Únor 2011

Kocourek Edmund je nemocný

28. února 2011 v 18:10 | kajan |  Kočky neobyčejné
Kocourek Edmund po stěhování začal chátrat, trochu zhubnul a hlavně se mu hodně zhoršila srst. Před týdnem měl takový divný třes brady a tekly mu sliny. Tak honem na veterinu, akorát máme k odběru štěňátka, musí se vyloučit přenos na ně. (Hádejte, co mne první napdlo, když sliny z pusy...no pak jsem se uklidnila, že pět let v ČR vzteklina nebyla..).

Veterinář naštěstí okamžitě vyloučil, že by byli lidé nebo pejsci v ohrožení. Jedná se o pouze kočičí záležitost. Ale tím nám štěstí skončilo. Ukázalo se, že Edmund je nakažený FIP, vážnou (smrtelnou) kočičí nemocí. Obě naše kočičí krasavice také, starší Vanilči více, ale u nich se ještě neprojevila. Pozitivní nález v krvi totiž neznamená projev - ten se vyprovokuje stresem.
No, jak tohle dopadne. A co říci Kubíkovi, který si Edmunda vybral, ochočil a zamiloval. S kým si bude Kubík povídat až Edmund nebude?

V některých zemích se nakažené kočky okamžitě "uspávají", aby nemohli nakazit další kočky. Mám tedy doporučeno kočky už nepouštět vůbec ven, aby nebyly zdrojem nákazy. Šedivce to bude jedno, nechodí ven. Ale Vanilči je venku moc ráda, ráda se mnou chodí na dlouhé procházky. A co s Edem? To nás tedy čekají blbé starosti.

Na internetu se diskutuje zda je nemoc opravdu tak nakažlivá, jak se dříve říkalo. A zdá se, že hodně koček s pozitivním nálezu v séru, nemusí mít řadu let žádné příznaky a dožije se vysokého věku (ale asi právě taková nám naše nakazila).

Ach ach..

Venku nebo doma?

27. února 2011 v 18:26 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Dotaz, naštěstí ne od našich majitelů, ale od známých Dagovi Evy: "Je lepší nechat štěně (německého ovčáka, několik dnů po odběru) raději venku (únoro), kde má boudu, nebo doma, když člověk jde na osm hodin do práce?"
Štěňata jsou samozřejmě moc ráda venku. Myslím, že je to proto, že se tam zabaví lépe, než doma (pokud jsou tedy ponechána sama sobě). Jsou tam větvičky, které se ve větru pohybují, různá zvířata (ptáci, myši), která můžte honit nebo dokonce lovit. Štěňata ovčáckých psů ale mají ze všeho nejraději přítomnsot člověka, nejlépe toho svého.
U nás chodili čtěňata ven cca každé dvě hodiny na cca 15-30 minut podle aktuálního mrazu. Většinou jsme tam byli s nimi. Důležité je vzít štěně/ňata domů, hned, jak si začne/ou lehat nebo sedat únavou.

Dnes byla naše (zbylá) štěňata venku asi osmkrát, nejdéle asi dvě hodiny s budoucími páníčky Arcieho. Nikdo nebyl unavený, hrozně běhali a lítali. Nejvíce samozřejmě Arci a také Alfirin, vlastně i Flíček a vlastně i Aršíš... (asi se střídali v řádění a okusování vrby).
Když jsem dostala otázku, zda je lepší nechat štěně venku nebo vevnitř, tak jsem si říkala, jaká je výhoda, že majitelé našich štěňta tohle nemusí řešit. Zatím totiž všechna naše štěňata šla do rodin, kde nebudou muset být sama. Já bych také tak malé štěně nikdy nenechala samotné po tak dlouhou dobu, a to ani doma ani venku, protože se pak nenaváže vztah mezi psovodem a psem. Asi jsou rasy, u kterých je navazování vztahu s lidmi méně důležité (Moskevskýá strážní?). Také jsou účely, u kterých je to méně edůležité (hlídač pozemnku?). Ale pro ovčácké psy a pro výcvik je vztah základem. Čas raného dětství je proto dobré využít (imprinting, socializace) co nejlépe. toto období nebude dlouhé, tak ať je intenzivní.
Ale, když to ale jinak nejde, tak je tedy ... asi je to jedno... pokud tedy:
a) venku bude štěněti k dispozici bouda s matrací a slámou, do které se štěně bude moci zahrabat (sláma je opravdu nejlepší) a hlavně nezamrzlá a nezamrzající voda k pití a nezmrzlé jídlo,
b) doma nebude štěně celou dobu v kleci nebo jiném deprimujícím prostoru a pokud nedostane nasekáno po návratu paničky, když si v bytě (a to nepochybně udělá) najde zábavu samo.
Důležité je také vzít do úvahy dobu očkování. Čtrnáct dnů po vakcinaci by štěně mělo být hájeno a chráněno před nastydnutím a stresem apod..
A samozřejmě je důležité zvážit i to, jak bylo štěně ubytováno u chovatele. Pokud v bytě, tak asi na zahradu v únorových mrazech, bez možnosti se přitulit k sourozencům bude docela šok...
Zdraví a dobrou noc všem!

Skype

27. února 2011 v 11:10 | kajan |  Chov
.. tak pro komunikaci s majiteli našich štěňátek (samozřejmě nejenom, ale dobře se to sešlo :-) mi manžel nainstaloval Skype. Takže, kdo máte chuť a potřebu, můžete se ozvat.

Deset malých černoušků

27. února 2011 v 11:05 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Tenhle víkend si s námi zahrál na deset malých černoušků, vlastně borderek... před chvilkou odjel Abraham - Monty do Hradce Králové.


Tentokrát jsme mu dokázali strčit do auta i pytlíček s jídlem na dnešek - zlepšujeme se. Odpoledne přijede návštěva za Arcimboldem. Ještě ho ale u nás nechají, než dostaví plot... Takže odjíždění asi na nějakou dobu skončilo.

Flíček pojede až někdy v půlce března, později, za to nejdál.
No a Aršíš a Alfirin ještě čekají na nějaké další super páníčky. Zatím je to pro nás spíše úleva, nejsme nervozní, že je neudáme. Aršíš Brown je suprový hnědobílý pes, který má tak krásnou hlavu, že si ho někdo určitě najde.




A Alfirin ať si ještě chvilku sosá mateřského mlíčka, kterého jí draví bráškové nedopřávali. Prodloužený pobyt u maminky a tatínka bez dravých brášků jí nepochybně prospěje. Už teď dohání a dorůstá. Je to super akční a chytré zvíře.



Reportáž od nás

26. února 2011 v 21:07 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Děkujeme rodině Dominiky a Petra za odkaz na reportáž při odběru Aksy, pardon Amálky. Jsou tam vidět vlastně všichni, tak se můžete pokochat. Asi se také naučím vkládat fotky na rajče nebo co..

První loučení

26. února 2011 v 14:45 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
O tomto víkendu jsme zažili nápor na psychiku. První naši dochovanci se začali rozjíždět do nových domovů. V pátek jela Any k Úvalům. Cestu zvládla dobře, hrála si, venčí se jen venku. Dnes prý není ani trochu smutná. Dnes (v sobotu) dopoledne jeli do nových domovů Asta Tanta, která se nakonec bude bolat Amálka. Její odchod zdržela tiskárna, která přestala komunikovat s novými Windows, které se samy (jsou životné nebo neživotné, když sam-?? nad stále neživotné :-)) nainstalovaly. Nakonec - zkouška trpělivosti pro návštěvu - se to povedlo a smlouva byla vytištěna. A kolem oběda jel domů Aaron Dag. Jeho panička nevyužila možnosti a nevzala si Aršíše (který má kuličky zaručeně v pořádku) a s rizikem, že nebude do chovu si odvezla akčního a temperamentního Daga.
Aywy kojí zbytek ostošest, udělané žrádýlko jsem si musela namrazit, protože začalo být zjevné, že by se nesnědlo. Zvlášť, když dvě ze tří nových pániček zapomněli svou porci na první denu nás. Alfirin na příchod lidí začala reagovat tak, že zaleze pod skříň a vyleze jen za mnou. To předtím přiu návštěvách, tkeré si nikoho neodváželi nedělala. Rozhodně dává najevo, že nikam nechce. A zatím nepůjde - nikdo se o ni nehlásí. Zájemce (dva) jsme měli o Aršíše Browna, ale vždy odřekli dříve, než ho viděli... z důvodů neznámých nebo z důvodů daleké cesty.. A zatím mrška Aršíš přerostl oba hněďásky s pálením, je to největší kluk a má krásnou široce utvářenou, mohutnou hlavu. Věřím, že na něj někdo pravý čeká. A on zatím také čeká..

Všichni jsme rádi, že štěňátka nejdou najednou, ale jaksi skoro plynule. Prázdná zahrada a kuchyň nás strašně děsí. Už teď je tady hodně prázdno, a to jich je ještě 5 doma. Zítra jede Monty (Abraham)... uf uf uf

Hlavní ale je, že majitelé, kteří si štěňátka odvezli jsou milí a že se u nich budou mít prcci dobře. Tak bychmo neměli být smutní, že? Ale jsme... uf uf uf


Nezvedat, když to není nezbytné

25. února 2011 v 12:51 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Štěňátka a malí psi svádějí nás lidi k tomu, abychom je zvedali a hýčkali a přenášeli a dávali do přepravky, chytili a hladili, prostě s nimi manipulovali. Jenže - ono se jim to nelíbí. Najednou letí vzduchem, neví, co s nimi bude a kam, kde a zda měkkce přistanou. Je to velký stres, tím větší, čím nečekaněji se pejsek ve vzduchu ocitne.
Co kdybychom štěňátka přijali za svéprávné bytosti, které se rádi přemisťují a rozhodují o sobě sami?
Samozřejmě, někdy to jinak nejde, a proto se i na některých zkouškách cvičí přenášení psa nebo přenášení psa cizí osobou. Ale všeho moc škodí. I zvedání a přenášení.
Takže - pokud to jen trochu jde, nechejme pejska, aby sám ze své vůle skočil nebo vlezl tam, kam ho potřebujeme dostat. Můžeme si k tomu vzít do ruky pamlsek, sevřít ho v pěst a rukou s pamlskem ho dovést např. na pelíšek a tam mu pamlsek dát.
Co se tím docílí? Štěně bude mít větší sebevědomí, nebude před námi utíkat, když ho budeme opravdu muset někdy nekompromisně popadnout a také se nebude bát naší ruky.
Fígl navíc - když už musíme pejska do ruky vzít, tak mu to předem řekneme! A v náručí HO ODMĚNÍME. Pejsek si brzo spojí povel/upozornění se zvednutím a nebude v šoku, že letí vzduchem a neví proč a kam.

Sláva zahradě

24. února 2011 v 11:55 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Poslední celý den s Any. Hrůza i úleva. Štěňátka jsou docela solidní demoliční četou. Včera je hlídala Ester a Joel a já byla v práci. Po návratu jsem nevěřila svým očím - roztahaný a rozžvýkaný obsah krabice na papír po celém přízemí, ovesné vločky všude (jen ne v misce), rozkousané rukavice, loužičkek a hromádek bylo málo, ale když už, tak taky leckde. Štěňátka byla nadšená z mého příchodu a horá na mne - člověk pak nemůže dělat kroky, ale musí bruslit. Taková spoušť se likviduje dvě hodiny.
Ještě, že máme zahradu. SLáva zahradě. Je sice zase mráz a není možné je na ní nechat dlouho (zvlášť po očkování), ale i tak několik čtvrthodinek denně domácnosti uleví. Ideální je, když štěňátka doma hlavně spinkají a papají a divočiny si nechají na ven.
Máme na zahradě několik starých sromů a keřů, mezi kterými jsou báječné schovávačky. Takže se schovávají a jukají na sebe. Tahají za větve a honí sýkorky, které (když se za větev dost zatáhne) z keře vyletují a štěbetají své rozlobené "co to děláš, prevíte".
Trochu se bojím, aby naše báječná štěňátka někdo přes plot neukradl, tak chodím s nimi po zahradě tam a zase zpět, je to jaké procházka, jen vím, že mi nemůžu utéct za plot. Takže to je paráda. Tohle bychom v Čimičáku nemohli. Štěňátka samozřejmě nechtějí domů. Nejvíce proti teplu protestuje Alfirin. Ta je jde první ven a poslední dovnitř takřka vždy. K ní se přidávají nejčastěji Arcimboldo a Dag.. ostatní se střídají... Přestala jsem je "lovit" a donášet a nechávám je venku chvilku i samotné s Korálkem.
Korálek, když jde někdo kolem plotu, štěká. A já mohu dění z okna kontrolovat. Zjistila jsem, že štěňata na tatínkovo štěkání reagují úprkem buď ke dveřím a domů a nebo schováním se pod auto. A odtamtud je já vylovím jen občas, cizí nikdy. Začala jsem toho pudu využívat a když chci štěňata vzít už do tepla, tak požádám Korálka, aby štěkal... a je to - prchají domů o stošest :-) kdo má borderky musí být chytrý :-).
Králík už z klece nechce. Dag a další ho moří tak, že raději sedí vevnitř v bezpečí. Kočky a Mia mírně trpí, ale když je to přestane bavit prchnou do patra. Kromě Arciho se Any naučila proklouzávat kolem zátarasů a chodí za námi nahoru také.

Už víme, jak to Arcimboldo dělá

21. února 2011 v 20:56 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Arcimboldo za námi leze do patra. Denně. Sice jsme po jeho prvním "výletě vzhůru" pod schody postavili zátarasy, jako při barikádách (a všechny nás bolí nohy, protože je musíme různě přeskakovat nebo přelézat), ale Arcimboldo vždy, když nejsme se štěňaty dole, je s námi nahoře.

Je tam děsně roztomilý a kromě loužičky a hlavně strachu, že mezi schody a zábradlím propadne by to nevadilo. Ale ten strach máme. Možná by nepropadl sám, ale umíme si představit, že do něj nějaká po schodech letící borderka strčí... takže zvyšujeme zátarasy. A hlavně je obtáčíme kolem schodiště, aby neproklouzla ani myška. Myška asi ne, ale Arci ano.

Dnes jsem ho konečně viděla, jak to dělá. Většina rodiny byla už nahoře a on se rozhodl, že také půjde. Těsně přede mnou, takže jsem ho mohla poprvé pozorovat. Žádné hledání skulinky mezi krabicemi a kenelkou, kdepak: sednul si, kouknul na zátaras, stoupl si, trochu si couvl a plavně ho přeskočil. Cca půl metru do dálky a 20 cm do výšky. Hmmm...

Tak jsem ho chytila a snesla k statním. No a za chvilku se mi u nohou objevila malá loužička a ... no Arcimboldo...tak fakt už nevím. Doufám, že se nám na schodech nezabije (nebude zabit). Kdy si ho vlastně odvezou. Původní plán byl až v březnu.. jak zvýšit zátarasy... uf uf uf...


     

Kosti ano či ne?

20. února 2011 v 19:25 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Kosti nebo ne? Jsou kosti pro psy a štěňata nebepečné? Jaké ano, jaké ne... Obvykle se kosti psům dávat nedoporučuje, aby nedošlo k protržení střev...

Přemýšleli jste někdy o tom, co jedí divocí psi, tedy psovití, v přírodě? Představte si, že maso a kosti. Nemají nikoho, kdo by jim vybíral to, co pro ně není zdravé a nikoho, kdo by je kontroloval. Přemýšleli jste někdy o tom, jak je možné, že všichni neumřou na protržení střev?

A naopak - pokud je pojídání kostí normální, proč se stává, že pes si střevo protrhne a umře?

Odpovědí je existence něčeho, co je nazýváno "jehličkovitý efekt". Střeva štěňat jsou "učenlivá". Pokud se štěňata (a jejich trávicí trakt) setkají s kostmi a úlomky kostí, střeva se "naučí" jehličkovité úlomky otáčet tak, aby nedošlo k protržení sliznice. Takže psi, kteří se s kostmi setkávali jako malí, mohou kosti jíst bez obav. Pokud se pes s kostmi v raném věku (cca do 3 měsíců) nesekal, jeho střeva se jehličkvoité úlomky otáčet "nenaučila" a ouvej!

Asi zase jeden případ toho, že přílišná péče škodí.

Takže kosti dávejte, pokud to zvládnete ustát před svým strachem o milované štěňátko. Připomeňte si divočinu a přirozenost.

Pravidlem je, že vždy je lepší dávat kosti syrové, než vařené, a že je lepší dávat kosti obalené masem, než kosti bez masa. No a samozřejmě - co nejdříve.

Takové pěkná hovězí kost obalená šlacami a zbytky masa zaručí, že štěně doma neroztrhá boty nebo jiné na roztrhání nevhodné předměty, zatímco si odskočíme nakoupit, prostě. Navíc, drahá není.. takže šup do masny...

Pokud máte pesanů více, tak doporučuji dávat jim kostí tolik, aby nebyli nuceni je "hltat", tj. minimálně jedna na každého. A nebo jim je dávat, když jsou od sebe oddělení. Protože konkurence o potravu může vést k hltání moc velkých kousků, které si střevo již neotočí.

Podle metody BARF lze i dospělé psy naučit jíst kosti. Ale musí se opatrně a kost musí tvořit minimum stravy. Na webových stránkách jsem našla návod, jak na to. Ale my začínáme u štěňta, takže ho nepotřebujeme.

Jídelníček

20. února 2011 v 18:46 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Tak štěňátka rostou a noví majitelé se chystají a starají. Množí se dotazy na jídelníček a stravování. Tak to vezmeme najednou.

U nás krmíme hlavně masem. První dva psy (fenku černou Punťu, malého knírače) jsme krmili masem a vařenými doplňky a kníračku granulemi. Teď zase masem. U malých pejsků se snad výživa ani tolik řešit nemusí. 

Naše borderky jsme šli "vědecky", začali jsme speciálními granulemi pro štěňata, pokračovali prémiovými a superprémiovými granulemi, popř. s doplněním "active". A stále byly moc hubené. Hlavně Koral se nenasvalil a nenasvalil. Nakonec jsme na radu naší trenérky agility Karolíny zkusili maso. A u toho jsme plus minus zůstali.

Dnes se na všechno vymýšlí metody, takže krmení syrovým masem se nazývá BARF a začalo to být moderní... no je to trochu legrační, ale proč to tak nenazývat .. moderní název pro vaření masa ještě nikdo nevymyslel, můžete být první...

Takže u nás jíme takhle: základem jsou mražené balíky hovězího (od firmy Vetamix, která zaváží až domů). Občas hovězí doplním syrovými zelenými dršťkami (to moc doporučuji), drůbežím, rybím nebo kuřecím. Na dvě třetiny masa dávám jednu třetinu ovesných vloček a (nastrouhanou) mrkev popř. jinou zeleninu vyjma zelí a samozřejmě brambor.

První porci z dvoukilového balení dostávají psi syrovou (samozřejmě je nutné nezapomínat na pravidelné odčervování, i když Vetamix je hodně kontrolován, ale pro jistotu). Na další den maso vařím. Ne proto, že bych myslela, že je to zdravější, ale prostě proto, že vařené trochu déle vydrží a hlavně je mi trochu ekl dávat do naší lidské ledničky syrové maso pro psy. Navíc pejsci mají rádi změnu.

Do vařeného sypu syrové vločky a syrovou strouhanou mrkev. Někdy přidám těstoviny, jindy rýži (Korálek snese jen trochu rýže, jinak má průjem). Někdy cibuly, jeden bobkový list, jindy špetku dobromysly nebo soli či česneku. To jsem štěňátkům nedělala. Ale pro dospělé pejsky je to milé zpestření.

Tahle strava je základem. V posledním týdnu spotřebuje naše smečka 2 kg hovězího masa denně. (Obvykle, tj. bez štěňat, tohle stačí pro naše psy a kočky na týden).

Do toho dostávají štěńata 1x denně až 1x za dva dny tvaroh - jen tak. Pro jedno je to tak osminka tvarohu... :-). Celý pytlík piškotů s mlékem (nejlépe Tatra ředěná vodou 1:2). Občas je potěším patkou tvrdého chleba nebo suchým rohlíkem na hraní a samozřejmě nějakou pěknou syrovou kostí.  

Několikrát také dostala syrové celé kuře (nesnědla ho celé, kočky druhý den dorazily zbytky).

Doporučuji vřele všem krmit štěňata hlavně masem. Přijde mi to přirozené a díky BARFu dnes už opět "normální".

Maso je dokonce i levnější, než kvalitní granule. Ovšem, je s tím spousta práce. 

Na cesty si tedy někdy beru granule. Skončili jsme u drahé Eukanuby. Měli jsme i Britt care, ale to Korálek hodně zhubl, měl obrovská hovínka několikrát denně. Aywy kupodivu Britt snášela dobře. Takže těžko říci, jaké. Obvykle je to ale tak, že je psi den dva nechtějí. Ovšem jedno či dvoudenní hladovka je prý zdravá. Takže to neřeším. Při delších výletech začnou granule nakonec chroustat.

Pokud ale jedeme na závody, tak si navařím a narazím dopředu, protože jde o to udržet Aywy v nejvyšší kondici. Dokonce si připravuji i vývar na zavodňování (a to nejen v horku, ale i na lavinové zkoušky, apod.). O tom ale jindy.

Do budoucna počítejte s tím, že Vám budu doporučovat vařit si želatinu z prasečích nožiček a namrazit si ji a přidávat do krmení kvůli vývoji kloubů. Je to otrava, ale velice dobrá prevence artrózy. Genetiku mají prcci dobrou, ale záleží i na výživě!

Můžete si nastudovat metodu BARF na internetu.

Každé štěně dostane balíček s masovou směsí na první den! Mám nakoupené štangle Vetamixu, které si u mne budete moc na první dny odebrat za 45,- /2kg.

Co si nakoupit: piškotky, vločky ovesné, mléko Tatra (lze i obyčejné, ale.. pak je lépe kysané...), tvaroh (buď samotný nebo s rybičkami), mrkev aj. zeleninu na strouhání. Kost hovězí na hryzání - moc doporučuji štěně se zabaví a bude odbourávat stres. Vyrábí se umělé kosti - to mi opět přijde docela nesmyslné, jsou dražší a nevýživné.

Zpočátku by měla štěńátka dostávat jídlo 3 - 5 x denně. Tj. ráno masovou směs, dopoledne piškoty s mlékem, k obědu masovou směs, odpoledne tvaroh, večer masovou směs. Postupně odbourávejte krmení. My krmíme 2 x denně (ráno a večer), což mi přijde zdravější, že se žaludek méně zatěžuje. Je to prevence torze žaludku. Ta ovšem není u borderek nijak hojná, možná vůbec nebyla zaznamenána.

Co dělat, když nepřijde?

17. února 2011 v 18:40 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Dnes se to stalo! Štěňata jsem vypustila vyčurat na zahradu a čtyři z nich nepřišla na zavolání (Arcimboldo, Abraham, Flek, Dag). CHtěla si ještě hrát, venku se již adaptovala, přestala se bát, tak prostě nereagovala, protože věděla, že se, když přijdou půjde domů...

Nezapůsobil ani fígl s přivoláním velkého psa, který zapůsobil včera. Tedy, že k hrajícícm si štěňatům pošlu některého s vycvičených psů (Aywy, Koral, Mia) a ty zavolám - štěňata půjdou za nimi.

Takže jsem měla čtyři štěňata doma, čtyři na zahradě ... a navíc jsem měla už být na cestě k veterináři...

.. prostě typická situace, kterých Vás - budoucí majitele - čekají stovky...

Jak to řešit? Jak naučit štěně, aby chodilo spolehlivě na zavolání? Takzvané stoprocenní přivolání (tedy, že pes přijde za každých okolností na povel) je úplně nejdůležitější cvik. Prvek, který by mělo každé naše štěně se naučit. Jen ze psa, který má stoprocentní přivolání, je totiž dobrý společník. Není to o výcviku, zkouškách, závodech, ale o obyčejném životě. Bez stoprocentního přivolání bude ten život o dost náročnější ba nepříjemný. Tak si to myslím alespoň já, a tak to píše Konrád Lorenz v knize Život se psem není pod psa. V ní zmiňuje dva povely, které umožují příjemný život se psem: přivolání a odložení (o tom později).

Pro nácvik stoprocentního přivolání především: doporučuji mít dva povely pro přivolání. Jeden, kdy je to vážné a pes by měl vždy a bez zaváhání přijít (výcvikový cíl). Druhý volný - který znamená něco jako: "přijď, jestli se ti chce, ale nemusíš".

Vážné přivolání nikdy (cca do 18 měsíců) netrénujte bez hodně dobrých pamlsků v kapse. Pokud je nemáte, tak si štěně raději chyťte, nebo ho nechejte vyběhat a počkejte, až za vámi přijde samo. Pokud se totiž nácvik přivolání pokazí, s dospělými psy se to napravuje špatně. Docela slušnou metodiku na to má Desenský - používá dlouhé vodítko a plynulý tah za ně. Ale my to nepokazíme - takže pamlsky na každou procházku i venčení s sebou! Štěně dostane pokaždé, když přijde, postupně lze odbourávat .. mladý pes se prokrmí jen někdy.. 

Po vážném přivolání vždy (kromě opravdu vyjímečných situací - u silnice apod.) štěně pusťte zpět ke hře či k předchozí aktivitě, aby si nespojilo: poslechnu přivolání = konec veškeré srandy. To je významně demotivující. A hádejte kolik takových propojení stačí, aby borderka pochopila a nechodila (dvě:-). 

Borderky jsou chytré, takžte prosím buďte také chytří. Občas si vezměte do ruky vodítko (úplně stejně jakobyste chtěli štěně připnout), i když chcete štěně pustit ke hře. To proto, aby se vám nestalo, že na přivolání přijde váš inteligent jen tehdy, když máte vodítko v kapse. A, když uvidí vodítko v ruce, tak ne. Obdobně mějte pamlsky nejen v ruce, ale někdy i hodně schované (aby nevoněly na sto metrů). To proto, aby se Vám nestalo, že pejsek přijde, jen, když budete mít pamlsky. Jakmile dojdou (to by se samozřejmě stát nemělo, ale ..), přestane poslouchat. Pejsek nesmí vědět o tom, kolik a jakých pamlsků máte. Proto je dobré mít i v jednom pamlskovníku několik typů pamlsků, obyčejnější i ty lepší, a dávat je náhodně nebo nenáhodně, ale tak, aby štěně nikdy netušilo, co přijde. Pro další výcvik (složitější prvky) je hodně prima při krmení i střídat ruce, ze kterých krmíte. Nebo občas pamlsek plivnout z pusy apod.

Pokud si nejste jisti, že štěně URČITĚ přijde, nikdy nevydejte povel pro vážné přivolání. Možná to zní nepochopitelně, ale asi takhle: když si štěně hraje a je nadšené ze hry, nevolejte ho. Jakmile vidíte, že je už unavené, otáčí se od druhého pejska k vám, nebo se dokonce za vámi rozběhne, použijte povel a šup - strčte mu do čumáčku masíčko a pusťe ho zase ke hře.
Stačí to takhle párkrát a štěně bude stále jedním očkem koukat na vás, zda nenastala chvíle na ten zázrak - masíčko do tlamy. Šetřte povely. Každý vážně míněný povel, který vaší nepozorností (neodhadnutím toho, jak se štěně zachová) štěně neposlechne nabourává výcvik. A není to vina štěněte, ale vaše. Takže vciťujte se do psa a odhadujte jeho reakce a pokuzte se nenechat padat povely v nevhodnou dobu.

Pokud nemáte na štěně čas (to se doufám nebude stávat často), tak ho raději vyvenčete na vodítku, abyste předešli potřebě ho volat za každou cenu a pokazit si přivolání.

Na procházce nechte štěně, aby si ono hlídalo vás. Tedy - nevolejte je, když zatáčíte, nevolejte je, když se někde začuchá. Ať se klidně poleká, že se ztratilo. Příště si dá lepší pozor! V přírodě si mladí musí hlídat matku. Kdo se ztratí, má smůlu. ALe málokdy k takové ztrátě dojde, protože mláďata si matku prostě hlídat umějí. A štěňata to také dokáží. Podívejte se na bezdomovce nebo squotera, jak za ním jde jeho oříšek a neztratí ho v davu lidí. Jak by vás chytrá borderka mohla ztratit v lese? Několikrát jsem se mladým psům schovala třeba za strom. To bylo strachu a to byla úleva, když mne pak našli. Navíc je to docela dobrá hra a trénink na záchranné práce. Vrozený pud "hlídat si smečku" lze utlumit. Každý, kdo si štěně (nebo i dítě) příliš hlídá, honí ho, když jde špatným směrem, tak si koleduje o to, že vrozený pud vyhoří a že se nevhodné chování zhorší. Podívejte se kolem sebe - mnoho páníčků (nebo matek) honí své psy (děti) a ty na ně dlabou. Určitě takhle nechcete skončit! Takže si štěně nehlídejte (alespoň ne tak, aby ono to vědělo :-). To samozřejmě nepaltí pro místa u silnice apod., kde je nějaké vážné nebezpečí. Tam je dobré si štěně připnout a učit ho pro změnu chůzi na vodítku.

Občas se k vám štěně vrátí bez povelu. To je moc prima. Také to odměňujte kouskem masa (nepravidelně - někdy ano, někdy ne).


No a já začnu se štěňátky s nácvikem na pamlsky také. Doufala jsem, že je utáhnu na svůj krásný hlas a na jejich strach z neznámého prostoru po celou dobu jejich pobytu u nás, ale ne... takže zítra s pamlsky na zahradu a hurá na to... v osmi je to pochopitelně o dost náročnější, takže největší kus práce samozřejmě zbude na vás...

Aksa Tanta - rezervována

17. února 2011 v 17:35 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Tak se to přihodilo, že jeden nemocný pejsek umřel.

Je to smutné, ale stalo se to akorát tak, že si jeho páníčci mohli přijet k nám vybrat štěně. A vybrali si Aksu Tantu.

Jsem moc ráda, protože s ní neztratím kontakt, přidají se do naší cca pravidelně cvičící štěněcí skupinky. Aksička je má faboritka, bude moc šikovná na cvičení. Jsem zvědavá, jestli si to nesoutěžícně uvažující D. taky uvědomí a občas si zasoutěží. Ale i kdyby ne, tak bude mít hezký a pestrý a aktivní život plný lásky.

Byl to dnes nabitý den - veterinář a návštěva za Aksičkou.

Návštěva veterináře

17. února 2011 v 13:53 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Tak jsme se dnes dopravili na veterinární kliniku MVDr. Jána Mecery v Čelákovicích.
Štěňátka jsou všechna naočkována a načipována.

Všechna mají v pořádku zoubky - tj. dobrý zkus a počet (jsou to samozřejmě mléčňáky, ale když jsou mléčňáky v pořádku, jsou častěji v pořádku druhé).

Žádné nemá kýlu. Všechna mají srdíčka a asi i nějaké další na pohmat či poslech zjistitelné vnitřnosti v pořádku v pořádku.

Hlavní je, že Alfirin je prý také v pořádku. Je jen menší. Ať si s tím nelámu hlavu. Prohlédli jí uzliny a nějaké další věci. Víc prý není potřeba podle pohmatu a psolechu by se problém poznal. A pokud není apatická, je akční, tak dobrý. HURÁ!!! 

Ale: někteří z kluků nemají ještě varlátka úplně tam, kde by měla být. Všechna jsou ale zjistitelná pohmatem. Doporučili mi masírování a ukázali, jak, aby se vazivo, na kterém visí protáhlo.

Ptala jsem se také na to, zda jsou problémy s varlátky geneticky přenosné (tři z pěti brášků Aywy také mělo "pomalé sestupování" a jeden z nich (Archie) nemá jedno varlátko úplně sestouplé a nebyl z tohoto důvodu uchovněn).

Tak prý je to geneticky podmíněno, ale je to recesivní gen. No ale po mých dalších otázkách, vylezlo, že je to polygenní vada (pak doktor asi nejdříve nevěděl, že vím, co to je polygenní vada, tak to nechtěl nejprve použít..). Polygenní vady je hrozně složité sledovat, nelze na ně dělat testy (obobdně je polygenně podmíněná třeba výška). Samozřejmě čím více genů se na habitutu projevuje, tím hůře se to sleduje.

U Korálka a jeho sourozenců podobný problém není (nebo alespoň o něm nevím, ale jsou to kluci často uchovnění), tj. u nás by to nemělo hrozit, když je to ten recesivní gen..  i podle veterináře by se měla dostat na svá místa.... uf uf uf. Doufáme, že ano!

Naučila jsem se varlátka hledat (hledala jsem je úplně jinde, než jsem měla :-). Uvidíme, co se stane po tom masírování. S budoucími majiteli pejsků - kteří jsou v ohrožení - to proberu. Snad se to do předávání vyjasní. Aršíš Brown to má OK. Flíček a ostatní "skoro OK" (tj. "na spadnutí" do správné polohy). Nejméně má jedno varlátko sestouplé Dag. Budeme masírovat a sledovat. A domlouvat se o to s budoucí páničkou.


.. holt se štěňaty člověk nemůže být bez starostí...

Hrátky s japonskou vrbou a pár dalších srandiček

15. února 2011 v 17:32 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Venku je zase chladněji. Takže chodíme ven jen na maléí chvilky: vyčurat, vykakat a jen chvililinku pohrát a šup zase do tepla.

Štěňata objevila japonskou vrbu a  nechtějí se od ní hnout. Má až skoro na zem dosahající jemné, pružné větvičky a štěňata se s nimi přetahují. Vrba je docela rozkladitá, takže se klidně všech osm může pod ní vejít a hrát si s ní.

Již dva dny máme před schodištěm zátaras a musíme ho překračovat (uf!) vždy, když jdeme nahoru nebo dolu. Já to tedy chodím skoro pořád, protože ještě stále vybaluji krabice a přeskupuji naše věci po celém domě. Jenže riskovat, že se některé štěně zřítí dolů se mi nechce.

Jenže štěňata samozřejmě netouží po ničem jiném než po tom překonat překážku a objevit vše, co se nahoře skrývá.

Vyhrává Arcimboldo. Dnes nevím jak, ale vystopoval mne v patře. Zátaras nějak překonal a neomylně si to namířil rovnou do ložnice za mnou. Poňufali jsme se. Byl šťastný jak blecha. Jen nemohl pochopit, že jsem ho pak zase donesla dolů. Asi si myslí, že když to umí nahoru, že by to uměl i dolu. Ostatně jako Tuffy - náš bluemerle králík, který stejně jako Mia a kočky spí nejraději na mé posteli nahoře v ložnici na mém dolíčku. A strašně se diví, když ho odnáším do klece a jakmile se nedívám, šupajdí na schody a zase do patra. VCo mu ale zbývá, když spodní část domu okupovala banda borderek, že?

Neumím si představit, až mi prťavci odejdou. Už se to nachyluje. Už jsem se objednali na očkování a čipování a prohlídku Alfirin. Paní ET spočítala, že už jen dva týdny :-(.

Trochu mne uklidňuje, že  Šedivka dnes zadělává na koťátka.

Co dělat, když vrčí?

15. února 2011 v 9:18 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Naše štěňata vrčí a budou vrčet!

Aksa Tantaa mi dnes tahala za nohavici a hrozivě vrčela. Když jsem jí chtěla odstrčit s vrčením se zakousla znova. Nebo Dag, který vrčí skoro pokaždé, když s ním manipuluji proti jeho vůli (třeba ho zvednu , abych ho přemístila, když on si hraje). Tak mne napadlo, zda každý ví, jak je to super?!

Vrčením štěňata dokazují sevěevědomí, temperament a zaujetí pro hru. Takové štěně se lépe cvičí, protože na drift do práce.

Vrčení při tahání je zádoucí. Nikdy by se nemělo potlačovat. Samozřejmě nesmíme nechat štěně tahat za cokoli (třeba nohavice nejsou OK). Pokud tedy štěně tahá se zaujetím a vrčením za něco, co se nám nelíbí, nikdy ho netrestáme, nebijeme a ni neodstrkujeme, protože by mu budď kelslo sebevědomí (u borderek asi u všech) nebo by místo hry nastoupila reakce doopravdy agresivní. Vždy mu místo nežádoucího (nohavice) strčíme něco povoleného či žádoucího (hračku, pešek) a s povzbuzováním a chválením převedeme hru na ty povolené a žádoucí předměty a pěkně si sním pohrajeme. Štěně si zafixuje, že: tahání za nohavice = není hra s páníčkem. Tahání o pešek = super zábava a hra s páníčkem. Protože jsou štěňata ráda, když si s nimi páníček hraje, tak postupně za nohavice (nebo rukávy nebo další nežádoucí věci) tahat přestanou.

Vrčení u misky se žrádlem je naprosto přirozené. Opět vypovídá o temperamentu a sebevědomí. A je to opět SUPER, když štěně vrčí. Hlavně u takového plemene jako je borderka, kde je sebevědomí křehké. Pokud štěně vrčí u misky, tak mu nikdy, ale NIKDY misku neberte! Někteří lidé mu ji "alá pedagogika" jako za trest za vrčení vezmou a vrátí mu ji teprve, když štěně nevrčí a tento postup opakují do zbláznění. Myslí si, že se štěně naučí, že vrčet nemá. Jenže  štěně tenhle psotup pochopí takhle: "jsme soupeři o misku, bere mi ji, zajímá se o ni, musím si ji bránit". A hádejte co udělá - vrčí čím dál více!

Protože asi nikdo necce, aby na něj jeho vlastní pes doma u žraní vrčel, tak vrčení u misky odbouráváme. Doporučuji na vrčící štěně mluvit, pochválit ho slovy: "jen si to hlídej, vždyť to je tvoje" apod., pohladit ho a poplácat a nechat dál v klidu jíst!

Velice, opravdu VELICE vhodné je nevšímat si vrčení a do misky mu něco (hodně dobrého - alá kus masa) přidat. Tím štěněti sdělujeme, že jednak o misku nesoupeříme a jednak, že s pokud s miskou manipulujeme, tak nic neubude, ale naopak přibyde. Stěně si to zapamatuje a vrčet na nás příště nebude, dovolí nám (často velice nadšeně) manipulaci s miskou. Toto postupně můžeme rozšiřovat na další členy rodiny, popř. návštěvy, aby se pes naučil, že je prima nechat sahat lidi do vlastní misky (něco dobrého tam dají). Tento postup samozřejmě nevolíme, pokud chceme vychovat hlídacího psa, což asi z našich štěnět borderek - doufám - nikdo vychovávat chtít nebude. Ono by to bylo dost těžké :-) jsou totiž vychováváni a vyšlechtěny k lidumilnosti : -).

Den velkých pokroků

13. února 2011 v 19:46 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Ráno začalo jako obvykle velkým vytíráním. Štěňata se ale vrhla na koště a snažila se se mnou o něj přetahovat. Nejvíce se do toho pustila Aksa - vrčela a zuřivě trhala s hadrem. Vůbec se - jako to štěňata obvykle dělají - nebála, když jel hadr na koštěti směrem k ní. Kdepak - rovnou i v tomto směru ho honila (obvykle ho štěňata hodní, když jde směrem od nich a když jde na nět tak se trochu bojí). Také Aaron Dag byl veliký bojovník. Kromě koštěte začal ale také demolovat a okusovat židle - to si to sním v Modřicích užíjí. Je to pěkný silák. Několikrát denně jsme venčili štěňata na zahradě. Celkem dobře chápou (až na malé černé vyjímky), že je lepší vydržet a udělat to venku. Na zahradě se dnes také šli k plotu seznamovat s velkým psem Maxem, který bydlí na sousedním pozemku. Max se tvářil maximálně dobrotivě, ale je veliký a jejich pozemek je výš, taktže působí ještě větší. Aksa se před ním prdelkovala s velkou chutí a zaujetím, což Aywynku dovádělo k šílenství. Několikrát šla Maxovi vyhubovat - chudák netušil za co. Ostatní se k němu také šla podívat, ale opatrněji a ne na tak dlouhou dobu a opakovaně.
Velkou srandu měli všichni z Mii. Mia je trochu většíá a asi stejně těžká jako největší z nich. Takže se prima kočkují. Má také mnohem více trpělivosti, než rodiče a je hravější. Válela Flíčka a Daga docela drsně po trávníku a oni se bránili, kousali ji do špičky ocásku. Prostě byla to sranda veliká, až z toho Mia dostala "běhavou" - to je taková "porucha", že musí hrozně rychle utíkat ve velkých kruzích dolem dokola, jinak by se zalkla radostí.

Alfirin běhala s ní. A tak jsem zjistila, že štěňata už umí docela hezky utíkat.  

No a jak píšu do počítače tak se podívám s kým si to za mnou Mia hraje a on tam byl Arcimboldo. Úplně sám vyšplhal po schodech do prvního patra. Moc si to užíval. (Pak tuhle skvělou dovednost několikrát zopakoval, večer jsme koukali nahoře v patře na zprávy a on se k nám dokulil a šup na klín.. tak se choval celé zprávy, dokud mu nezačlo být horko.. nebo se mu chtělo udělat loužičku... prsotě chtěl dolů).

Bývalá majitelka našeho domu se přišla na štěňátka podívat. Celou dobu měla Aršíše Browna na klíně a že je prý hezčí, než všichni ti s pálením dohromady. A on se rozkošně rozvalil bříškem vzůru a nechal se drbat a drbat. Občas otevřel ta svá nádherná stále modrá kukadla. Nádhera.

No a víte, že jsem podle jedné nepodařené fotky zjsitila, že Any má jednu nohu černou? Totiž na té fotce byly jen dvě nohy (hlava se nějak na poslední chvíli pohnula) a já přemýšlela, které štěně to je. Musela jsem se jít na černá štěňata podívat. Ano, byla to Any. Do té doby jsem si toho nevšimla. Je to roztomilé. Korálek má také jednu nohu barevnou.

Hledáme další super páníčky!

12. února 2011 v 20:53 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Už jsme se tady trochu zabydleli, tak dávám další inzeráty na poslední dvě/tři volná štěňata.

První je krásný medvídkovitý (tj. chlupatý, kulatý, něžný) hnědobílý pejsek Aršíš Brown.

Je roztomilý, chytrý a mohl by mít předpoklady nejen pro výcvik, ale snad i na výstavy a do chovu. Bude mít hezkou hlavu a je celkem rovnoměrně vybarven. Má hustý hnědý kožíšek. Po rodičích se očekává pracovitost a vytrvalost.

Samozřejmě bude hlavně takový, jakého si ho  budoucí majitel udělá.

Ale nyní má všechny předpoklady být "nej" pes.

Při jeho socializaci je přítomna nejen matka a sourozenci a lidi (šest :-), ale také otec a další malý, milý pes - tetička Mia. No a kočky, morčata, králík.

Je chován spolu s ostatními v kuchyni a má (takřka vždy) možnost volného pohybu po cca 50 m bytu a pokud nemrzne, tak je několikrát denně venčen i na velké zahradě a zvyká si udržovat čistotu, tj. když se otevřou dveře ven, doma hromádku a loužičku neudělá, ale vydrží až na trávu (nebo rohožku - podle toho, jak moc potřebuje :-).

Hodně se mu věnujeme, hrajeme si s ním, učíme ho přetahovat se o hadřík či malou hračku. Jako první z našich štěňat se naučil získávat granulky ze "sypací kouličky", jako druhý vylezl z porodní bedny. Na fotce níže je úplně vlevo, kouše trávu.


                                                                  

A další volné jsou dvě fenky. Obě jsou trikolorní, tj. černobílé s pálením. Obě jsou hodně akční. Ani jedna (asi) nebude zářit na výstavách (ale vyhrál někdy výstavu trikolorní pes?). Lze ale očekávat jejich uchovnění.

Aksa Tanta je trikolorní fenka, větší z obou. Pod krkem má černý flek, který zasahuje na pravé straně do límečku alá obojek. Až vyroste a bude jí vydět pod halvu na hruď a krk, bude tento flek nápadnější. Již teď ho ale můžete na fotce zahlédnout. Je to prima poznávací znamení. Má (docela) pravidelně vybarvenou hlavu s výrazným pálením kolem očí. Její bílá páska skoro půlí čerň na hlavě na dvě půlky.

Je nebojácná, živá, pere se se sourozenci, tahá se o hračky a vrčí u toho. Občas "chytá" mou nohavici, když jdu kolem ní.

Ze všechnašich tří narozených fenek bych na výcvik jako nejlepší doporučila právě ji.

Na fotografii vidíte i její nožky, tkeré jsou zvenku černé a zvnitřku (a maličko přesahujíce) bílé na stehna. No a také chuť s jakou okusuje míček.


Je to právě ona, kdo se tak usilovně tulí k chovatelce Aleně z CHS Stofox (od Mii).











Poslední volné štěně je nejmenší z vrhu. Je to trikolorní fenka Alfirin (jmenuje se jako kvítek, který můžete znát z Pána prstenů - daroval ho Chodec Elfí princezně). Alfirin první týden méně rostla a báli jsme se o její další vývoj. Nyní se zdá, že je prostě jen menší, než ostatní sourozenci Možná, že je toho menšího typu borderek. Před prodejem ji ale ještě nechám vyšetřit veterinářem. Nicméně podle jejích divokých her a akčnosti a chytrých lumpíren, které vymýšlí ,předpokládám, že ji veterinář "uzná za normální". Je to lumpice. Získala si naše srdíčka.


Zatímco ostatní (raději nejmenovaní) třeba kňučí a volají o pomoc nás lidi, ona si vždy najde cestu, jak si pomoci sama. Když se její sourozenci perou, umí se bránit a nebo se jim schovat. Z kuřete si jako první urvala vlastní kus, který si odnesla do koutka a snědla ho. I když je menší, než ostatní, první uměla chodit do a ze schodů.

Návštěva

12. února 2011 v 20:35 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
Dnes odpoledne přijeli K. od Any a B. od Arcimbolda na společnou návštěvu štěňátek. Díky sluníčku jsme byli zpočátku docela dlouho na zahradě. Viděli borderátka v akci. Všem se nám to moc líbilo. Oni koukali, jak prcci vyrostli, my jsme byli rádi, že máme tak prima budoucí páníčky.