Leden 2009

Mikulášký "závod" ZKO Kobylisy - prosince 2007

6. ledna 2009 v 14:01
Aywy na Mikulášském ukončení sezóny v Kobylisích získala cenu nejmladšího psa a 9. místo z (myslím) 16 psů. A to jsem za ty nuly mohla hlavně já. Ale nastřílela jsem slušné bodíky. (Jo a o přestávce skákala Aywy tak dlouho na ledu na pramínku pod cvičákem, až se probořila … na plac jsem nastoupila s cinkajícím psem.)

Rozumí snad celým větám?

6. ledna 2009 v 13:59 | kajan
Aywy je pes závislák - je pořád u mne. Když píšu, leží na kusu koberce pod mým stolem, když vařím, leží na dlažbě v kuchyni. V noci spí pod naší postelí nebo co nejblíže u ní. Když jsem na záchodě buď leží těsně za dveřmi nebo se vnutí dovnitř atd. Protože jsem nervák, musím, vždy když mne Kubíček v noci probudí, na záchod. Aywy se vždycky probudí z lehkého psího spánku, zvedne se a vnutí se za mnou... a čeká, dokud se zase nevrátím do postele, teprve pak si lehne. Jedna noc s Kubíkem byla nějaká bouřlivá a chodila jsem mockrát. Když jsem byla asi popáté a opět jsem drbala Aywyninu hlavu, říkala jsem jí vlídně: "Aywynko, klidně můžeš spinkat, nemusí být se mnou vzhůru, vždyť já se k tobě hned vrátím." Aywy se (úplně poprvé při této akci) otočila a místo, aby na mne počkala, si šla lehnout do pelechu sama. A během dalších mých nočních vstávání ten den a dny (cca měsíc) následující, za mnou už nechodila. Přitom jediné, čemu podle mých očekávání mohla rozumět bylo její jiného (mluvím k ní) a vlídný hlas (láska, kontakt). Ani jsem neřekla "na místo" nebo jiný povel, kterému by podle mého názoru mohla rozumět. je to náhoda? Nebo rozumí celým větám?

Aywy ví, kde má v lese vodu - listopad 2007

6. ledna 2009 v 13:58 | kajan
Možná jsem ještě nenapsala, že Aywy zná v "našem lese" (v Čimickém háji) každé přirozené napajedlo. Snad jsou to pudy správného ovčáckého psa, snad nutnost, když tak ráda šílenou rychlostí běhá. V každém případě, když má žízeň zamíří k jednomu z mnoha svých míst - k rozložitým kořenům buků a dubů, ve kterých se v přirozených prohlubních drží voda.

Ačkoli je Aywy můj čtvrtý pes (po kříženci špice a dvou kníračích) a ačkoli jsem měla možnost pozorovat i venčit různé další psi svých kamarádů a příbuzných, je to první pes, který "ví, kde má v lese vodu".

V prosinci už trochu mrzlo. Aywy vidí poprvé sníh a led. Ester s ní přišla z procházky a říkala, že Aywy koukala jako vejr na jedno ze svých napajedýlek - bylo zamrzlé a nemohla se napít.

První výstava - 17.12.2007

6. ledna 2009 v 13:57
V sobotu jsme vyrazili na Aywynčinu první výstavu. Připadala mi jako princezna (ušlechtilá, vysoká, štíhlá - jako kolie) mezi (všichni majitelé pravé borderky jistě prominou) voříšky. Přiznávám, že mi zjištění, že standart borderek je "voříšek" trochu vyvedl z míry, i když už jsem to někde slyšela.

Vůbec mne nenapadlo, že by se nejkrásnější pes světa (tedy naše Aywy) mohl někomu nezdát… ale stalo se. Což je holt rozdíl mezi subjektivním (mým) a objektivním (rozhodčí). A myslím, že i mezi pracovním a výstavním, protože vsázím teplé zimní botky, které mi na výstavě strašlivě chyběly, že by Aywy byla z celé skupiny dorost-feny u sto metrů vzdálené ovečky první, neb měla nejdelší nohy a je rychlá jako blesk.

Rozhodčí Aywy vytýkal výšku - skutečně byla ze všech fen ve skupině nejvyšší, odhaduji že od některých až o 10 cm. Doma jsem ji hned jak jsem rozmrzla přeměřila, ale má jen 47 cm, tak snad dobrý. Kolik ale asi měly ty malé fenky? 37cm? To je skoro jako naše babička malá kníračka Brixina… Dále jí vytkl dlouhou hlavu a úzké líce (celý táta Tyler) a úzký pohyb. Ocenil silnou kostru a kvalitu srsti.

Doufám, že vzhledem k věku se třeba některé úzké partie do bonitace zaobalí. Už na tom pracujeme . Tak držte palce.

A taky chci napsat, že je hezké mít smečku - všem děkuji za fandění a utěšování. A Aywinčiným bráškům za ukázku stejně dlouhých ušlechtilých čumáků a předvedení, že existují vyšší psi, než je Aywy.

První stopa s lomem - 4.11.2007

6. ledna 2009 v 13:55 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Tak jsem Aywy našlápla první stopu s lomem - do L. Cvičitelka Mirka mi poradila, že jí mám za tohoto větru točit doprava. A vyrazili jsme. Aywy šla pěkně, předmět označila lehnutím.
"Co udělá na lomu?" přemýšlela jsem.
Náhle na pole vletěl pes neukázněných majitelů - přímo za Aywy, přímo na naši stopu L. Mirka začala ječet a vyhánět ho … a Aywy? Ohlédla se na mne a když jsem řekla: "Stopa", normálně pokračovala, zalomila senzačně a přesně lom a označila, pes nepes, poslední předmět. Pak už navolno dostopovala až na kraj pole, kde nadšeně označila naší "tašku na cvičák".

Na jasně, že to tak hladce asi vždycky nepůjde, ale když si vzpomenu, jak jsem se mořila na stopách s Bradem, tak jsem fakt dojatá.

Výcvik říjen 2007

6. ledna 2009 v 13:52 | kajan
V říjnu jsme začali zkoušet i první krok na záchranáře: některé z našich dětí se schová v lese a Aywy ve slušivém oblečku (ušila jí ho Esterka) hledá. Hledá šílenou rychlostí, nedbá na psy ani lidi, dokud ji nenajde. Nejprve se orientovala hlavně zrakem, ale s každým dalším schováním začala více a více čmuchat. Teď už najde i schované neviditelné děti. Jednou se náš Dani schoval blbě - špatně jsem se s ním domluvila a on si můj výraz "za strom" přeložil "za památný dub na druhém konci lesa". Aywy ho samozřejmě nemohla najít tam, kam jsem ji vyslala. Běhala několik minut a pak si musela odpočinou, pak znovu. A nešťastná udýchaná na mne vyčítavě koukala. Podraz! Bála jsem se, že už o hledání nebude mít tak velký zájem, ale naštěstí to tak není.

Na cvičáku začínáme nácvik stopy. První pokus byl lepší, než před měsícem. Chodila jsem na rovné stopy asi dva až třikrát týdně. Pochopila to. Musím jí brzdit, ale jede po stopě! Hurá.
Kamarádství s Arnikou roste. Často spolu s jejími páníky venčíme.

A co už umí?

Z klasických věcí:
- aport dokonale (tj. i bez přidržení)
- přivolání k noze, ke mně
- sedni, lehni, vstaň
- obraty na místě vpravo a čelem vzad dokonale, vlevo jen někdy
- chůze u nohy (to ji ale nebaví dlouho, je to ještě štěně) - jsem rozhodnuta ji netlačit a hlavně netrhat s ní násilím
- odložení vleže, v sedě
- dlouhé odložení
- skoky přes překážky, kladinu, áčko
- plazení

Z prvků tance
- slalom mezi mýma nohama za chůze i za stoje
- panáček
- pozdrav (v nácviku)
- couvání
- chůze u pravé nohy
- válení sudů na obě strany
- otáčení dokola na obě strany
- packy

Ekopes Aywy - 28.10. 2007

6. ledna 2009 v 13:50 | kajan

Aywy mne poprvé doprovázela na masovou akci na Řípu. Motala se v oblečku mezi lidmi, byla v pohodě, i když rámus z aparatur byl značný.. Na nikoho se moc nevrhala, nebála se lidí, neštěkala. Nechala se pohladit od všech zájemnců. Aportovat ji bavit nepřestalo, i když jí házelo tisíc lidí celý den. Dokonce i večer k televizi mi zase nosila míček.


Po prázdninách - září 2007

6. ledna 2009 v 13:48 | kajan

Po návratu do Prahy se zase objevil problém loužiček a toho, že se Aywy vždy po vyhubování "zasekne". teď už stačí jen, když moč neudrží a je někde schovaná zaseklá. Ach jo.


Dnes jsem se byla podívat na cvičáku u nás v lese. Odpustili mi ten trapně drahý kurz pro začínající psovody, takže se rovnou stávám čekatelem. Budu tady cvičit klasiku ZOP, ZVV 1 atd. + mi nabídli speciál např. i stopy a záchranařinu na první úrovni. Náhubek na začátek cvičení (nástup) nutný, ale pak už ne. Není to úplně to, co bych si představovala, ale je to od nás kousek lesem pěšky, a jsem už dospělá, takže se nenechám donutit např. k trestání za neposlušnost, atd., takže...MÁM CVIČÁK. Aywy se nejvíce líbí to, že s námi bude chodit i Arnika.

První den na cvičáku. Instruktor naší skupiny "pokročilí" je mladý kluk. Ale zdá se, že ví o čem je řeč. Už teď pro štěňata zařadil některé prvky z vícestupňových zkoušek (např. odložení ve stoje), aby předešel zafixování některých sekvencí. Pochválil nás, že ani nečekal, že budeme skutečně tak pokročilí. A obdobnou metodu - pochval a povzbuzování uplatňuje i na naše psy a vede nás k ní. Takže nakonec moje obavy z "drsné drezúry" byly zbytečné. Ani s tím náhubkem to není tak žhavé. Aywy se ho naučila sundavat za minutku či spíš za sekundu a nikdo z toho nedělá žádný problém. No a při cvičení ho mají mít v naší skupině psi dokonce sundaný.

Na cvičák jsme přišly jen dvě z naší skupiny, tak jsem si užily pozornosti vedoucího. Po cvičení jsem Aywy hodila kolečko-talíř, ale majitelka koliího psa ho vypustila na pohrání, tak zmizeli za rohem v lese i s kolečkem. Přiběhli samozřejmě bez něho. Nemohla jsem ho najít, už se šeřilo. Aywy pobíhala kolem mě a jakoby taky hledala, ale nenašli jsme ho. Pak jsem Aywy řekla: "Kdo máš kolečko?" A ona, zdá se že jí konečně došlo, co chci, se rozběhla poměrně daleko s čumákem u země (po své stopě ?) a vrátila se s kolečkem!


9.9.2007
Ranní procházku jsem spojila se cvičením, takže na cvičení byla i hárající Brixie (Tonda není doma a nemám čas jít do lesa dvakrát). Brixie jinak nemusí být vůbec na vodítku, ale vzhledem k jejím touhám (což je mimochodem u dvanáctileté čuby fakt šílené) jsem ji raději přivázala ke keři. Po chvilce cvičení se Aywy na Brixie ohlédla, rozběhla se k ní a zuby začala strhávat vodítko z keře. Nechtěla už cvičit, chtěla osvobodit hárající Brixinu. Fungovat začala až když jsem vzala vodítko s Brixinou do ruky.






Pasení (a co s tím) - srpen 2007

6. ledna 2009 v 13:46 | kajan

Aywy má (zdá se) velice silný vrozený ovčácký talent. Docela ráda bych to nějak podporovala, ale kromě toho, že s ní paseme morčata, nemám o prázdninách moc jiných možností.

Alespoň jsme si omrkli agility na soustředění v Kladně. Aywy to skutečně moc bavilo. Potkali jsme se tam nejen s maminkou a bráškou, ale i babičkou, tetami, sestřenicemi a bratranci. A mnoha dalšími super psy.
Koncem srpna jsem zkusila pro Aywy poprvé našlápnout stopu, ale zdá se, že jí nedoklaplo, co po ní chci. Přitom se mi v lese zdálo, že např. na zpáteční cestě se počichu orientuje - že jde rychleji a dál ode mne, než tam, kde jsme ještě nikdy nešli. Také jednou vystopovala Brixinu. Asi s tím chvíli počkáme.





Semice aneb co už umí naše štěně - červenec 2007

6. ledna 2009 v 13:45 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr

Aywy roste a je šikovnější a šikovnější. Dnes jsme v takové klidné ulici učili, že musí zastavit na kraji chodníku (nesmí do silnice) a stačilo 2x fuj a už z něj neslezla.
Jsme všichni nadšení: umí toho už tolik. Je to můj nejchytřejší a nejučenlivější pes: Co se knírač učil týden, umí za 30 minut.

- přijde s předsednutím
- sedne a lehne si
- v lehu se kutálí
- otáčí se přede mnou
- plazí se (trochu)
- skočí kam ukážu (i neukážu)
- chodí po obrubníku alá kladina
- proplítá se mi na povel mezi nohama
- nosí předměty
- panáčkuje
- skáče přes ruku
a trochu resp. zatím nespolehlivě chodí u pravé i levé nohy

A jak je ohleduplná: když spím (nebo dělám, že spím), tak tiše leží, nepohne se, dokud se nepohnu já. Pak teprve na mne vletí na ranní rituální pozdrav.
Aywy pase morčata. Máme před domem malý dvorek, oplocený, a na něm necháváme několikrát denně proběhnout morčata. (Obě jsme zdědili od lidí, kteří se o ně nemohli starat.) Brixie je umí nahánět, když je potřebujeme chytit. Naučila jsem jí to před lety na pískomilech, které jsme potřebovali chytit, když utekli. Aywy to začala dělat okamžitě taky. Zpočátku jsem se o morčata trochu bála, protože to dělala šíleně rychle a prudce, ale kdyby chtěla, tak už je párkrát mohla zakousnout. A ona ne - přesně ví, co chci: nahání je na mne. Morčata taky nejsou blbá, možná jsou teď trochu chytřejší, co máme Aywy J, jak ji vidí, metou ke mně dobrovolně. Právě proběhla jedna taková akce a za minuty byla obě morčata v kleci. Aywy je chodí každou chvíli kontrolovat a olizuje jim přes dráty čenichy. Má to jediný háček (viděla jsem to z okna): když se Aywy nudí, tak si morčata sama pustit - a o zábavu má hned postaráno. Tohle tedy Brixinu nikdy nenapadlo, i když jí hon na morčata taky vždycky bavil..
Čistota už je dokonalá - ale jsme na prázdninách v Semicích, kde máme dvorek a takřka neomezený přístup na něj. Snad to vydrží do Prahy..
Protože se o ni tak trochu pereme, tak už počítáme s tím, že asi časem pořídíme ještě jednu borderku.

Život se štěnětem - červen 2007

6. ledna 2009 v 13:43 | kajan

Aywy je prima, je ohromně chytrá a stále se nám snaží vyhovět. Bezpečně přijde, umí si sednout, lehnout na povel, chodí po obrubníku (nácvik na kladinu), obíhá stromy, skáče na /nízké/ pařezy - stačí jen ukázat, trochu i aportuje. No a taky pase. Děti to moc baví - rozeběhnou se ode mne pryč a ona je zastaví - běží vedle nich, pak udělá před nimi kličku a dřepne si zády k nim. A děti musí zastavit, jinak by ji zašláply. Naštěstí honí jen naši smečku - cizí děti, dospělí ani kola atd. nepase. Jen jednou se pokusila pást smečku tří malých psů jedné sousedky. Jednou zkusila také pást havrany, ale uletěli jí. Při příštím setkání už na ně nereagovala.

Očička jí zezelenala a na okrajích trochu hnědnou, tak snad je to na dobré cestě.

V pondělí ráno jsme měli dramatické završení víkendu. Aywy měla v uchu strašně hluboko - až u bubínku - velkou uschlou osinu. Dostala ji tam už v sobotu, ale protože nebylo nic vidět, tak jsem její náhlé naříkání po důkladné prohlídce přisoudila štípnutí vosou nebo včelou, které tam také lítaly (rozhodně jich tam bylo více, než osin). Aywy jsem sledovala a zdála se mi normálně veselá - aportovala s chutí, žrala i se zdálo, že bolest odeznívá, atd. Ale v pondělí ráno jí začal z ouška téci hnis a tak honem na veterinu. Naštěstí se mnou byla nečekaně náhodně potkaná kamarádka, která mi pomohla Aywy přidržet, a doktor, i když vyhrožoval narkózou, vytáhl osinu nakonec i bez narkózy. Prý kdybychom přišli o trochu později, protrhla by jí bubínek! Chudák Aywy. Naštěstí se zdá, že pochopila, že jsme ji netrápili zbytečně a neztratila v lidi důvěru. I následné kapání do ouška snášela trpělivě. Tak pozor na osiny.

Aywy miluje aport. Aportuje s obrovskou chutí na obrovské vzdálenosti. Manžel je nadšen a míček mi málokdy půjčí, a tak nevím, kdo vlastně dostal psa ...

Jen ještě ta čistota - pořád vznikají nějaké loužičky a dnes v noci i hromádka. Potřebuje hodně často venčit, takže, když to nezvládneme každou hodinu až hodinu a půl, tak loužičkuje i trousí … Jednou jsem ji za neplechu trochu plácla, ale to jsem neměla dělat. Byla z toho tak zdrcená, venku zalezla do křoví a trápila se. To je tedy něco, co od kníračů neznám. Budu se s tím učím zacházet. Zatím tedy jen hubuju a vypadá to, že je pak Aywynka smutná a lituje všeho . Jde takhle psa něco naučit?

První chvilky s Aywy - Květen 2007

6. ledna 2009 v 13:41 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr

Aywy je úplně super pes. Je poslušná, poddajná a fixovaná na lidi. Doma si hraje jen s tím co smí (zatím nic cenného nezničila). K našemu zármutku prospí více času, než bychom chtěli - vždy je někdo, kdo by si s ní chtěl hrát, děti si musí domlouvat pořadí. Možná je to tím horkem - brzo ráno nebo večer vždy pookřeje a jdeme až do lesa a hrajeme si v něm.
Na procházce v lese (bezpečné místo) zvládá přivolání i s předsednutím, už ji beru i před dům, např. když jdu s prádlem. Fixuje mne a hlídá si mne a i když ji někdo ruší přiběhne na zavolání. Tedy kromě chvil, kdy si hraje se svou nejlepší kamarádkou - štěnětem Arnikou (bearded kolie sousedů z našeho vchodu).
Jediná Brixinka není z Aywy nadšená, ale piškotkujeme vždy, když na ni nevrčí a zlepšuje se to každým dnem. Láska to ovšem zatím není. Na druhou stranu se trochu více snaží fungovat - je hravější a tráví na svém pelíšku méně času..
Aywy přišla na to, jak odkrýt kousek záclony chycený gumičkou na zavařovačce (měla jsem v ní šneky Oblovky). Nevěřila jsem svým očím, když jsem ji viděla, jak to udělala, ale dokázala to hravě několikrát zopakovat. Je opravdu velice chytrá - nejchytřejší pes, kterého jsem kdy měla. Musím jí vymyslet podobné úkoly.
Moc jí baví pozorovat naše morčata. Tráví tím několikrát denně pár minut.
Čurání se učí, občas se mi nepovede rychle se obléci ... a je louže, ale doma již dva dny nekaká. Tak myslím, že je to výborné cestě.

A jak Aywy prospěla našim puberťákům. Vlastně se divím, že nás pořízení štěňátka napadlo až tak pozdě...

Proč border kolie

6. ledna 2009 v 13:39 | kajan |  O plemeni a naše cesta k němu
Proč border kolie?

V lednu 2006 naše dvanáctiletá malá kníračka Brixie malém umřela na zánět dělohy. Když jí bylo nejhůř, dostala jsem depresi. Chodila jsem najednou po lese bez psa a začalo mi hrabat: každého ratlíka jsem oslovovala "krasavče" a snažila jsem se mu vlichotit klacíkem nebo piškotem… Nakonec všem došlo, že takhle to nejde a začali jsme vybírat štěně.


Moje požadavky na plemeno byly:
- střední, aby se s ním mohla sedmiletá Esterka toulat po lese beze strachu z úchylů
- nekonfliktní, aby mne mohl doprovázet do práce, vhodný k dětem
- ne lovecký, nejlépe ovčák - tj. pes poddajný, fixovaný na člověka
- se snadnou úpravou srsti

Dani doporučoval border kolii jako našeho budoucího psa už před rokem, takže jedno z plemen, které jsme od začátku zvažovali, bylo i border kolie. Ale také nás lákala plemena další - (zase) knírač, možná ne malý, ale střední, belgický ovčák nebo chodský pes. Na chvíli nám imponoval i výmarský ohař.

Nakonec jsme navštívili dvě stanice border kolií a bylo to …


Nelitujeme. Je to skutečně úžasně podařené plemeno.

Výběr štěněte jaro 2007

6. ledna 2009 v 13:34 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Výběr štěněte až cesta domů (22. květen)
Brouzdali jsme po internetu a hledali volné štěně. Nebylo to tak snadné - v jedné CHS jsme byli pátými zájemci o fenku (narodili se dvě), ve druhé, třetí a čtvrté a páté bylo vše zadáno, atd. Také jsme se byli na jednu krasavici - poslední volnou fenu z vrhu podívat, ale nepřeskočila ta pravá jiskra - zdála se mi oproti sourozencům bojácná a pomalá. Kdyby byl ale býval volný její bráška s tečkou na čele, tak bychom asi vzali i kluka.
Nakonec jsme narazili na CHS Z ohromujícího světa. Všechna štěňata byla vyrovnaná, vymazlená, aktivní… Měli jsme dohodnutý první výběr fenky, a i když jsme vybírali jen ze dvou, bylo to těžké - holky byly fakt povahově i tělesně skoro stejně zdatné. Nakonec jsme si vybrali podle barvy. Děti a manžel nechtěli "hyenu" (tím myslí, promiňte, zbarvení blue-merle).
Aby bylo jasno, Aywy bude rodinný pes. Ale je to hlavně můj pes. Manžel mi ji dal jako dárek za doktorskou státní zkoušku. Je fakt skvělý. (Zvlášť, když uvážím, že psi nejsou jeho láskou..)
Vybrala jsem jí jméno Aywy, protože je krátké, originální a nemá v sobě R, Ř a L (což jsou hlásky, které dělají některým členům naší rodiny stále problémy).
Byli jsme samozřejmě Aywy několikrát navštívit a nemohli se dočkat, a to i když se ukázalo, že Pán Bůh přidal naší Brixince další roky života. Budeme mít tedy doma pejsky dva.
Konečně tady bylo úterý, 7. týden života štěňat. Podepsání kupní smlouvy, loučení, atd. Vše emočně silné a náročné.
Domů jsme dojeli jsme dobře. Aywy ovšem dvakrát bliknala (i když jsme stavěli). Je chudinka úplně vyřízená, tvrdě spí ve svém pelíšku. Před tím ještě stihla několikrát na každého zavrtět ocasem.

Povaha aj.

6. ledna 2009 v 13:32 | kajan |  Aywy z Ohromujícího světa
Aywy, Ajvuška, Ajvíííí nebo taky torpédo či magor

Povaha:

Dominantní fena s výraznou snahou o výchovu ostatních psů (nejen našich).

Silný pud ovčáckého psa (pase děti, činčily, morčata aj. také stíny).

Velké pracovní nasazení. Velmi rychle se učí (v současnosti umí přes 200 povelů, rozumí nejen slovům, ale také celým větám). V nových situacích mírně nejistá (ovšem více než polovinu zkoušek složila na cizích cvičácích).

Vášnivý aportér.

Aktivně navazuje přátelství s cizími lidmi.

Nezajímá se o psy - neznámým se vyhýbá. Hraje si jen s úzkou skupinou vyvolených.

Vyniká ve "vysílačkách" a v situacích vyžadujících samostatné rozhodování. Přesto má stoprocentní přivolání.

Bez reakce na střelbu a cizí zvuky.