Srpen 2010

Výcvik plochy a poslušnost (Praha)

15. srpna 2010 v 13:29 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
V sobotu jsme se sešli v pražské rokli. Bylo velké horku, dusno, mokro.
Při čekání na ostaní jsme nasbíralai asi 5 kilo žampiónů.

První plochu jsme udělali v lese v porostu ostružin, cesmíny a dalších velmi aromatických rostlin.
Bylo to mnohem těžší, než jsme mysleli - psi cítili figuranty jen ze dvou metrů. Z větší dálky je cítit nedokázali. Proto jsme také opravdové hledání nechali jen Aywy, ostatním jsme v tom hnusu udělali jen nástřely.

Pak jsme se posunuli k potůčku, kde jsme chvilku odpočívali. Druhý terén jsme udělali hodnbě do svahu a přes potůček. Tady naopak psi zase cítili vše z velké dálky. Aywsy jsem například vyslala do kopce po pravé straně, vyběhla tam, ale asi 30 metrů přede mnou přeběhal přes cestu a namířila si do kopce po pravé straně - přímo k figurantovi.

To mne docela mrzelo, protože jsem ji k tomuhle figurantovi chtěla vyslat přes potok a ona letěla přes most. Zastavila jsem se. Aywy u figuranta (tj. cca 30 a více metrů ode mne) zareagovala na můj pohyb daleko za ní tak, že se také zasatavila, otočila, zkontrolovala mne a pak teprve šla štěkat k figurantovi.

Nakonec jsme si udělali trochu poslušnosti na louce - hlavně šlo o to vymyslet jak využít targety.

Pokus o R- FL A

10. srpna 2010 v 13:06 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Pokusily jsme se (neúspěšně) složit zkoušku mezinárodní FL A.

Bála jsem se především poslušnosti a také trochu i dovednosti.

Nakonec jsme poslušnost udělaly za 39!

A dovednost za 45 (prý nejlepší dovednost), jen jsme ztratily všech 5 bodů za dálku - Aywy ji prošla (byla nově vypletená a já sti toho nevšimla a nezkusilyjsme si to). Ostatní bylo za plný počet! Štěstí!

Takže jsme do ploch nastupovaly s docela velkým sebevědomím. (Pýcha přechází ... :-)

Sice terén nebyl vytyčen v lese, kde se normálně cvičí, ale v lesíku na venčení hned za barákem, ale to mi náladu nekazilo, nečekala jsem, že by se Aywy začuchala do výkalů.

Postupová osa byla podél břehu potůčku. Prostor vlevo i vpravo 50 m. A tady začal problém, protože jsem se ptala rozhodčího jestli se tedy hledá v lese a (měla jsem ten pocit) on kývnul a dodal něco jako "a v nejbližším okolí". Pak se ukázalo, že k lesu patřilo okolí, ale i pole s dozrálou pšenicí. A to byl můj problém - vychovala mne babička na vesnici a prostě mám v sobě zakódováno, že do pšenice se nechodí, nepouštějí se tam psi a prostě je to místo "svaté". Tenhle blok mi vůbec nepřipustil uvažovat, že by terén mohl snad být ještě v pšenici.

Aywy okamžitě našla prvního figuranta za hromadou dřeva na kraji lesa. Dosti nerada šla do prostoru za potokem (musela jsem ji nutit - a kousek neprohledala).
Pak vyrazila vyrazila do obilí. Bylo tam prošlapané místo (asi od divočáků, pomyslela jsem si).
Zavolala jsem ji, protože jsem měla pocit, že je již mimo terén. Nepřišla (že by mrcha začla lovit, pomyslela jsem si). Zavolala jsem ji důrazně a výhružně - přišla.

Zbytek terénu neprohledávala s velkým nadšením, ale podařilo se mi jí jakžtakž nacpat i přes potok (kladla ale velký odpor - chtěla se brodit potokem a otáčet do prostoru vlevo).

No prostě - vpravo jsme nic nenašly. Vypršel limit.

Figurantka byla v pšenici, kde se vyšlapal úkryt. Prý se k ní Aywy dostala na asi metr, pak jsem na ni začla řvát.

Smůlička.

Týden se stopováním a udržování kondice

6. srpna 2010 v 17:47 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
1. - 9. 8. 2010 Kvůli pokousání Korálka jsme mohli trénovat jen s Aywy. První den jsme společně přeplavali rybník Kachličku našikmo tam a zpět. Obě jsme měly velkou radost z toho, že jsme to společně zvládly. Aywy pochopila, co znamená doprovázet plavce. Už se sama občas kolem mne zatočila, když byla příliš vpředu. Dále jsme využili senzační terén ke stopování. . První stopu nám našlápl Dan - tj. cizí stopa s figurantem na konci. Byla mnohokrát lomená, cca 400 m dlouhá a s mnoha obloučky. Na jednom lomu se Aywy ztratila - šla po cestičce, kudy chodíme obvykle. Pak už šla bez chybně. Označila všechny předměty. Snad dvě kličky neudělala úplně přesně, ale ani Joel si nebyl jistý. Prokrmovali jsme masem a celými piškoty, což pomáhalo orientovat se. Dále jsem Dana jako figuranta neukecala - takže vlastní stopy. Druhou stopu jsem našlápla hodně dlouhou. Určitě kolem 1 000 m. Lomy v různých úhlech, přechody přes různé terény, včetně hřiště na volejbal a plácku u kontejneru na odpadky, čtyři předměty. AYWY ŠLA PERFEKTNĚ. Našla a označila všechny předměty - včetně kapesního nože se střenkou z paroží, papírových kapesníčků v igelitovém obalu a zápisníku. Přechody mezi terény také bez problémů. Hodně práce jí dalo neztratit stopu na hřišti a u kontejneru, ale pomalu se strašlivě intenzivním a legračním vrtěním ocasu, nosem těsně u země a s funěním se z obtížného místa správně vymotala a dopracovala. Měly jsme z toho radost obě dvě. Končily jsme za šera. Třetí stopu jsem opět našlápla tak, abychom ji skončily opět za šera. Hodně jsme se motali po loukách a polích, včetně přechodů přes meze plné kopřiv a vysokého porostu. Jeden přechod přes cestičku. Neplánovaně jsme měli dvě vyrušení - jednou se nás polekala zdivočelá zrzavá kočka, podruhé nám přes stopu přešel pán s dítětem a dvěma labradory. Aywy je odehnala ceněním zubů a dokázala najít naší stopu od nich pošlapanou, označit nůž se střenkou na pošlapaném místě a dokončit stopu až ke konečnému předmětu (kapesníčky). To se k ní zase jeden z labradorů vrhl, takže místo zalehnutí předmětu na něj vrčela. Po té, co si ho majitel konečně odvolal, předmět označila.

Korálek pokousán vlkodavy

6. srpna 2010 v 17:34 | kajan |  Koral - velký přítel
1.8. jsme se konečně trhli z Prahy a odjeli na Vysočinu na chatu u Kachličky. Hned první večer šel Dan pro chleba s Korálkem na vodítku. Dva vlkodavové, kteří doprovázeli své majitele sedící na hrázi, se šli na Korálka podívat a jakmile čuchli k zadku (asi se koukli, že je to pes), zakousli se do něj. Korálek prý ani nezavrčel nic, jen se zděšeně vyvlékl z obojku a prchal. Psi ho snadno dohnali. Majitelé naštěstí rychle zareagovali a psy si chytili. Dan Korálka prohlédl a zdálo se, že se nic nestalo. Jenže druhý den jsme objevili postupně pět kousanců. Z toho tři docela hluboké. Smůla.

Kor pokousán celek


Jeli jsme na veterinu. Znamenalo to dvě neplánované návštěvy Humpolce, 800,- minus a zkažený plánovaný záchranářský a dogtrekingový výcvik (nejhlubší kousnutí je na krku, takže se nedá nasadit ani obojek ani postroj) a také na docela dlouho konec výstavám (čtyři vyholená místa). Dvakrát až třikrát denně čištění kapes pod ránami roztokem betadinky a antibiotikovou mastí. Nejhorší je ovšem strach z dalších útoků - to už člověk není jistý ani když jde nakoupit se psem na vodítku? Prostě zkažená pohoda jediného mimopražského týdnu našich prázdnin. Majitele vlkodavů jsme oslovili dopisem zanechaným v oné restauraci, podle paní veterinářky jsou to slušní lidé, snad nám alespoň finanční náklady uhradí. Je to skoro celý Danův prázdninový výdělek.

Kor pokousán