Červenec 2010

Darujeme

27. července 2010 v 20:36 | kajan |  Odchovy koťátek
Nabízíme kočičku a kocourka černěkouřové barvy (zdálky vypadají jako černá, ale podsadu mají šedivou) s delší a zajímavou strukturou srsti.

Koťata jsou narozena 28. dubna 2010.

Vypadají jako kočky ušlechtilé, ale jsou zdarma.

Jsou to koťata řádně lidmi vymazlená, maminkou dlouho kojená, odchovaná i za přítomnosti kocoura. Umí používat a používají kočičí záchod. Opatrně začínají chodit z okna ven a zkoumají okolí.

Nyní je rodiče naučili lovit myši a maminka je pomalu odstavuje.


Kocourek je bystý, přítulný a hodně hodně milý. Jeho srst je kratší polodlouhá, drsná, nad černé chlupy roztomile vyčuhují občas bílé pesíky. Tvart jeho těla a uší se začíná podobat tvaru těla exotických koček. I když je to kocourek má hlavu trohúhelníkovou. Uči vysoké.

Kocourka jde jen těžko fotit, vždy mi vleze na klín, když si sednu s foťákem proti němu. povedla se mi ale fotka s hřebenem. Na chvilku ho zaujal.



Kočička je také velice milá. Její srst je jemná a klasicky polodlouhá.


Ve článku "Naše kočky" jsou vidět i rodiče koťat - Edmund a Vanilči.


Pokud byste měl někdo zájem, ozvěte se rychle.

Naše kočky - kočka Vanilči

27. července 2010 v 20:32 | kajan |  Vzpomínáme na kočinky
Vanilči jsme si přivezli ze Zdib u Prahy v roce 2008 jako kotě pro tehdy osmiletou Esterku.
Ale Vanilči se hodně navázala na mne.

Je černěkouřová, polodlouhosrstá. V mládí měla šedou masku.



Je to velmi inteligentní a milá kočka. Umí několik povelů, včetně agility skoků.

Chodí se mnou pravidelně venčit psy. Dvakrát se stala maminkou nádherných koťat. Vzorně se o ně starala - kojila je dlouho a učila je lovit.


Po druhých koťatech jsme ji nechali vykastrovat.

V květnu 2011 se jednoho dne nevrátila domů z toulek po zahradě a okolí. Čeklai jsme jí, ale už jsme jí neviděli. Den předtím jí Ester naučila několik nových triků za kousky sušené ryby. A ona není. Strašné prázdno. Pravděpodobně ji zastřelili sousedi, kteří, byť vo bci, toulavé kočky střílejí. Jenže Vanilči nebyla toulavá, byla v kondici, nádherná kožešinka, bez jakékoli lysinky či známky nemoci. Ach jo. Tolik se nám stýská. Ještě nikdy mi nezahynulo náhle zdravé zvíře. Vždy tomu předcházela nějaká nemoc stáří nebo tak.

Vanilči se nám už nevrátila. Její potomci ale žijí s námi doteď.

Naše kočky - kocour Edmund

27. července 2010 v 20:29 | kajan |  Vzpomínáme na kočinky
Edmund se narodil 5.7. 2009 u nás. Z tohoto vrhu jsme si chtěli nechat kočičku pro Jakoubka.

Edmund byl nejhezčí a neměl sestouplá varlata jako jeho bráškové, takže jsme si ho jako nejhezčí kočičku vybrali.

Hned po té, co jsme se rozhodli, že u nás zůstane, začala se mu zakulacovat hlava. Až mne jednoho dne napadlo: "Ta naše krásná kočka má hlavu jako kocour." A sáhla jsem si a - varlátka již byla sestouplá - jenže už byl náš. Tak máme kocoura.

Je to první kocour v životě, se kterým bydlím v bytě. Tak příjemné zvíře se hned tak nevidí.

Dokonce se pětiletému Jakoubkovi s ním povedlo navázat velmi úzký vztah. Opravdu se vzájemně milují.


Jinak Ed se chodí mazlit s námi i s návštěvami. Přijde na zavolání. umí si sednout na povel a občas chodí se mnou, když venčím psy.

Stal se otcem našeho dalšího vrhu koťat. A choval se k nim otcovsky - dával jim přednsot při krmení, čistil je a lovil pro ně myši.

Včera jim - zřejmě s pomocí Vanilči - ulovil zajíce. To je znamení, že koťata musí pryč.

Edmund po přestěhování v lednu 2011 do Lysé nad Labem trochu sešel. Vyšetření u vererináře ukázalo, že má protilátky na FIP. Veterinář to považoval za konečnou, ale Edmund se vzpamatoval a zase nabíral a kulatil se. Když byl již zcela v pořádku, tak se ztratil (jaro 2011). Pravděpodobně byl zastřelen sousedy, kteří byť v obci toulavé kočky střílejí.

Už se nevrátil. Jeho potomci žijí stále s námi. Jeho syn se jemnuje také Ed (Edmund II.). Je stejně milý a příjemný. Ale žádný z potomků dosudn neměl bílou špičku ocácku jako měl Edmund první.

Koťata k odběru

27. července 2010 v 20:22 | kajan |  Chov
Nabízíme kočičku a kocourka černěkouřové barvy (zdálky vypadají jako černá, ale podsadu mají šedivou) s delší a zajímavou strukturou srsti.

Koťata jsou narozena 28. dubna 2010.

Vypadají jako kočky ušlechtilé, ale jsou zdarma.

Jsou to koťata řádně lidmi vymazlená, maminkou dlouho kojená, odchovaná i za přítomnosti kocoura. Umí používat a používají kočičí záchod. Opatrně začínají chodit z okna ven a zkoumají okolí.

Nyní je rodiče naučili lovit myši a maminka je pomalu odstavuje.


Kocourek je bystý, přítulný a hodně hodně milý. Jeho srst je kratší polodlouhá, drsná, nad černé chlupy roztomile vyčuhují občas bílé pesíky. Tvart jeho těla a uší se začíná podobat tvaru těla exotických koček. I když je to kocourek má hlavu trohúhelníkovou. Uči vysoké.



Kocourka jde jen těžko fotit, vždy mi vleze na klín, když si sednu s foťákem proti němu. povedla se mi ale fotka s hřebenem. Na chvilku ho zaujal.



Kočička je také velice milá. Její srst je jemná a klasicky polodlouhá.




Ve článku "Naše kočky" jsou vidět i rodiče koťat - Edmund a Vanilči.


Pokud byste měl někdo zájem, ozvěte se rychle.

Výcvik 13.7. 2010

12. července 2010 v 18:59 | kajan

Sejdeme se k večernímu výcviku zítra (úterý 13.7.) v 21 h na hranice pole - modříny na Malé skále, Praha 8. Parkovat lze v ulici K Haltýři.

Trochu poslušnost, trochu motivace na hledání za šera. Nic náročného, jsou vedra.

Zájemcům převyprávím zážitky z Českého poháru ZTV 2.

S sebou nezapomeňte vodu, misku, pamlsky a hračky a další potřeby a pomůcky.

Naši obvyklou partu jsem obeslala e-mailem.
Pokud máte o secviky zájem a mail jste nedostali, ozvěte se e-mailem (jancarikova@post.cz). Domluvíme se.

Výcvik je určen pro kohokoli z jakéholi organizace i neorganizovaného.

Za výcviky nepřijímám žádné dary. Své rady si ovšem vyberu na figurování :-)

Podmínkou účasti je, aby si na výcviku účastníci dohlídli na své psy, aby nikoho neotravovali, resp. jim v tom záhy zabránili.

4. místo Český pohár ZTV 2 9.-10.7.2010

10. července 2010 v 15:25 | kajan |  Zkoušky aj. výsledky Aywy
209 bodů a 4 z pěti nalezených figurantů nám stačilo na nádherné 4. místo v Českém poháru ZTV 2, Skalička U Hradce Králové.

Rozhodčí paní Labíková a paní Ištvánková.


Český pohár ZTV 2

10. července 2010 v 15:17 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr

Byli jsme neuvěřitelně čtvrtí :-). Je to sice "bramborová", ale pro mne je to veliký úspěch. Můj sen být v první půlce se tak skutečně naplnil. Vlastně to byla první třetina.

Na zkoušku to ovšem nedalo, tu udělali jen dva první psi. Ale věřím tomu, že v září je naděje velká (nebo alespoň větší:-). Je to těžká zkouška.

Udělala jsem několik chyb z nezkušenosti. Hlavně jsem měla jít hned po příjezdu ukázat Aywy překážky. Uvěřila jsem, že poslušnost bude až v sobotu, protože v plánu bylo napsáno, že se začíná nočním speciálem,
takže jsem si chtěla překážky ozkoušet až večer nebo minimálně, až mi to někdo místní dovolí … … no a ono se to na místě dohodlo jinak, změnil se plán, začínalo se překážkami a ještě jsem si vylosovala jedničku… a než jsme se rozkoukaly, už jsme šly... 




Takže Aywy neskočila dálku ("ú tady je nějaká překážka" - všimla si, když nemohla jít na mé "vpřed" rovně, protože se zapletla) a chvilku hledala stůl při vysílačce, což nám ubralo potřebné bodíky. Malý žebřík se kynklal a Aywy propadla noha. I když ji dokázala docela rychle dát nahoru, tak to bylo za "chybně". Velký žebřík nakonec udělala, ale za něj bych si "chybně" dala i sama. Za plazení mi dali snad 5. Jinak 8- 10 bodů. Celkem jen 64.


Žebřík

V nočním speciálu Aywy jako jedna ze tří psů našla tři figuranty. Ve dne ale Aywy nedokázala dohledat
výšku u paní rozhodčí Ištvánkové (udělali ji jen tři psi, z toho dva chybně). Nasávala pach z velké dálky, věděla jsem, kde to asi je, ale ona neoznačila. Tonda mi pak vytkl, že jsem tam měla na konci limitu Aywy vyslat znovu a nahlásit její vrtění ocasem (tak nějak to udělali ti, kteří nalezli za "chybně").

Celkem mi dali 209 bodů.

Ale jsem MOC spokojená. Vždyť to byl můj první republikový závod.

A navíc v těch vedrech!

Vzduch nad 30 stupňů. Auta parkovala na slunci ve škarpě. Cvičák nemá kotce... Paní rozhodčí se sice hodně snažily to co nejvíce směrovat na noc a ráno, ale vše se pochopitelně nedalo...

Velké poděkování Tondovi, který mne na závod dovezl a staral se o to, abych nemusela řešit auto, jídlo, stavěnéí stanu, cestu k plochám atd.

A samozřejmě výcvikářce Ireně a všem, kteří nám s výcvikem pomáhali (figurovali apod.).




Koťata pro radost

2. července 2010 v 13:24 | kajan |  Odchovy koťátek
Nabízíme dvě černě kouřová koťata (kočičku a kocoura) pro radost a potěchu.


Jsou velmi kontakní, kurážná, odchovaná v rodině s dětmi a psy, kočkou a kocourem. Začali na pelíšku, pokračovali zkoumáním bytu (chodí spolehlivě na záchůdek) a nyní se odvažují oknem i na zahrádku.


Zde pro zajímavost jejich sourozenci.
Černobílá kočička je již v novém domově. Modrobílá asi zůstane doma.


Spáleniště - příprava na český pohár ZTV

1. července 2010 v 8:34 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
27. 6. až 1.7. jsme trénovali a rekreovali se na Spáleništi.
Po celou dobu bylo velké vedro. Tedy, ne jako vloni, kdy celou dobu lilo. Žel nerostly houby ani borůvky. A to i když bylo několik bouřek s rychlým vydatným deštěm.

Sobota (příjezd)
Večer - večerní tři kola rozehřívacího nastřelování, dva při zemi, jedna výška
Poslušnost - překážky.
Na večerním posezení se dělíme na skupiny.
Ocitli jsme se s Aywy (slovy výcvikářky) v nejprotěžovanější skupině, protože s Jindrou a Britou a Zbyňkem a Nerem budeme reprezentovat na závodě v ZTV 2. Jsem dojatá, že nás někdo bude týden popostrkávat do tohoto vrcholového závodu.

Neděle
Od 9 ráno naše trojka odešla na speciály v hodně, hustém smrkovém, těžkém terénu. Udělali jsme tři kola.
První kolo - figurant jde obloukem, vysíláme psi přes nepropustné houští na figuranta, který na sebe hlasem upozorní. Cílem je, aby do toho marastu v horku psi vlezli i bez stop.
Druhé kolo - o kousek dál ve stejném nepošlapaném hustém smrkovém porostu. První figurant na psa volá z dálky. Od prvního figuranta psovodi vysílali psy hledat druhého figuranta do stejného roští bez nápovědy.
Třetí kolo - stejný prostor jsme nechávali psi prohledávat prázdný. Cílem bylo trénování vytrvalosti v horku a nepříjemném terénu. Po cca 5 - 8 minutách jsme je vyslali na opačnou stranu cesty, kde docela daleko zase v houští a do kopce, byla výška na smrku.
Všichni jsme to s úspěchem zvládli!
Po obědové pauze od 14.30 voda. Během našeho máchání a slunění jsme se se všemi psy vystřídali na tréninku vodních prací.
Brigáda bude v srpnu organizovat vodní zkoušky.
Aywy nic nezapomněla a tedy vše, samozřejmě s mnohem více povely, než by bylo optimální zvládla. Až na doprovod člunu, to jí nejde. A ani nevím, jak jí to vlastně mám trénovat, aniž bych jí zradila a podtrhla.
Od 18 jsme šli na chvilku na překážky - jen pro nás dvě, hravě, na balonek i pamlsky. Hlavně jde o ten žebřík - musíme ho na ZTV 2 udělat tam a zpět (a beze mne). Ostatní zvládá, sem tam nepřesnost. Ale ten žebřík nevím, zda dotáhneme.
Večer šla naše trojka na noční speciál. Všichni psi v limitu našli. Takže se noční speciál vydařil. Nevěděli jsme, kolik máme figurantů.

Pondělí
Dopoledne jsme byli na plochách. Nástup byl od budovy lesem do kopce a hned nad kotci se začalo prohledávat. Prohledávali jsme prázdný terén dlouho. Po 15 minutách, když jsme byli na začátku trenažeru, jsme trochu zrychlili postup. Náš cíl - potrénovat vytrvalost psa v horku a nepříjemném terénu na hranici jeho výdrže se zadařil. Aywy jevila známky únavy, jednou se přišla napít, ale stále se nechala vysílat do houští, kde stále samostatně prohledávala. Po dvaceti minutách jsme byli na cestě na překážky, kde po pravé straně je hustý smrkový porost. Zde už - u boudy z vlnitého plechu - byl figurant. Aywy v lese vykvikla a vrátila se ke mně. Pohladila jsem ji a poslala zase hledat. Byla už opravdu unavená. V terénu hned - zdálo se mi, že na stejném místě - vyštěkala figuranta. Myslela jsem, že ho napoprvé ho daleko odem ne nechtěla vyštěkat. 
Ale když jsem se k figurantovi proklestila, tak mi říkal, že vykvikla kus od něj. Zranění na čumáku - malá odřenina, potvrdilo, že nezazdila figuranta, ale že se prostě odřela na bolestivém místě. Odpoledne voda - výcvik a koupání.
Po návratu k večeru krátká hravá poslušnost - jen my dvě s míčkem a talířem.

Úterý
Dopoledne Udělali jsme kolečko na kraji trenažeru - pes běhal mezi figuranty, které viděl, a štěkal na ně 5x nebo 6x. Cílem bylo, aby si uvědomili, že figurantů může být více, než dva nebo tři.
Pak jsme se posunuli na trenažer (sutiny) - jako odpočinek - zpestření výcviku. Dělali jsme nástřely a práci ve skružích.
Odpoledne byla Aywy u vody se zbytkem rodiny, ale necvičila, odpočívala ve stínu.
Já jsem s migrénou ležela (spala by bylo nadsazné vzhledem k hluku, který dělali psi a ostatní, co nejeli k vodě).
Odpoledne se na cvhilku zatáhlo. Toho jsem využila na krátkou poslušnost.
Večer jsme měly speciál potmě - jeden figurant ve výšce.

Středa
Dopoledne až do čtyř - sjezd Vltavy z vyššího Brodu do Rožumberka. Jízda na raftu s rodinou a třemi psy byl opravdu silný zážitek.
Hned po návratu ještě s mokrým psem krátká hravá poslušnost a dlouhý odpočinek.
Večer cvičení vyhledávání v trenažeru s panem rozhodčím V. Petrů. Nástřely na Silvu, která byla pro většinu psů nová, neznámá.
Pak jsme si říkali, co kdo chce. Aywy jsem dala figuranta do bunkru. Chtěla jsem, aby si bunkr prolezla a užila si nález v něm. Jenže ona ho označila jako uzavřený úkryt přes panely nad ním přes panely. Vlastně to bylo skvělé.
Večer byl dlouhý. Pesjci spinkali a my povídali.

Čtvrtek
Dopoledne zkoušky ZZZ a ZTP 1. Já vařím a uklízím a s Miou, aby se otrkala, jsem šla do skupinky Míše s Bunem.
Zkoušky z pohledu nezkoušeného jsou prima záležitost.
Jen mi kluci nesmí připomínat "za týden to bude horší".
V pauze po zkouškách, kdy zúčastnění (zkouškaři) a nejdůležitější účinkující (vedoucí zkoušek apod.) usnuli, jsme šli my ostatní do trenažeru. Udělali jsme Korovi a Braunovi nástřely na  skruže a prošli jsme s nimi podzemí. Potom měli v podzemí schovaného figuranta (vysílali jsme je do trubky). Cílem bylo posílit jejich sebevědomí a nechat je štěkat v mírně těžších siuacích.
Aywy jsem schovala dva figuranty do skruží a další dva na začátek tunelu.  Byla už se skružemi seznámená, takže je bez problému s nadšením našla. Mia měla dva nástřely. Hezký, krátký výcvik.
Začalo pršet. Prošla jsem s Aywy a Miou ještě překážky. Mia s nadšením překonala i malý žebřík.
Aywy vše udělala moc hezky, jen ten žebřík. Asi bude za týden za 0. Ale lépe, než aby si zlomila nohy.

Teroristická hra se nečekaně protáhla, takže jsme mohli zůstat jen na první kolo a do vyluštění šifry. Za pokladem jsme se již nevydali, ale nasedli jsme do auta a hurá prát a balit děti na tábory. Stejně jsme byli doma až v 1.30 v noci. Ale pro pesany bylo lepší jen v noci, než v tom vedru. No a my to (nějak) dospali.