Seznámení s Míšou

22. ledna 2009 v 19:04 | kajan |  AAA/AAE intervence
Potkala jsem v lese (jak jsem se později dozvěděla 2,5 letou Michalku, Míšu) malou holčičku, která se usilovně asi 50 metrů rozběhla mým směrem, když uviděla naše psy. Raději jsem psy zavolala k sobě, protože bylo namrzlo a nechtěla jsem, aby ji omylem shodili. To Michalku vyloženě mrzelo, tak jsem koukala, kdo s ní jde, abych se s dospělcem domluvila, ale Míšina babička byla stále dost daleko. Michalka se snažila sama vysvětlit, že je mám pustit a ukazovala na klacík a na psy. Tak jsem psy pustila a ona jim házela pidi klacík a snažila se, aby jí ho nosili. Aywy byla z malé holčičky docela nervózní - takhle malý človíček (tedy kromě Kuby) si s ní nikdy nehrál. Nakonec to ovšem skončilo veselou a divokou honičkou, kdy se Kuba, Michalka a psy honili po lese a namrzlé cestě, snažili se psům házet klacíky a taky o to, aby jim je Aywy donesla. Ta je z nějakého důvodu pro mne zatím neznámého Michalece nenosila, ale rozkousávala je na malé kousíčky vrtila na ni ocasem. Zeptala jsem se Míšiny babičky, která vezla kočárek, kolik holčičce je roků a jak se jmenuje. A jestli mají její rodiče pejska, když se umí k pejskům tak hezky chovat (nebála se, neobtěžovala, očividně ale o ně jevila enormní zájem). Babička mi odpověděla, že pejska ještě nemají, ale že pro ni teď brzy nějakého koupí, protože takhle po psech touží odmalička … Vzpomněla jsem si na sebe a svého prvního psa Puňtu, kterého jsem dostala, když mi bylo také 2 a půl roku. Dosud si pamatuji, že jsem na něj strašně dlouho čekala a že jsem ho chtěla mít mnohem dřív a když mi pak tatínek přečetl dopis od babičky, že pejska pro mne má (a jaké mu vyberu jméno), že jsem měla pocit: "KONEČNĚ". Při tom čekání na psa jsem se vrhala ke každému psovi, kterého jsem potkala - k zlé německé ovčandě Gitě našich sousedů na chatě, které jsem házela klacky a které jsem se nebála, i když její majitelé se báli, že mi něco udělá. Dokonce mne neodradila ani skutečnost, že jeden nervově labilní voříšek, který byl přivázán před obchodem v Lubech, kde jsem čekala na tetu, mne kousnul, když jsem ho chtěla hladit po hlavičce. (Myslím, že to byla právě poslední kapka k rozhodnutí dospělých, že asi musím mítsvého psa.)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama