Září 2009

ZTV 1 (Mgr. L. Dlouhá)

26. září 2009 v 18:58 | kajan |  Zkoušky aj. výsledky Aywy
26.9.2009 složila Aywy zkoušku terénního vyhledávání 1 stupně (velmi dobře).

Začínalo se překážkami ve Vysoké Libni - kde obvykle necvičíme (návštěva papeže nám znemožnila být na cvičáku v Brandýse).

Překážky z přílišného nadšení a ranní euforie udělala s mnoha chybami, celkově: dobře.

Hyperaktivita a nadšení jí vlastní se ale vyplatila ve speciálech v Milovicích - bylo kolem poledne, děsné vedro a na půlku prvního speciálu na nás vyšlo i bezvětří. Do terénu jsem nesměla, mohla jsem ho jen ze tří stran obcházet. Přesto Aywy vytrvale hledala a našla oba figuranty cca za 15 minut. Paní rozhodčí to hodnotila jako výbornou práci a chválila i mne jako psovoda (což mne dost potěšilo - obvykle chválí všichni hlavně Aywynu). Výsledek je 128 bodů ze 130 možných.

Druhý speciál byl hodně těžký. Pauza byla minimální, únava se projevovala. Terén jsem mohla procházet jen středem a po levé straně bylo neprostupné borové houští - když do něj Aywy s mírnou nechutí lezla, musela si rameny udělat prostor. Terén na levé straně byl jednodušší, tak jsem si ho nechala na cestu zpět. Protlačila jsem ji čtyřikrát cca 40 metrů borovou změtí. Napočtvrté, skoro až na konci terénu našla figuranta. Sice u něj napůl štěkala a napůl funěla - ale to funění bylo tak hlasité, že jsem se v pohodě mohla v houštině zorientovat. Co se dá dělat, v takovém horku???

Prostě nadchla mne i paní rozhodčí i jindy přísného vedoucího terénů Karla a výsledkem jsou nejlepší speciály (128 a 64 bodů - tj. výborně) a celkové VD.

Tak máme hezký konec sezóny a hurá do dalších aktivit - hlavně se teď zase zaměříme na zvyšování kondice psovoda (caniscross, dogtreking atd.) a odpočinkové agility nebo tak.

Ono se to při terénních pracích bude hodit.

Ostatní všichni také zkoušky udělali. Super den.

Fígle na stopy

14. září 2009 v 14:21 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Fígle na stopy (nejen, ale hlavně) podle pana Pokorného.

Začíná od malého štěněte (když si ho přinese domů). Nezačíná ale s kolečky či čtverečky, ale rovnou se stopou. Štěně má stopování jako radostnou činnost, odměnu - stopování je mu vrozené. Při stopování se štěně nažere (cca 1/3 žrádla na den dostává štěně na stopě).

Stopuje se často, nejlépe denně.

Délka a náročnost stopy se musí přizpůsobovat náladě, kondici atd. psovoda i psa. Raději si našlápněte stopu kratší, když se zrovna necítíte.

Nejvíce doporučoval pan Pokorný tvar stopy - esíčka - při jedné stopě se učí pes jít po větru i proti větru. Od nášlapu musí vést stopa pokaždé jinak- jen tak je možné dosáhnout toho, že se pes soustředí hned na začátku stopy (a neletí nejprve dvacet metrů rovně jako šílenec).

Když pes na stopě začne blbnout (čichat králičí bobky nebo koukat, kde co lítá), tak se musí vždy po stopě dovést do konce (nebo stačí k předmětu - prostě, aby si pes nezvykl, že když nechce, tak se stopa nedokončí), a to podle typu psa buď jemně za obojek nebo třeba i mírně nevlídně.
Ovšem při takovéhle manipulaci se ale musí dávat velký pozor, aby člověk takto nedusil psa, který pouze ověřuje nebo, aby se člověk neztratil a nedusil psa, když vlastně jde po stopě.

K výcviku psa stopaře patří také nácvik práce bez vodítka. To se hodí zvlášť v terénu jakým je husté křoví nebo rákosí. Pro chůzi bez vodítka je nutné naučit psa povel "pomalu".

Na stopě je dobré psa naušit také odpočívat - třeba u každého předmětu. Nebo kdekoli, když psovod má problémy prodrat se terénem. Každá stopa musí být příjemným zážitkem.

Září na Spáleništi

14. září 2009 v 14:08 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
6. - 13. 9. 2009 jsme strávili výcvikem na skoro již podzimním Spáleništi.
Trenažér (sutiny), plochy a stopy.
Největším zážitkem bylo pořádání stopařského závodu a rozhovory s jeho vítězem panem Pokorným o tom, jak naučit psa stopovat.