Leden 2009

Zkoušky ZZZ (rozhodčí ing. Petrů) - 30.8.2008

6. ledna 2009 v 14:35 | kajan |  Zkoušky aj. výsledky Aywy
Kdyby mi někdo řekl, že zkoušky záchranářské způsobilosti budou trvat více, než osm hodin, tak bych se asi více rozmýšlela… ale vzala jsem to: "zkoušky od slova zkusit", takže jsem na ně šla, i když jsem přihlášku do brigády podepsala večer před zkouškou.. Spoustu lidiček jsem pak se zkušebním řádem v ruce obcházela a ptala se na povelovou techniku, pohyby apod. detaily, o kterých se tam nepíše, protože jsem nikdy na záchranářské zkoušce nebyla. A ono to není jen tak - např. vodítko se drží v levé ruce, apod. (Velké díky Petrovi, Marušce, Gábině, Lindě a Martině a dalším!) I tak mi rozhodčí řekl, že jsem několik cviků Aywy pokazila já nezkušeností, např. jak jsme nemohli cvičit překážky, tak jsem myslela, že se překonávají u nohy (někdo mi to řekl, už nevím ale kdo, tak mu nemohu vynadat), ale že pes musí jít o dva tři kroky napřed a za tunelem si má lehnout… To by pochopitelně Aywy všechno zvládla, ale já jsem to po ní nechtěla… Nebo prý jsem se zastavila mezi ohni tak, že to bylo Aywy nepříjemné, že jsem neměla být přesně vprostřed (jak velí zkušební řád), ale chytře maličko stranou, abych jí ochránila… Ale jinak - jsem fakt v euforii: stopa byla v Aywynčině životě čtvrtá cizí stopa a dostala 48 bodů z 50 - výborně. Poprvé v životě právě na zkoušce označila cizí předmět (trénovala jsem ji totiž rozlišovačku předmětů a tj. ignorování předmětů cizích..). Po označení předmětu jsme chvíli šli dopředu a pak už jsem měla pocit, že už je lom (a na trávníku vedla doprava cestička) … horečně jsem uvažovala, jak Aywy stáhnout a navést správně, ale ona šla dopředu (jenže zrovna taky znejistěla). Pak jsem si řekla, že tedy zkouška na podzim to jistí a vydala se za ní… A ono to bylo dobře! Jakmile jsem překročila tuhle pěšinku, zabočila i ona o deset metrů vpředu doprava a šla s nosem u země… Myslela jsem, že figurant je úplně jinde (vzadu za mnou) a jistě si dokážete představit tu úlevu, když jsem ho v celtě uviděla i já. Byl ovšem za polní cestou, po které se chodilo na houby.. Nade stopu přes cestu? To už k němu Aywy letěla … a když začala štěkat, bylo vyhráno.. Nikdy mi pes nevypracoval tak pěknou stopu na závodech či zkouškách. Však nás taky rozhodčí pochválil a doporučil nám věnovat se dále stopám, šla podle něj chvílemi trochu rychleji a také příliš reagovala na mne (jakmile se naplo vodítko, znejistěla). Takže je samozřejmě co zlepšovat (a už se na to těšíme!). Potíž je v tom, že jsem Aywy začala připravovat "postaru", tj. bez žrádla na stopě a když má stopu moc jednoduchou, tak jde s vysokým nosem. To se ovšem ve Svazarmu hodnotilo pozitivně a říkalo se, že je to dobrý stopař a že má budoucnost. Dnes se chodí na dojem i jednoduchá stopa s nosem u země a dobrý stopař se to musí nějak naučit, i když to nemá smysl vzhledem k nálezu předmětů či osoby. Několika hodinovou stopu nebo stopu v pošlapaném prostoru už ovšem Aywy čuchá také s nosem u země a pomalu. Stopu snadnou letí s vysokým nosem. A já se musím naučit, že se za psem nekluše (což se dříve mělo a hodnotilo se to pozitivně, ale že se pomalu rovnoměrně jde). Snad to zvládneme. A nebo se zaměříme na sutiny či plochy. Jinak kvůli hárání jsme měli na zkoušce vše jinak, než ostatní (díky Karle a spol., že jste do toho šli, protože to pro vás byla práce navíc). Speciální cviky byly super. Taky 48 bodů (z 50) - výborně. Nástřel osoby byl skvělý (tak prý se to má dělat) - žádné zaváhání, nadšení, rychlost… Nasazení botičky jsme natrénovali den předem (díky Maruško za půjčení), protože napoprvé, když ji Maruška nasadila botičku, se mi vrhla do náručí, tlapkami mne obejmula a stěžovala si mi asi pět minut a nešla odtrhnout leda násilím… Jízda autem pak byla výborná. Nevím přesně, kde ztratila ty dva body, ale asi u průchodu osobami - jednak je opravdu trochu nervní a jednak to hárání jí dost kazilo socializaci se smečkou a na všechny psy i feny celý týden strachy vrčela. Překážky a poslušnost jsme měli spojenou (rozhodčí mi sice nabídl možnost odpočinku, ale všichni jsme to chtěli mít za sebou). Překážky 47 (z 50) - chybou bylo to, že jsem nevěděla záchranářské know how. Poslušnost 46 (myslím, že byl pan rozhodčí vlídný), ale poslušnost je nuda - nikdo se nehledá, je to takové pomalé… Aywy si navíc mezi cviky snažilo odehnat muchničky od hárajícího zadečku, což kazilo celkový dojem. (Ale mám pro to pochopení, protože to tam muselo hrozně bolet.) Nejvíc jsme ztratili asi na aportu, protože jsem jí hodila peněženku a ona jí vypadla a otevřela se.. a něco asi na chůzi u nohy, protože prý jsem jí to kazila vodítkem (jak jinak, když ho chtějí v levé ruce a člověk léta chodil s vodítkem v pravé..). Celkově tedy 189 z 200 bodů - velmi dobře a nejlepší ze psů v kategorii ZZZ. Kdo by neměl radost? Ještě jednou velké díky všem a taky Tondovi a Joelovi, že se postarali o malé děti.

Červenec 2008

6. ledna 2009 v 14:33 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr

Aywy měla skoro 14ti denní pauzu v agility a k mému překvapení a radosti se zlepšila! Moc jí to bavilo a byla tak úúúžasně ovladatelná. Jen kdybych jí to nekazila. Co vlastně Aywy umí? Skočky - rovně a šikmo skočit, skáče na velkých, obraty, kruh, jump, (kladinu a áčko umí ze služebáku - zóny jsme zkoušeli sbíhané, ale jen několikrát - nemáme možnost přístupu napřekážky). Slalom projde vedena když couvám (tj. nic moc). Houpačku jsme dělali poprvé koncem června (vůbec se jí to nelíbilo).
Taky strávila týden ve Zvánovicích s osmiletou Ester (a Danem a Koralem), se kterou taky složila první dog-dancingovou zkoušku Freestyle (24.7. 2008). Aywy toho umí daleko víc, ale přece jen věk a schopnosti malé psovodky ji poněkud omezovaly. Ale holky si to spolu hezky užily a já jim to přeju. (Navíc dalšího psa pro Esterku si neumím představit..).

Začaly nám také první záchranářské tréninky se Záchrannou brigádou kynologů Středočeského kraje.

Koral Aywy dokonale napodobuje - přijde, když jde Aywy, utíká, když ona utíká, atd. vše dělá cca půl metru za ní - je její dokonalou kopií. Jednou jsem si ho vzala bez Aywy na deset minut ven a zjistila jsem, že toho tolik umí - nejen přijít na zavolání, ale i aportovat (to ho Aywy nenechá), pustit aport, mnoho prvků z dog-dancingu. Moje hypotéza: ovčáci vybírali záměrně štěňata učící se od dospělých psů. A skutečně - kdybychom s Aywy pásli ovce, Koral by se od ní dokonale naučil minimálně základní techniku.

Koral s Danem strávil týden na dog-dancingu a týden na obedience a pachová práce ve Zvánovicích.
Brixinka měla několik záchvatů mrtvičky. Párkrát se ztratila. Nejen, že nevidí, ale asi ztrácí i sluch. Jeden den to vypadalo opravdu zle - chodila v kruzích, bourala do nábytku a občas zkrouceně upadla. (Několikrát ležela tak divně, že jsem si šla šáhnout, jestli ještě dýchá.) Ale druhý den se nějak zregenerovala a zase se dokáže zajít napít, nažrat a vyvenčit a i si trochu radostně poposkočit. Tak snad ještě dobrý.

Koral s Aywy pasou morčata na dvorku v Semicích. Morčata nemají šanci - a taky nejsou hloupá, takže stačí nástup ovčáků a už sama cupitají do klece. Díky pesanům mají větší možnosti pohybu - na noc by venku zůstat nemohla (vesnické kočky by je v noci sežraly) a bez Aywy bychom je asi nechytili.


Cvičitelka Karolína začíná rozjíždět zooasistence výuky v nemocnici.

Konference Sedmihorky 16.-17. 6. 2008

6. ledna 2009 v 14:31 | kajan |  AAA/AAE intervence


Aywy se pohybovala suverénně mezi stovkou účastníků konference, mnohé nalákala na házení aportků, několikrát předvedla "psí kusy", nikdy se neztratila a tak akorát si mne hlídala, nikdy jí neselhaly nervy, když se lidé chovali trochu hloupě.. a např. si ji chtěli přitáhnout za obojek. V noci klidně ležela tam, kam jsem ji položila, nikoho nerušila. Jediné, co mne trápilo, že skoro nežrala.

O nás

6. ledna 2009 v 14:30 | kajan |  O nás
Jsme velká rodina. Vždy jsme měli rádi zvířata. Takže, když se nám povedlo v restituci po 17 letech proměnit byt v paneláku ze státního na družstevní, neváhali jsme. Prodali jsme byt a prodali jsme rekreační domek a koupili velký dům s velkou zahradou... a naše chovy se začaly rozrůstat.
Ačkoli máme hodně zvířat, naší největší láskou jsou psi. Máme borderkolie, groenendaelku, čínského chocholatého psa a Kanaánku - je to pěkná smečka. S našimi psi se snažíme pomáhat. Máme canisterapeutické zkoušky a věnujeme se AAE. A také máme více než 10 záchranářských zkoušek. Aywy jednou dokonce pomáhala hledat skutečného pohřešovaného. Odshovavali jsme dva vrhy borderkolií a jeden vrh čínského chocholatého psa. V příštím roce se budeme snažit o malé groenedaely.
Pro jednoho z našich synů jsou zvířata nejen hobby, ale i profesí - je to chovatel exotických zvířat. Kromě pejsků máme mnoho dalších zvířat a snažíme se jim porozumět. Práce kolem zvířat zabere asi dvě hodiny denně (jen krmení - výcvik a venčení nepočítaje). Dělíme se o tyto povinnosti a různě si pomáháme - v rodině i se sousedy - abychom mohli někdy i odjet. Ale celkově jsme rádi doma s našimi zvířátky.

První zkouška (ZOP) - květen 2008 (M. Martinů)

6. ledna 2009 v 14:28 | kajan |  Zkoušky aj. výsledky Aywy
8. 5.2008

V horoucím poledni složila Aywy na cvičáku ZKO Kobylisy zkoušku ZOP (velmi dobře 88 bodů).

Nechodila u nohy tak skvěle jako jindy a já marně přemýšlím, jestli to bylo mou nervozitou nebo horkem a nebo tím, že jedním očkem sledovala Moonyho, který normálně na cvičák nechodí.

Ale i tak dobrý, ne?

Chaloupky - 24. 5. 2008

6. ledna 2009 v 14:27 | kajan |  AAA/AAE intervence

Dog asistence při programu Dilema u vlaštovčího hnízda pro učitele.
(Naše borderky ovšem nebyli jedinými psi - setkali jsme se s milým agivoříškem Sárou)

Aniž jsme to tehdy ještě tušili, bylo to poslední setkání s přítelkyní Květou Burešovou.

Mistrovství ČR v agility Rozkoš - 30. 5.-1.6. 2008

6. ledna 2009 v 14:25 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr

Šílené vedro, ale bylo to pěkné. Užili jsme si kamarádů, vody i štěněčí agility.

Aywy se neumístila nijak zvlášť, ale zato její bráška Archie byl SUPER (celkově 2. místo).
Obávám se, že to není ani tak výsledek Aywy, jako spíše můj


Koral, i když byl naprosto nejmladší, nebyl v barelovém běhu poslední, jak jsme čekali, ale sedmý! V tunelovém běhu bohužel narazil na červený tunel, do kterého prostě nevběhl, ač Dan dělal co mohl. Tak snad příště. (Také jsme viděli Koralkovu sable sestřičku - nezávodila, jen fandila. A je ještě větší, než pažravec Koralan.)

Konference Terapie a asistenční aktivity za pomoci zvířat

6. ledna 2009 v 14:23 | kajan |  AAA/AAE intervence
16. - 17.4. 2008 Konference
Jsem se zúčastnila (hyperaktivně - dva příspěvky:-) odborné konference s mezinárodní účastí Terapie a asistenční aktivity za pomoci zvířat na VŠZ v Praze. Navázala a obnovila jsem řadu prima kontaktů a vrátila se domů nabita energií a inspirací, že to má smysl. Ze všech zmíním Pavlu Dorničovou - kníračoložku, se kterou jsem od roku 1978 nebo 1979 cvičila v Modřanech u Rouska a Rozové a jezdila na tábory na Šumavu. A Radko Loučku, který mne povzbudil v některých mých trendech - jeho A3 pes běhá s několika různými lidmi agility. Takže i tudy vede cesta chovatele a úspěšného cvičitele.

Co s hluchou borderkou? - duben 2008

6. ledna 2009 v 14:22 | kajan |  O plemeni a naše cesta k němu
15.4.2008

Dnes mne na procházce oslovila milá starší paní s malým kníračem a ptala se, jestli mí psi jsou border kolie. (Je zajímavé, kolik rozhovorů člověk zažije, když s ním kluše štěně) A pak se vyzpovídala ze svého trápení - její neteř si koupila border kolii, ale ta je hluchá a je neovladatelná a mají s ní trápení, nedá se s ní jít jinak než na vodítku a na vodítku se nevyběhá, protože potřebuje moc pohybu…. Chovatelka, od které si štěně neteř brala, ji na hluchotu neupozornila a prodala jí štěně za plnou cenu. Málem jsem měla místo Aywy štěně od téhle chovatelky, jenže fenka od které jsem měla zamluvené štěně "měla falešnou březost". Přemýšlím, jestli bych nechala hluchého psa utratit a pořídila si nové štěně, abychom mohli dělat všechny ty radosti, které děláme… nevím jestli bych to dokázala a jsem moc ráda, že to nemusím řešit.

A taky jsem moc ráda za naše chovatelky - díky Ivčo. V takovém kontextu je narozeninová oslava, kterou jsi pro nás a naše hafíky připravila zázrak z jiného světa. Fakt si toho vážíme a po dnešku ještě o moc více.

Dáreček Korálek je už doma - duben 2008

6. ledna 2009 v 14:21 | kajan
4.4.2008

Přivezli jsme si od paní Sochorové psího kamaráda - Korálka (Koral z Rubínového srdce). Je to malý trikolórní pejsek s nádherným souměrně vybarveným obličejem, krásně rostlou hlavou, nesouměrně zbarvenýma nohama (pravou nohu má hnědou) a souměrně zbarveným zadečkem. Zdá se velmi povahově vyrovnaný a bystrý. Oproti Aywy se v bytě pohybuje nějak rychleji a odvážněji. Aywy více spinkala a méně papala, než on. Dokáže drobné akrobatické kousky, např. přeskočit trnož mezi nohama židle. Brixinka, která má psí demenci, se v tomto týdnu hodně zlepšila - netráví tolik času na pelíšku, ale pozoruje a ňufá Korala. Zdá se mi dokonce, jakoby jí to více myslelo. Koral je hlavně Danův pes. A taky na Dana hodně reaguje, protože s ním tráví nejvíce času. Aywy se Koral nejprve moc nelíbil, ale již první den k večeru zjistila, že s ním může být i zábava. Druhý den si občas hezky pohráli. Obdobně třetí. Taky na něj ale docela zle vrčí, hlavně, když se přiblíží ke mně nebo k misce s jídlem. On se trochu přikrčí a občas taky trochu zavrčí - vlastně možná jen na Brixinku. Taky už vrčel na Arniku od sousedů. V sobotu jsme ho vzali na cvičiště v Kobylisích - odvážně se ke všem hrnul a mazlil se.



17.4. 2008
Koral má skutečně úplně jinou povahu, než Aywy. Do všeho se hrne, hodně papá. Kakat a čurat chodí buď a nebo do dětského herního stanu v dětském pokoji s koberce, kam mu moc vstupovat nedovolujme. Celý zbytek bytu považuje za svůj a nekálí ani nečurá v něm. Pozoruhodné je, že za vyvenčení venku si nebere odměny, ale stejně se o něj hodně snaží. Venku se ke každému psovi vrhá a získává velmi sebevědomě jeho pozornost. Když po něm nějaký výjimečně vyjede, tak se stáhne, ale jen na chvilku, a zase vyráží ho prudit. V pondělí jsme potkali paní se psem a fenou a Koral zjistil, že mají doma štěňata - cucnul si pořádně z jejích bradavek! Aywy si s ním mnohem více hraje - zdá se, že v tom mají jakousi pravidelnost - při naší snídani, po té. co se přitulí ke mně, k Tondovi a k dětem (postupně), mazlí Korala.
V tomto týdnu se Brixinka zase zhoršila. Opět nemohla mnohokrát najít cestu z obýváku na pelíšek apod. Je to smutné se na ni koukat, ale nic ji nebolí… Koral ji začal trochu trápit - on si chce hrát, tak kolem ní běhá, skáče na ni radostně a hravě vrčí. Brixinka na něj vztekle vyjede, ale on se toho nezalekne (jako před rokem Aywy), ale bere to za hru a pokračuje tak dlouho, dokud Brixina nezačne výt zoufalstvím… to už ji zachraňujeme a trapiče odnášíme.

Dan naučil Korala nejen přivolání (s předsednutím), ale také lehni a sedni. Zdá se, že se Koral snaží přivolání vyprovokovat např. tím, že se někde zastaví, sedne si (je tak sladký, když sedíJ) a čeká. Pak na "Ke mně" vyrazí jako blesk a brzdí o Danovy boty (no a samozřejmě otvírá zobák na odměnu). První dny na mne nereagoval, ale protože Dan tráví dost času ve škole, musela jsem i já Korala trochu zvládnout. Za dva dny ke mně přiběhl na povel i od sympatického psa. (Samozřejmě, že dostal ňamku a byl vypuštěn k další hře.)

Psí víkend

6. ledna 2009 v 14:19 | kajan
26. a 27. 4.

Psí víkend

Ester byla na prvním dog dancingovém klání v Kounicích. Při školení se ukázalo, že Aywy už hodně povelů umí a že Esterku poslouchá i v tělocvičně na koberci vyrušována psy atd. Takže (prý) mohou jít na zkoušky za tři týdny. Sestava v neděli se jim povedla - Alenin tatínek ji natočil na video a vyvěsil na internet. Takže se můžeme pokochat na http://www.youtube.com/watch?v=SV92IQTwPDI


Dan s Koralem byli pro změnu v Nymburce na dogfresbee školení. Když jsme je tam s Aywy v neděli vezli, taky jsme se chvilku účastnili. Aywy tak strašně moc chtěla talíře, že si je našla mezi cca dvaceti jinými a oba najednou (sic!) vzala na stole a donesla mi je s pohledem: "Už mi konečně něco hoď"



Poprvé mezi studenty na fakultě - jaro 2008

6. ledna 2009 v 14:17 | kajan |  AAA/AAE intervence
Konečně jsme doháraly. Oslavily jsme to první návštěvou fakulty. Aywy, které je jindy tak přátelská a klidná, se tam necítila úplně dobře. Teprve s ní si mohu uvědomit, jak je to prostřední nepřirození. Naše paní sekretářka (velká milovnice psů) se na Aywy tak dlouho těšila, že ji zahrnula až moc velkou láskou. Aywy stáhla ocas mezi nohy a stoupla si za mne. Teprve pomalu podávaná soustíčka voňavého sýra, ji trochu uklidnila a přátelství mezi paní sekretářkou a Aywy se začalo rodit.

Nejvíce se Aywy líbil asi můj školitel - V. Ten si jí jakoby nevšímal, bavil se se mnou a ostatními, ale, když se k němu opatrně přiblížila, láskyplně ji pohladil po hlavě. No v tu ránu se o něj opřela a slastně zavřela oči.

U studentů, kteří v nevelkém počtu využili poslední možnost udělat si u mne zkoušku, vycítila nervozitu a nejprve se taky začala bát. Uklidnila se teprve po chvíli, a začala se chovat normálně - obcházela potící se studenty a uklidňovala je. (Pochopitelně tomu předcházelo představení Aywy a sondáž situace, jestli jim to jako nevadí apod. NAOPAK - jak jinak, že?).

Jedna ze studentek pak chtěla vědět, jestli její pes umí více kousků než Aywy. Tak jsme to dali dohormady no a umí některé navíc a některé zase neumí, tak jsme si vyměnily typy co a jak cvičit. Kdy asi začneme s tuleněm - kousek piškotu na psí nos, pes si ho teprve na povel vyhodí do vzduchu a chytí? Zvládneme to někdy?


7.3. 2008 Vzala jsem Aywy podruhé do práce - na seminář EV, na kterém jsem mluvila o zooterapiích. Byla mnohem klidnější, než poprvé. Studenti z ní měli radost. Cestou na tramvaj a od tramvaje jsme to vzali lesem, tak to měla i s velkou procházkou.

Sčítání ptáků na Vltavě - březen 2008

6. ledna 2009 v 14:14 | kajan
6.3. 2008

Sčítání ptáků na Vltavě s domácí školou. Tam i zpět jsme to vzali pěšky. Celý den venku. Aywy se to (jak jinak) moc líbilo.

Oslava narozenin v Kladně

6. ledna 2009 v 14:13 | kajan
8.3.2008

Schůzka Aywynčiných sourozenců aj. příbuzných na cvičáku v Kladně.

Vše nádherně zorganizované (díky Pavle a Ivě). A tak jsme viděli a mohli si zkusit: dog frisbee, obedience, obrany, agility. A objevit své (mnohé) mezery a perfektně si pokecat (a nemyslet na práci).

Celý den na vzduchu, pak večeře u babičky. Vše super, jen cestou zpět se nám rozbilo auto, což znamenalo, že jsem do Oucmanic vyrazila vlakem (vstávala jsem 4.45) a z vedlejší vesnice tam musela dojít pěšky (s buzolou na krku). Vlastně nemusela, protože V. pro mne zajel, ale až když jsem byla na zkratce v lese, jenže to jsem nevěděla atd. Ale Aywynka se prý doma nenudila, ale odpočívala a prý dokonce i ráda.



Dáreček (Koráleček) k narozeninám - březen 2008

6. ledna 2009 v 14:11 | kajan
Aywy bude mít kamaráda - "dáreček" přímo k narozeninám !

Nedá se nic dělat, zcvokli jsme se … prostě náš Daniel taky potřebuje borderku. Během prohlížení vhodných adeptů na kamaráda mne paní Sochorová naučila více nových triků, než za celý půl rok na cvičáku v Kobylisích. Takže chvílema přemýšlím, jestli nemám změnit cvičák. Kobylisy máme prima blízko a už jsme se tam aklimatizovali, ale těch triků bych chtěla umět víc.

Ovšem na cvičišti nás přeřadili z pokročilých do zkouškařů, tak čekám, co se z toho vyklube - třeba to bude dobrý.

Agility Libeň - březen 2008

6. ledna 2009 v 14:09 | kajan
5. 3. 2008

Začali jsme díky Terce chodit na cvičák v Libni na kurzy agility. Víte, že to od plotu vypadá mnohem snadněji, než to ve skutečnosti je? Ale rozhodně milá atmosféra a prima podněty. Chodíme v úterý s Arnikou. Naším největším úspěchem (po velkém boji) bylo (na druhé lekci) zdolání jedné překážky a tunelu v sekvenci.


Agility Aywy moc baví.

Karolínka má s námi ohromnou trpělivost. Aywy kazí její sekvenčičky jen občas, zato já často. Kdo si má ty povely pamatovat? Nejhorší na tom je, že když vydám jiný povel, Aywy udělá to, co má a já ji často nedokážu hned pochválit. Vypadá o, že si budu muset vyrobit nějaký seznam povelů. Aywy už umí přeskočit dvě překážky za sebou a třetí bokem. Ale nejlepší na tom je, že je do mne tak moc zamilovaná a že tak moc touží plnit má přání a dělat mi radost. Dokáže to člověk vůbec vrátit? · Objednali jsme se na rentgen a vyšetření kyčlí k doktoru MVDr. Jaromíru Ekrovi. Držte palce! Snažili jsme se, by neskákala a nezranila se, krmili jsme jak nejlépe to šlo, rodiče jsou negativní, teď jen tu trochu štěstí … (A pak jsme se přeobjednali až na prázdniny, protože nám to Ivča poradila.)

Únor 2008

6. ledna 2009 v 14:07 | kajan
Únor 2008
V sobotu jsme si domluvili výlet se sousedkou a s Arny, která začala hárat jen několik dnů po Aywy. Pustili jsme ty dvě háravky navolno a odháněly psy. Aywy si chvílemi myslela, že je pes a zkoušela na Arny hopsnout. No a pak šíleně zběsile běhaly. Chvilku si oddechly a zase běhaly. Asi po půl hodině jsem potkali ještě Briu - zase běhaly. Nakonec byly všechny holky zmožené strašlivě. Aywy si vyhrabala v listí a v zemině důlek a plácla sebou do něj. Ochlazovala se. Arny také zmoženě ležela (bez důlku) opodál. Bria, která ještě nebyla tak uřícená, přišla k Aywy, asi si chtěla ještě hrát. Aywy si nejspíš myslela, že ji chce vyhodit z jejího úžasného důlku a začala ho zuřivě bránit, tak jako hlídá svou tašku na cvičák. Vycenila zuby, naježila se a vyjela po nic netušící Brie. Bria ustoupila, Aywy si lehla. To se několikrát opakovalo, až se jednou Bria po Aywy taky ohnala, Aywy začala rvačku a Bria se do ní (lehce) zakousla. Aywy se jí s brekem vytrhla a .. zase obsadila svůj důlek. Mám pocit, že ani Bria ani Arny vůbec netuší, jak je důlek pro uříceného psa důležitý. To ví, jen Aywy, protože jí to našeptaly chovateli ještě nezničené pudy po předcích.
Konečně jsme doháraly. Oslavily jsme to první návštěvou fakulty. Aywy, které je jindy tak přátelská a klidná, se tam necítila úplně dobře. Teprve s ní si mohu uvědomit, jak je to prostřední nepřirození. Naše paní sekretářka (velká milovnice psů) se na Aywy tak dlouho těšila, že ji zahrnula až moc velkou láskou. Aywy stáhla ocas mezi nohy a stoupla si za mne. Teprve pomalu podávaná soustíčka voňavého sýra, ji trochu uklidnila a přátelství mezi paní sekretářkou a Aywy se začalo rodit. Nejvíce se Aywy líbil asi můj školitel. Ten si jí jakoby nevšímal, bavil se se mnou a ostatními, ale, když se k němu opatrně přiblížila, láskyplně ji pohladil po hlavě. No v tu ránu se o něj opřela a slastně zavřela oči. U studentů, kteří v nevelkém počtu využili poslední možnost udělat si u mne zkoušku, vycítila nervozitu a nejprve se taky začala bát. Uklidnila se teprve po chvíli, a začala se chovat normálně - obcházela potící se studenty a uklidňovala je. (Pochopitelně tomu předcházelo představení Aywy a sondáž situace, jestli jim to jako nevadí apod. NAOPAK - jak jinak, že?). Jedna ze studentek pak chtěla vědět, jestli její pes umí více kousků než Aywy. Tak jsme to dali dohormady no a umí některé navíc a některé zase neumí, tak jsme si vyměnily typy co a jak cvičit. Kdy asi začneme s tuleněm - kousek piškotu na psí nos, pes si ho teprve na povel vyhodí do vzduchu a chytí? Zvládneme to někdy?
Dnes jsem nechala všechny ostatní doma a vyšla na chvilku do lesa jen s Aywy. Projela jsem s ní poslušnost - chůze u nohy, která jí ještě v prosinci dělala problémy, byla super (uvidíme, co na place na cvičáku). Odložení v sedě, v leže, sedni, lehni vstaň, přivolání, volno, štěkání, aport (s překusováním) no a taky revír - hledání předmětů. Zdá se, že hárací pauza přidala chuti do cvičení a že nic nebylo zapomenuto.

16. 2. 2008 Výlet na Sněženky na Úpor - rezervace na soutoku Labe a Vltavy. Nádherné počasí.

Aywy může na fakultu

6. ledna 2009 v 14:06 | kajan |  AAA/AAE intervence
Tak hurá!



Z děkanátu přišlo povolení - udělení výjimky: Aywy tak jako jediný pes (kromě slepeckých) může se mnou chodit na fakultu a názorně ukazovat, jak přítomnost milého tvora mění klima třídy. Díky všem milým kolegům a kolegyním za vstřícnost a pochopení!

Aywy je už velká - leden 2008

6. ledna 2009 v 14:05
Aywy začala hárat - no co, je to už velká holka. Brixinka ji spolu se mnou brání a nedovolí žádnému psovi ji znásilnit. Aywy o psi zvlášť velký zájem nemá, ale dost trpí menším množstvím pohybu. Desátý den mám poprvé v jejím životě pocit, že mne štve a že mi překáží. Chodí za mnou, funí a funí - vím, že chce ven… a nejdeme. Nedostatek volného pohybu byl strašný. Nakonec jsme chodily navolno. Jen jsem si ji hlídala, abych na ni stále viděla a taky jsem byla ostražitější a sledovala psy. No cvičák jsme samozřejmě nemohly.

12.1.2008 Výlet s háravkou do Veltrus.

Bobujeme - prosinec 2007

6. ledna 2009 v 14:04 | kajan
Byli jsme bobovat s dětmi, s Aywy, s Brixie i se sousedovic Arny. Je to nádhera, mít smečku! Děti i feny divoce řádily. Úplně hmatatelně šťastné. Jaké by to bylo smutné, žít dětství bez psů, kteří kolem pobíhají a štěkají.

Brixině je už více než dvanáct let, ale když šly děti bobovat, nemohla zůstat doma. Několik dnů s nimi bobovala jako za mlada. Dokonce na bobech i skákala přes boule v Bohnickém areálu. Konečně jsem ji natočila na video. Budeme to pouštět na přednáškách o canisterapii studentům (tedy moje sousedka od Arniky na VŠZ a já na UK-PedF).

V těch několika nocích, kdy venku mrzlo, si Aywy konečně rozmyslela spaní na dlaždicích a přesunula se buď na svůj pelíšek a nebo dokonce na pohovku. Zdá se, že si místo na spaní vybírá přesně podle potřeby teploty.