Povídání jak přišla na svět

7. ledna 2011 v 13:41 | kajan |  Vrh A BOC Storytelling - deníček
V noci z páteho na šestého Aywy nějak funěla a dožadovala se venčení. Ráno ale usnula a tak jsem v klidu odešla do práce. Vždyť budou až o víkendu, myslela jsem si. Doma zůstal manžel, se kterým jsem několikrát telefonovala. Říkal, že Aywy se nechce moc řádit, že spíš odpočívá - na posteli v Kubově pokoji - ale ať jsem v klidu, že to ještě hned tak nebude. Tak jsem byla v klidu. Ale neměla jsem být. Mělo mne trknout, že když Aywy vleze bez pozvání do postele, že se něco děje. (Ona totiž je děsně miloučká a sebemrskačská do postele chodí jen na pozvání:-).

Když už jsem jela domů, volal manžel, že první je venku, že je černobílý (ale pak se ukázalo, že to nebyl dobrý odhad barvy :-) a co má dělat... ani nevíte, jak člověk zrychlí i  na náledí...

Štěněte si všiml první Kubík, můj nejmladší syn, který "rozumí řeči zvířat" a který samozřejmě nějak intuitivně věděl, že má za Aywy jít.

Naštěstí, protože Aywy je prvorodička a kdo ví, zda by první štěně zvládla rozmotat, zvlášť když měla už stahy ke druhému štěněti.
Takhle to Tonda pojistil svou přítomností a kontrolou. Všechno společně krásně zvládli a když jsem přijela domů, byli dva krásní kluci na světě a Aywy už mnohem více věděla, co a jak.

Během pauzy mezi stahy jsem se koukla štěňátkům mezi nohy a poznala, že máme dva pejsky. Ale jak usychali, bylo jasné, že nejsou černobílí - ani jeden. Nejprve bylo u obou zřetelně viditelné pálení kolem zadečku, pak čechichu i u obočí. A zakrátko srst prvorozeného psa hnědla a hnědla. Takže naše první štěně vyšlo v té nejvzácnější očekávané variantě - hnědobílý s pálením (na kterou nám vycházela pravděpodobnost jen 8% ani jsme si nedělali naděje...).

Vlastně jsme pejsky připouštěli hlavně kvůli zdraví (nepříbuznosti, kyčlím a vyloučení genetických chorob) a samozřejmě hned v druhé řadě i pro pěkné výsledky z výcviku a jejich drif do práce (což se samozřejmě těžko vyšetřuje, úročí se to jen u  šikovných psovodů, jak dokazuje vlastně i dvojka Dan a Koral, kteří mají "jen dvě zkoušky", i když Koral by v jiných rukou jich měl už fůru, protože je šikovný, mj. já jsem se svým prvním psem Bredem složila první zkoušku až v jeho pěti letech a byla to i jeho zkouškou poslední :-).

Původně jsme počítali, že budou všichni černobílí, ale zdraví a pracovití. Teprve na zkoušce ZZP 2 mi jedna kolegyně záchranářka ukázala webové stránky ANADUNE a hned nechala zobrazit, očekávaný vrh. Potěšilo mne, že genetika, kterou jsem propočítávala sama (před koupením Korálka pro Dana) byla stejná (skvělá) jako ta udělalná profesiálním programem. Program také poskytl informaci, jaké barvy můžeme očekávat. To jsem při plánování vrhu odhadla špatně, myslela jsem, že budou všichni černobílí. Takže pěkné barvičky jsou bonusem, který nás samozřejmě potěšil, i když černobílá je černobílá. (Vlastně jsme ji původně moc chtěli, když jsme si psy pořizovali, ale nenarodili se pro nás ..).

U porodu třetího štěněte jsem už s umytýma rukama a v domácích šatech Aywynku mohla povzbuzovat sama.
Všechno šlo opravdu dobře. Jen první dva prcci děsně pištěli a mne začaly sužovat strachy, zda mají  dost mlíčka a tak.

Třetí štěně byl také kluk (asi, že to je na tři krále). Teprve on je skutečně kalsicky černobílý (nebo jeho pálení je jen málo zřetelné).

Popravdě jsem se trochu zalekla, tři kluci jako tři králové, na které se narodili .., ale co když se mí milí zájemci o fenečku se nedočkají? Bude ještě nějaké štěně? Veterinářka odhadovala asi pět, ale mohla se zmýlit. A takoví prima lidé čekají na fenečku. Byla by škoda, kdybych "o ně přišla".

Ale za půl hodiny začaly Aywy opět stahy a čtvrté vytlačené štěně byla konečně fenka. Ani nevíte, jaká to byla úleva a radost.
Fenka 1
Je to černobílá  trikolorka s takovým legračním černým páskem na pravé straně velkého  bílého límečku. 
Jinak hezky rovnoměrně vybarvená. Čiperná. Trochu mne sužovalo, že s ní nešla placenta.

Věděla jsem, že to tedy nemůže být konec porodu. Ale mohl to být klidně konec štěňat. Čtyři - to je skoro pět. Hlavně, že je mezi nimi jedna fenečka. Ale přece jen za půlhodiny přišly další stahy a na svět se vykulilo další štěně. Opět pejsek. Vypadalo to, že za ním vyšla dvě lůžka. Jedno plné a druhé prázdné po předchozí fence (že by dvouvaječná dvojčata s dalším mrňouskem?).
       
Když páté (podle odhadu veterinářky také poslední) štěně usychalo, ukázala se opět hnědá barva. Úžasné! Úžasné. Úžasné!

Zvyšuje to pravděpodobnost klidného udání všech těch pejsků do dobrých rukou.

Aywy se šla ráda vyvenčit a osprchovali jsme ji (moc se jí to líbilo, ve vaně slastně mhouřila oči. Uklidili jsme pelíšek, tedy vlastně tu vybranou volnou postel v Kubově pokoji. (Spí na ní babička, když přijede, hlavně se to nesmí dozvědět :-)

Ještě, že na ní je stará madrace - rovnou ji vyhodíme a bude to.

Vytřeli jsme Aywy do (skoro) sucha a pomohli jsme jí lehnout si ke štěňátkům. Pořád pištěla a strkala se a lovila bradavky, až jsem se polekala, že není dost mlíčka.
Maličko jsem Aywy na mléčné liště masírovala, ale nezdálo se, že by se štěňátkům dařilo se na bradavkách uchytit na delší dobu, než na malou. Ale při vymačkávání bradavek jsem mlezivo našla. Snad  to je jen otázka času, myslela jsem si a snažila se věřit, že bude vše tak, jak má.

Po 3/4 hodině - příjemné překvapení - Aywy zase začaly stahy.  A vylouplo se další štěně. A k velké radosti (zvlášť pro některé): šesté štěně byla opět fenka, trikolorka, velmi klasicky, rovnoměrně vybarvená alá irský vzor...

V té chvíli jsme mysleli, že jsme vážně dorodili. Zvlášť, když právě SMSkovala paní Ilona, která měla tušení, že se štěňata rodí, i když jsme je očekávali jindy. Zavolala jsem jí od štěňat a dozvěděla se, že její manžel měl tušení, že jsou holky dvě a tatínek, že je štěňat šest. Prostě to byl rozhovor poněkud de´jevu.

Zase jsme uklízeli a venčili. Při venčení Aywy chudák uklouzla na ledovce. Koukala tak vyjeveně, že to bylo k smíchu. Ta má dneska tedy den! Ještě, že má čtyři tlapky a k zemi to nemá tak daleko jako my, lidé a že se ji tedy nic nestalo.

Přesunuli jsme štěňata a Aywy do porodní bedny. Bylo legrační pozroovat Aywy po venčení, jak docela zoufale koukala na to hemžení a ňufání na dece v porodní bedně. Jako by se ptala: "Co to je? To je moje? A popravdě se jí za štěňaty vůbec nechtělo, nevěděla, jak si k nim lehnout, aby na ně nešlápla a vůbec - nevypadala ani trochu nadšeně. Hladila jsem ji a chválila a položila na bok a štěňátka přisunula. Ta se pak chvilku chvilku opravdu kojila, tak snad každé z nich dostalo pro imunitu tak významné mlezivo. Na malou chvilku s sebou také štěňata přestala mrskat a přestala kničet.

Aywy a mrňata jsme nechali v porodní bedně "spinkat", a chodili je potichu kontrolovat. Jenže, bylo to jinak - Dan při kontrole našel právě narozenou sedmou fenku. Zoufale mne volal o pomoc, která ale nebyla potřeba. Aywy už věděla co a jak a o štěně se postarala dokonale i bez kontroly. Navíc by to Dan taky určitě zvládl.

Třetí fenka má hodně černou hlavu, jen málo bílé a (zatím) jsme na ní nenašli žádné pálení.

Sedm štěňat! Paráda! Aywy je ze sedmi, Koral je ze sedmi a máme také sedm!

Aywy jsme vyvenčili. Po venčení nešla za štěňaty, ale ke dveřím koupelny, po vpuštění si stoupla k vaně a významně "pásla" vodovodní kohoutek. Tak jsem ji zase omyla a cecíky masírovala pod vlažnou vodou.

Umytou a usušenou Aywy jsme dali do (opětovně) uklizeného pelíšku zase "spinkat". Na kontroli jsme za ní samozřejmě potichu chodili, ale když ani po hodině nic, tak jsme porod uzavřeli.

Jenže příroda ho neuzavřela, ještě jeden život se měl narodit. I když až za dvě hodiny. To štěňata kontrolovala Esterka a našla Aywy na Kubově (sic!) posteli s jedním štěnětem. Nejprve jsme si mysleli, že ho přestěhovala z porodní bedny.
Ale po přepočítání jsme zjistili, že to není první štěně, ale štěně osmé, podobně vybarvené!

Pes 5 je tedy nádherný hnědobílý (víc hnědý, než bývá zvykem) kluk s pálením a s bílým flekem ve tvaru dinosaura místo bílého límce. Je to macík. Rychlost s jakou se mezi staršími sourozenci probojoval k nejlepšímu cecíku byla skutečně obdivuhodná.

Kdyby mu Esterka nedala (samozřejmě provizorní, domácké) jméno Flíček, mohl by se jmenovat "živé stříbro".

Pak už jsme za Aywy chodili na kontrolu celou noc každou půl hodinu. Ester si dokonce ustala u porodní bedny, aby byla ve střehu.

Vše se zdá v pořádku, trochu jsem neklidná kvůli tomu jednomu dvojlůžku. Hlídám. Aywy mnohokrát potřebovala vyvenčit a samozřejmě napít (pila mnohokrát při samotném porodu a po čtvrtém štěněti i žrala). A je hodně unavená.

Pátý kluk byl opravdu poslední. Ráno jsme Aywy definitivně umyli od krve a zelené smolky, od které měla zacákané své bílé packy.

Všechna štěňata se mají k světu, jsou čiperná, víceméně stejně velká, žádné se nedusilo. Máme kluky i holky. Navíc dvě hnědobílí kluci s pálením! Můžeme být šťastní!

Druhý den dopoledne jsem musela k obhajobám, ale Aywy a štěňata pohlídal Joel (který zrovna nešel do školy kvůli odpolednímu šachovému mistrovství) a Kuba.

Odpoledne jsem pochopila, jak to má být, a  štěňata jsem přenesla ke svému pracovnímu stolu, kde Aywy obvykle lehává, když pracuji. Viditelně se jí to líbí mnohem více, než ta slavná porodní bedna... je klidnější a spokojenější.

A tak stěhuji štěňata na spacáku po bytě - kde zrovna pracuji, tam je přetáhnu. Aywy je šťastná, že může být se mnou i s nimi zároveň. A já se stydím, že mne to hned nenapadlo. Bude to prostě jako s koťaty - nebudou zavřená, ale budou žít s námi dokud neodejdou. Jasně, že na ně ze začátku musíme dávat pozor, aby nebyla zašlápnuta a jasně, že budou za pár dnů řádit, ale když jsme si je pořídili, tak ...

Přemýšlím, proč jsme my Evropané tak plní předsudků o klecích a bednách, vlsatně i dětských postýlkách a ohrádkách, ze kterých maličcí nemohou uniknout. Zase jsem se něčemu naučila od Aywy.

Samozřejmě uvidíme, co přinesou další dny. Boderky jsou raubíři, takže zavírání (na část dne, pro bezpečnost) raději nevylučuji, ale je pravda, že s koťaty jsem zjistila, že lze dát i mrňatům volnsot. Když se jim dá volnost a důvěra, tak neutečou, nic neničí (tedy skoro) a hodně rychle se naučí chodit na záchůdek a chovat v bytě. Možná mají naši kočičí odchovanci právě proto tak suprovou povahu, proto nechodí venku neopatrně... ale to už je moc filosofické a těžko by se to dalo dokázat ...

Druhý den hnědobíláci, hlavně ten bez pálení zesvětlali. Pokud jsou opravdu hnědobílí (a ne lila), asi budou trochu světlejší, než je Aywy. Ujasnila jsem si kdo má pálení a kdo ne (asi). A hlavně se začali hrnout budoucí majitelé. Je jich tolik!

Je to samozřejmě prima, že máme o štěňata takový zájem, ale popravdě mne z toho až srdce bolí. Zjistila jsem, že jsem někde v koutku měla tajnou myšlenku, že jedno z nich neprodáme a že...
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama