ZPU 1 - 30.11. 2008 (V. Famfulík)

6. ledna 2009 v 21:57 | kajan |  Zkoušky aj. výsledky Aywy
  • Původně jsme měli skládat zkoušky ZZO v Libni. Paní I.Dufkova mne sice už když jsem se začátkem října upozorňovala, že u nich platí pravidlo, že členové mají vždy přednost, ale taky slibovala, že asi členů moc nepřijde a že místo bude. Několikrát jsem se připomněla a v posledním týdnu jsem se zkouškou již počítala najisto. Jenže dva dny před zkouškou se ukázalo, že si nějaký člen vzpomněl a … dost mne to mrzelo - už jsem měla domluvené hlídání dětí a tak.
  • Co tedy s volnou nedělí? Koukla jsem se na internet, jestli se ZZO neskládají někde jinde. Ne. Ale našla jsem, že ZKO Mělník pořádá ve stejném dnu zkoušky podle KJB. ZOP už máme dávno, na ZPU1 jsem se necítila připravená, ale když už jsem si zajistila to hlídání, tak jsem jim napsala., jestli nemají místo. Nejprve neměli. A pak zázračně měli, což mi oznámili 29.11. večer. (Nakonec měli pak ještě druhé místo, a tak jsem se opět setkala s Katkou Dědičovou, které telefonovala paní Doudová až v neděli ráno a ona operativně přijela). Přemýšlela jsem asi půlhodinu nad zkušebním řádem, jestli do toho mám jít. V poslední době nemáme pěkné stopy … Zkouška se ovšem dá udělat i bez stop. Ale co na mé chlazení? Jenže pak jsem si představila útulně vytopenou klubovnu (jinak by přece nepořádali zkoušky v listopadu, ne?) Tak jsem si řekla, že to zkusíme a přihlásila se.

  • takže 30.11.- ZPU 1 Mělník. Kromě klubovny a toalety (obé je venkovní :-) bylo vše dokonalé a neuvěřitelné přátelské a vstřícné a vše předčilo mé očekávání. Dostávali jsme čaj, kafe, občerstvení a oběd (vše v ceně startovného - to je fakt dobrý nápad). Kdo potřeboval zahřát, tak do čaje mohl dostat i rum. Po zkouškách jsem dostala mail o tom, že je i fotodokumentace (a to nejen mělnických psovodů) tj. i Aywy má několik skutečně hezkých fotek na http://zkomelnikmesto.rajce.idnes.cz/. Rozhodčí pan Václav Famfulík zkoušky naplánoval tak, že pro naši kategorii začínaly fakticky až kolem 12 hodiny, kdy jsme nastoupily na poslušnost. Stopy zařadil až nakonec (pozdní odpoledne). Od sedmi ráno jsme tedy s Aywy pět hodin nečinně mrzly. Poprvé jsem ji viděla třást se zimou, a to jsem jí vzala do kotce deku pod zadek. Musely jsme se chodit v pravidelných intervalech zahřívat během a hopsáním za cvičák. Na poslušnost jsem nastupovala s tím, že budou ztráty za nepřesnosti. Mimo aportu (kde jsem je čekala) byly ztráty jiné a hlavně mnohem menší, než jsem odhadovala. Že by už byla Aywy velká a rozumná (tj. trochu méně ztřeštěná)? Tak tedy všechny cviky měla za plný počet bodů (10) mimo aportu (8) a sedni-lehni-vstaň (8) a skoku vysokého (7). U skoku vysokého mi pan rozhodčí řekl, že jsem si přece měla sundat dvě prkna (překážka byla o dost vyšší, než 1 m) a že by jí pak čuba přeskočila pravděpodobně bezvadně. (No - myslela jsem si, že výška překážky je na něm a ne na mně.. neměla jsem dost odvahy na to s překážkou manévrovat..). Pan rozhodčí mi také doporučil zakoupit lepší aport (hlavně těžší). Asi poprvé v životě jsme dostaly plné počet bodů za chůzi u nohy (a to se mi Aywynčin výkon nelíbil tolik, jako na RH-E, kde jsme dostaly méně). Asi to bude tím, že sama nevím, co je bezchybná chůze u nohy. Ve speciálech jsme ztratily jen 2 body (opět sedni-lehni -vstaň). Takže jsme na odpolední stopu nastoupily s vědomím, že zkoušku jsme složily! (To jsem začala být silně vděčná, že se nezačínalo stopami.) To, jak bude stopovat bylo dost nejisté - klidně to mohlo být i za 0 bodů. Aywy ale (snad poprvé v životě) chvilku čuchala u nášlapu (do té doby vždy vystartovala tryskem směrem dopředu). Hurá!! Já ji mírně brzdila šňůrou a ona šla pěkně (i když svižně) s nosem na stopě (viz fotky na http://zkomelnikmesto.rajce.idnes.cz/), zalehla u prvního předmětu. Přešla lom o pár kroků, vrátila se ověřila nalevo, našla lom doprava a šla po stopě dál. Bohužel jsem si od této chvíle nebyla úplně jistá, že jde dobře (zdálo se mi to nějaké krátké), takže, když se na mne u předmětu otočila přikrčená s otázkou, jestli si má lehnout nebo ne, tak jsem jí nedokázala odpovědět (taky to mohl být místo předmětu nějaký šutr..). Aywy (také poprvé v životě) u předmětu tedy jen maličko nahrbila hřbet a šla dál po stopě.. (Teď jak to píšu, tak mne napadá, že to asi bude tím, že jsme stopy do L s předmětem na konci nikdy netrénovaly… stopa - neumím totiž létat, takže stopa pokračuje i po konci a Aywy to dobře věděla - se po položení předmětu hned lomila, tj. pro Aywy to byl předmět na lomu… a to fakt ještě nezažila…). To byla úleva, když jsem zjistila, že jsme se neztratily a že to u čeho zaváhala opravdu byl můj předmět. Pan rozhodčí náš "výkon" ohodnotil na 14 bodů. Asi bych si tolik nedala. Ale on se člověk sám nevidí. Rozhodně jsem velice spokojená s výslednou známkou zkoušky velmi dobře. Kdyby nebylo té shody náhod, tak jsem na ZPU1 letos nešla (nedostatek sebevědomí). A nejvíce jsem spokojená s Aywy, která jak se mi zdá umí na zkouškách ze sebe vydávat více, než při tréninku. Je to velké štěstí mít (konečně) takového psa. Velký dík ovšem patří Tondovi, který mi Aywy koupil a který mne podporuje a který se mnou dnes vstával v 5.45, aby mne do Mělníka (ráno ještě potmě) dovezl a pak pro mne zase zajel, abychom nemusely s Aywy mrznout na nádraží.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama