Jak začít se stopováním - především pro Sylvu a Aireen

31. května 2010 v 21:47 | kajan |  KYNOLOGICKÉ TEXTY A ESEJE
Co potřebujeme s sebou na (nejen) první stopu:
psa, spoust pamlsků, několik hodně navoněných, ponožek jako předměty, stopovací šňůru (můžeme si koupit rovnou 10 m, ale nebudeme potřebovat celou její délku, nebo pro prvních několik stop postačí delší vodítko), postroj (není nutné, ale psovi je příjemnější, než obojek, protože ve stopě mírně táhne), kolík, který zapíchneme na začátku stopy, zápisník, tužku, psovod je vhodně oblečen a obut (nohy nejlépe ochrání holinky).
Klademe první stopu
Pro první stopu volíme terén travnatý, nepošlapaný, nejlépe velmi časně zrána, ještě plný rosy. ideální je v místě, kde není příliš mnoho zvěře. Psa uvážeme na kraji lesa u stromu nebo něčeho jiného (nenecháváme ho volně v odložení). Později v hustě obydlených místech bude lepší nechávat u psa cedulku s textem například: "Pes není opuštěn, šlapu mu stopu, vrátím se brzy! Nezachraňujte ho!". Pro krátkou stopu začátečníka to samozřejmě není potřeba, protože psa uvidíte celou dobu. Vybaveni vším potřebným (pamlsky, předměty, popř. zápisníkem a tužkou) se psovod vydá do terénu. Asi 10 metrů od kraje louky udělá tzv. "nášlap" - místo, na kterém se zastaví, dupe a otáčí se, prostě se snaží o to, aby na něm zanechal co nejvíce pachů. Někteří doporučují na tomto místě poházet spoustu drobně nakrájených pamlsků. S tím nemám zkušenost a nepřipadá mi to logické, jen pokud by pes měl za úkol nášlap hledat. Vlevo od nášlapu zarazí psovod kolík. ten musí být dostatečně velký a zbarvený, aby ho pak byl schopen najít. Psovod si vytyčí směr (vhodné je jít na nějaký významný krajinný prvek, například jedinou  břízku v protějším smrkovém porostu) a jde. Na stopě se psovod pohybuje plynule, dělá rovnoměrné, zpočátku krátké kroky, nikde se nezastavuje ani neběhá.
U první stopy většina lidí doporučuje, aby kladeč šel rovně a aby kladečem byl psovod.
Vždy po několika málo krocích přímo na stopu klade kladeč pamlsky. Nemám dobrou zkušenost s pamlsky malými, které pes často dlouho v trávě vyhledává.  Vhodnější mi přijdou pamlsky větší, které najde hned a nezdržuje se jimi příliš. Pamlsky je  dobré nedávat pravidelně, protože pes záhy pravidelnost odhalí a jeho soustředění na práci se tomu přizpůsobí. Pamlsky klademe nepravidelně, každý druhý krok, pátý krok, desátý krok. První stopu uděláme dostatečně dlouhou, aby měl pes šanci pochopit o co jde, a zase ne moc dlouhou, aby se příliš neunavil. Ideální délka je kolem 70 - 100 m. Kladeč stopu zakončí miskou nebo krabičkou s větším množstvím pamlsků. Od konce stopy odskočí. Vrací se obloukem ke psovi.


Pes poprvé na stopě
Pro psi je stopování přirozené. Jít po stopě je přirozené chování. Každý pes se může naučit stopovat. Vlastně, každý pes umí stopovat, jen kdyby chtěl! Základem dobré práce na stopě je vhodná motivace, tedy vhodná podpora vrozeného chování. Pro psi je nejlepší motivací něco hodně dobrého (kousky masa) a pochvala. Důvodem nepěkné práce je demotivace a chyby psovoda. Pes by měl mít na stopě dostatek volnosti, aby mohl samostatně pracovat. psovod nemá psí nos a snadno se ztratí. Psa by měl ovlivňovat minimálně a jen tehdy, kdy si je 100% jistý, že ví, kudy stopa vede.  Nejrychlejší cesta k neúspěchu je přílišné ovlivňování psa, zvlášť, když se psovod mýlí. A to se stane snáze, než si připouštíme.
Zvykem je dávat psovi pro práci na stopě postroj. Je to hezký zvyk, protože se tím psovi naznačuje, že nebude ovlivňován obojkem a nepříjemným tlakem na dýchací trubici, když s nadšením potáhne po stopě. Zkušení psovodi-stopaři mohou různě experimentovat, mít psa na obojku nebo dokonce navolno. Pro začátek doporučuji zvolit klasiku - stopovací postroj. Za postroj připneme stopovací šňůru. Psa ale na první stopě rozhodně nebudeme pouštět na více, než 2 - 4 metry její délky. Psovod dovede psa k nášlapu. Nechá ho místo prozkoumat a chválí ho, když čuchne k zemi. Pokud se pes soustředí na pach a snaží se vyrazit příslušným směrem, psovod mu opatrně popouští šňůru. Klíčem k samostatnému psu stopaři je nechat ho pracovat, včetně nechat ho chybovat. Psovod je potichu, dává psovi naprostou volnost (v rámci těch 2 - 4 m), a to, aby šel i špatným směrem, vracel se, kličkoval, otáčel se na něj, nepracoval apod. Nic nekomentuje, určitě ne chyby, ale - o to je to důležité - jde za psem pouze ve směru správném. Zakrátko pes dorazí k prvnímu pamlsku. Sežere ho a vše se opakuje, včetně volnosti psa k chybám. Po několika metrech, obvykle se to stane po 20 - 30 m, pes pochopí, že když jde po stopě, najde pamlsky, když nejde po stopě, nenajde nic. A  jeho práce se zrychlí, nemá snahu chodit mimo stopu. Na konci objeví misku nebo lépe uzavřenou krabičku se žrádlem. Psovod si k němu sedne, chválí ho a může mu do misky přidat ještě něco lepšího z kapsy. Následuje radostná hra a odchod ze stopy (lepší je jít jinudy, než kudy před tím šel psovod-kladeč).
Učíme psa značit předměty
Po několika rovných stopách  můžeme zkusit stopu s předměty. Pokud chceme učit označovat psa předměty, musíme mít vymyšlen způsob značení. Dva mí psi (knírači) je značili aportováním, Aywy je značí zaleháváním. Dále je možné sednutí si u předmětu nebo vystavení předmětu. Musíte si vybrat to, co je nejblíže přirozenosti psa. Pokud má pes problémy s lehnutím si do mokré trávy, tak není zalehávání nejlepší, apod. Nejprve tedy přemýšlejte. Dále je důležité, aby pes uměl vybranou polohu udělat na povel i na větší vzdálenost (5 m). Důležitý je i výběr a počet předmětů. Na první stopu s předměty je vhodné mít předměty látkové, hodně napachované (staré ponožky) a dobře viditelné z dálky. Našlápneme rovnou stopu s mnoha (5 - 10) předměty, tzv. "předmětovku". "Předmětovku" klademe v trávě nízké, aby psovod měl šanci předměty vidět, když je u nich pes. Pes se u předmětu obvykle chvilku zamyslí, v té chvíli psovod napoví povelem, např. "Lehni!" a přijde k psovi a velmi ho pochválí. Někdo pod předmět umisťuje odměnu. Jiní zase odměnu dávají z kapsy. Nebo lze oba způsoby střídat. Pro psa typu hyperaktivní borderkolie je velmi záhodno, aby si u předmětu psovod u psa sedl, hladil ho a zklidnil, než ho zase pošle dál. U druhého předmětu se postup opakuje, u třetího už mnohým psům dojde a lehají si sami. Velká pochvala, větší odměna, nadšení. Některým to dojde pochopitelně  později, nevadí. Pokud si pes lehne na povel, menší odměna, pokud si lehne sám, větší.
Zpestřujeme a ztěžujeme stopu
Pokud pes zvládá stopy rovné, musíme mu stopy ztěžovat (jinak by pes myslel, že po něm chceme, aby vyrazil od nášlapu k nejvyššímu stromu v protějším lese). Nejlépe je začínat s kličkami (obloučky), které děláme na obě strany od osy stopy. Pes se tak přirozeně učí pracovat po i proti větru. Obloučky jsou na začátek vhodnější, než lomy, protože jsou pro psa jednodušší. K lomům se dopracujeme až později, nejprve tupým, později k ostrým. Pro začátečníka zvládnutelným a vhodným zpestřením je vést stopu jinak, než jako pokračování cesty kladeče k nášlapu, ostře šikmo jednou napravo, jindy nalevo. Pes, se tak upozorní, že musí pracovat soustředěně od samého začátku (nebude zvyklý na několik metrů rovného úseku, kdy může flinkat).
Slepá stopa
V okamžiku, kdy klademe stopu složitější je nezbytně důležité, orientovat se v terénu. Každý kladeč, který klade stopu pro psa začátečníka, by měl být schopen stopu najít, poznat, kdy a kolik je ze stopy odchýlen, a to z místa na konci stopovací šňůry. To není nic jednoduchého. Chce to velké soustředění a orientační schopnosti. Někdo si stopy maluje. Jenže při malování se zastavuje a tvoří na stopě příliš napachovaná místa. Důležité je si vhodně vybírat orientační body. Nevhodné jsou pampelišky, lopuchy a další rostliny (jaké je to překvapení, když si ztracený člověk uvědomí, že je jich plná louka) a také zaparkované automobily (často odjedou) apod. Velmi vhodným tréninkem je našlápnou si tzv. "slepou stopu"
- stopu, která slouží pro kontrolu vlastní orientace v terénu. Najdete všechny předměty? Budete mí stále jistotu, že jste na stopě? Kolikrát o ní přijdete? Každý se někdy ztratí. Naštěstí je tady pes, který je vybaven lepším nosem. Dokážete mu dostatečně věřit, abyste ho neovlivňovali?
Pes a stopy zvěře
Mnozí psi (nebo psovodi) mají problémy se stopami zvěře, které kříží stopu kladeče. Nemá to logiku. Psovod se stopy zvěře nemusí bát, může nechat psa (má stopovací šňůru), aby po ní chvíli šel. Nenajde žádné maso! Logicky by se měl vrátit ke stopě, na které má motivační pamlsky. Problém může nastat se psem, pro kterého je vlastní běh a křik a běh páníčka za ním dostatečně velkou srandou, aby se mu to stalo odměnou. Pokud máte psa, který zažil takovéto vzrušení a  srandu, budete to mít trochu těžší. Domnívám se, že nejlepší způsob je nechat psa stát na stopě zvěře (na maximální
délce stopovací šňůry 5 - 10 m) tak dlouho, jak bude chtít. V okamžiku, kdy se pes konečně otočí ke stopě kladeče, pochvala. Jakmile si čuchne si ke stopě kladeče větší pochvala. A když jde po stopě, jsou mu pochvalou kousky masa, které opět nachází. Věřte mi, když se kolem toho nebudete dělat povyk a když budete komentovat (odměníte) jen vhodné chování, problémy se stopami zvěře ustanou. Lovecký pud psa je u různých plemen jinak vyvinut. Majitelé loveckých psů často tvrdí, že to mají těžší, ale zase mají v rukách psi, kteří byli vedeni ke stopování (byť zvěře). Vždy jde  o to mít stoprocentní přivolání a umět psa, který se vrátí, odměnit hrou a pamlsky tak, aby měl pocit, že to stálo za ten návrat.
Jak často stopovat?
Na to se názory psovodů-stopařů různí. Někteří chodí se psem na stopy každý den (pes se chodí tzv. na stopu nažrat - jednu dávku denního krmení dostane právě na stopě). Jiní doporučují nestopovat více, než 2 - 3 x týdně. S Aywy stopujeme dost nepravidelně, často máme prostoje i několik týdnů dlouhé a nijak to neovlivňuje její stále se zlepšující práci. Základem pro tvorbu tréninkového deníčku je čas psovoda, odhad typologie psa. Musíme si uvědomit, že mnohem více, než denní práce, je správná motivace a radost z dobře odvedené práce.
 


Komentáře

1 Ivana Ivana | 14. června 2010 v 14:47 | Reagovat

Krásný článek o stopování. Jaké jsou podle vás nejlepší pamslky a jak velké? Dáváte vy při trénincích stále fence pamslky do stopy? a nehledá je pak na zkoušce?
Děkuji za odpověď :)
PS: a co štěňátka, budou?

2 aywy aywy | 16. června 2010 v 10:52 | Reagovat

Děkujeme za pochvalu článku!

Pamlsky dávám tak velké, aby je rychle našla a nemusela je dlouze dohledávat (ale zase ne, aby se přežrala). Vychází mi to na velikost cca 1/2 piškotu. Ale piškoty moc nepoužívám (rozmočí se, nechutnají tolik jako maso).

Štěnátka až příště. Holt osud - musíme na závody..

3 Ivana Ivana | 16. června 2010 v 20:44 | Reagovat

Děkuji za odpověď. Dáváte tedy na stopy maso - vařené nebo syrové?
Štěňátka určitě příště vyjdou :)

4 aywy aywy | 28. července 2010 v 14:03 | Reagovat

Dávám vařené. Spíše z praktických důvodů. A pak, aby se nenaučili žrát mršiny apod.
Mějte se!

5 akanay akanay | E-mail | 27. července 2011 v 22:24 | Reagovat

Páni! Úžasnej článek :-) Zítra poprvé vyrážim na stopu tak sem zvědavá :-D

6 aywy aywy | 15. srpna 2011 v 19:33 | Reagovat

Díky!

Držím palce, ať se první stopa povede. Ona se občas nepovede, ale když se pvoede, tak je to krása.
Katka

7 discount wedding dress discount wedding dress | E-mail | Web | 23. října 2012 v 8:27 | Reagovat

I completely agree with the above comment.
http://www.carweddingdress.org/

8 Lojf Lojf | 10. října 2016 v 21:02 | Reagovat

Super článek, já čerpal pro začátek odsud http://psiusmev.cz/media/stopovani-se-psem pro začátek mi to přišlo lepší, ale až teď chápu ty příklady z praxe :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama