Takže si štěně nehlídejte (alespoň ne tak, aby ono to vědělo :-). To samozřejmě nepaltí pro místa u silnice apod., kde je nějaké vážné nebezpečí. Tam je dobré si štěně připnout a učit ho pro změnu chůzi na vodítku.

Občas se k vám štěně vrátí bez povelu. To je moc prima. Také to odměňujte kouskem masa (nepravidelně - někdy ano, někdy ne).


No a já začnu se štěňátky s nácvikem na pamlsky také. Doufala jsem, že je utáhnu na svůj krásný hlas a na jejich strach z neznámého prostoru po celou dobu jejich pobytu u nás, ale ne... takže zítra s pamlsky na zahradu a hurá na to... v osmi je to pochopitelně o dost náročnější, takže největší kus práce samozřejmě zbude na vás...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama