14. - 16. 5. 2010 Vysočina

22. května 2010 v 6:36 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Ledoví muži se podepsali na počasí. Po teplých dnech bylo chladno, ale navzdory předpovědi, na Vysočině pršelo jen mírně.

V pátek večer, ale ještě za světla, jsme dělali nástřely a vyhledávání na sutích za Obalovnou.
V sobotu ráno jsme si prošly překážky - žebřík oběma směry nám tedy ještě nejde. Pak jsme jeli do sutin. Kde jsem si uhlídala to, že mi dali figuranta z místa více vzadu, o kterém jsem věděla, do krajů na začátku sutin. Schválně - z tréninkových důvodů - jsem čekala na kraji, dokud se Aywy nevrátila a vyslala jsem ji do krajů, které přeběhla. Myslela jsem, že je to jen tak, aby byl prohledaný terén - ale on tam byl figurant přesunut. Překvapení! Dalšího figuranta jsme měli na patře - tedy výška. Ležel o patro výš na prkenné podlaze. Aywy ho docela hezky dohledávala, dohledala, ale nevyštěkala - vystavila. Ukazovala mi celým tělem: "Tam je" a čumákem se ptala se: "Mám štěkat nebo ne?" Povzbudila jsem ji na štěkání. Figurant jí škvírou mezi prkny hodil figurant pamlsek. Zase jsme se posunuly o kus dál. Po obědě jsme šli na stopy. Udělala jsem Aywy opět velmi těžkou a dlouhou stopu. Tentokrát se třemi předměty, množstvím lomů a kliček. První úsek byl na nízké trávě, šlo těžko kontrolovat, zda jde úplně přesně. Zdálo se, že celkem ano, i když některé kličky asi přešla (nebo jsem si je nepamatovala), ale vyžírala salámek hojně a našla všechny předměty. V druhé půli stopy byla tráva vysoká, takže šlo Aywy kontrolovat podle opadané rosy. Šla suprově. Pokud se odchýlila, tak ne více než o několik centimetrů, jen na ostrých lomech trochu více. Nevadil jí přechod z nízké trávy do vysoké a ani přechod z louky do lesa a v lese z jehličí do kopřiv a na jehličí. Jsem spokojená! Pak jsem vzala Aywy k překážkám a docela hezky udělala chůzi u nohy bez překážek (většinu času musíme kvůli její horlivosti a předbíhání nechodit na překážky). Chtěla jsem ji potěšit a proběhnout se s ní - to jsem neměla - ruplo mi ve svalu v lýtku a ouvej - problém na šest týdnů. Po ošetření a odpočinku jsem se vybelhala s holí na cadaver. Musela jsem, protože Aywy vypadala strašně schlíplá. Má pocit, že za mou bolest může ona, jakmile syknu bolestí, choulí se do sebe. Takže musím dělat, jakože nic. Na cadaveru mne potěšila - nejen, že ho dohledala z docela velké vzdálenosti (cca 20 metrů), ale začala ho označovat takřka spontánně štěkáním!
Přes bolesti v noze jsem se vydali na trénink plochy za tmy. Přiblížili jsme se autem a chodila jsem díky skvělé organizaci vedoucí výcviku. Aywy prohledávala terén bez figuranta (aby si pocvičila vytrvalost), pak našla (jinde) figuranta a ten ji přes trní a prolákliny dovedl za mnou. V neděli ráno jsme jeli do zase do sutin, kde jsme dělali zavřené úkryty (OK) a na jiném místě zopakovali výšku na patře. Aywy hodně dlouho dohledávala, ale nepomohli jsme jí. Nakonec dohledala a pak bez větších průtahů označila štěkáním. Pochvala a potvrzení. Mám pocit, že jsme úkryt
"výška na patře" doladily. Kdyby nebylo toho zranění, bylo by to dokonalé.





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama