Leden 2009

Seznámení s Míšou

22. ledna 2009 v 19:04 | kajan |  AAA/AAE intervence
Potkala jsem v lese (jak jsem se později dozvěděla 2,5 letou Michalku, Míšu) malou holčičku, která se usilovně asi 50 metrů rozběhla mým směrem, když uviděla naše psy. Raději jsem psy zavolala k sobě, protože bylo namrzlo a nechtěla jsem, aby ji omylem shodili. To Michalku vyloženě mrzelo, tak jsem koukala, kdo s ní jde, abych se s dospělcem domluvila, ale Míšina babička byla stále dost daleko. Michalka se snažila sama vysvětlit, že je mám pustit a ukazovala na klacík a na psy. Tak jsem psy pustila a ona jim házela pidi klacík a snažila se, aby jí ho nosili. Aywy byla z malé holčičky docela nervózní - takhle malý človíček (tedy kromě Kuby) si s ní nikdy nehrál. Nakonec to ovšem skončilo veselou a divokou honičkou, kdy se Kuba, Michalka a psy honili po lese a namrzlé cestě, snažili se psům házet klacíky a taky o to, aby jim je Aywy donesla. Ta je z nějakého důvodu pro mne zatím neznámého Michalece nenosila, ale rozkousávala je na malé kousíčky vrtila na ni ocasem. Zeptala jsem se Míšiny babičky, která vezla kočárek, kolik holčičce je roků a jak se jmenuje. A jestli mají její rodiče pejska, když se umí k pejskům tak hezky chovat (nebála se, neobtěžovala, očividně ale o ně jevila enormní zájem). Babička mi odpověděla, že pejska ještě nemají, ale že pro ni teď brzy nějakého koupí, protože takhle po psech touží odmalička … Vzpomněla jsem si na sebe a svého prvního psa Puňtu, kterého jsem dostala, když mi bylo také 2 a půl roku. Dosud si pamatuji, že jsem na něj strašně dlouho čekala a že jsem ho chtěla mít mnohem dřív a když mi pak tatínek přečetl dopis od babičky, že pejska pro mne má (a jaké mu vyberu jméno), že jsem měla pocit: "KONEČNĚ". Při tom čekání na psa jsem se vrhala ke každému psovi, kterého jsem potkala - k zlé německé ovčandě Gitě našich sousedů na chatě, které jsem házela klacky a které jsem se nebála, i když její majitelé se báli, že mi něco udělá. Dokonce mne neodradila ani skutečnost, že jeden nervově labilní voříšek, který byl přivázán před obchodem v Lubech, kde jsem čekala na tetu, mne kousnul, když jsem ho chtěla hladit po hlavičce. (Myslím, že to byla právě poslední kapka k rozhodnutí dospělých, že asi musím mítsvého psa.)

Co dělat, když se najde umrzlý bezdomovec?

14. ledna 2009 v 16:59 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Výcvik plochy 12.1. 2009 - Maruška, Evka, Dan

Vyrazila jsem na další z pravidelných pondělních tréninků na ostrovech v Praze. Tentokrát z domova a s Danem a s oběma psy - je zkouškové období, a tak už v pondělí večer neučím (a na trénink přijdu včas - hurá!).

Poprvé jsme jeli městskou spolu s dečkami se záchranářským křížem - a je to tak, jak jsem si myslela: lidé na ně reagují mnohem pozitivněji. Autobusák nám na zastávce neujel a znovu otevřel již zavřené dveře, lidé v buse ochotně udělali místečko, více se ptali, zda si hafany smí pohladit a tak.

V metru se k nám přidala paní s kočárkem a babičkou a prý má doma tříměsíční borderku (kluka). Zjistili jsme, že bydlí blízko nás - za Čimičákem. Tak jsme si hned domluvili nějaké společné venčení.

Jet s borderkou metrem je samo o sobě velkým zdrojem mezilidské komunikace. Jet se dvěma a ještě s dečkami ... pokecala jsem si ...

Výcvik nebyl pro Korala a Aišu náročný - jen motivační nástřeláky, ale už po ani ne dvou měsících jsou vidět výsledky. Hlavně Aiša se za tu dobu, co jsem ji neviděla (její hárání, moje zkoušení) moc zlepšila. Mám z toho ohromnou radost. Koral prý dnes s mou přítomností na výcviku pracoval trochu hůř (Aywy mu do toho od stromu dost kecala), ale i tak je i na něm vidět, že udělal pokrok a Dan s Maruškou, že odvedli velký kus práce.

Aywy jsem udělala kromě nástřelů několik složitějších vyhledávání. Hlavně jsem se s figuranty domluvila, aby jeden z nich několikrát "zmizel" - tj. aby odkráčel, když Aywy funí a čumí na druhého, který jde někam rovně daleko. Jednou takhle opatrně zmizela Maruška a schovala se pod svah k Vltavě kousek ode mne a Aywy (už byla tma a byla pod úrovní terénu, takže vidět nebyla). Aywy se na povel "Hledej!" rozběhla směrem, kterým odešla Evka. Tvrdě jsem ji odvolala tj. povel: "Ke mně!" (ne "Sem" ani "Tady"). Aywy, která má stoprocentní přivolání se (s velice nešťastnou tváří) tedy vrátila. Poslala jsem ji na Marušku. Ona vyrazila tím směrem, ale okamžitě se stočila a za Evkou. Opět jsem ji natvrdo přivolala a opět vyslala na Marušku.
Chtěla zase zdrhnout, ale vydala se tím směrem dál, chytla její pach a našla jí a označila. Pak jsem jí poslala hledat dál (a už jsem jí víceméně nechala - neb Evka nebyla za stromem, za kterým jsem si myslela, že bude:-). Aywy ji hledala pár minut - samostatně pročesávala ostrov velice daleko ode mne - nebyla vidět ani nebyla slyšet její rolnička. (Když si uvědomíte, že je to dost závislá borderka, tak asi bude dobře motivovaná, ne?).

Mám z tohoto tréninku dobrý pocit - jako, že jí něco došlo.

Taky jsme udělali krátké nástřeláky a jednu nástřelák-výšku (viděla kudy figurant odchází, ale pak zmizel ve tmě a na stromě).

A kde je ten bezdomovec?

Během jednoho nástřeláku pro Aišu jsme narazili na igelitovou plachtu, pod kterou se rýsovaly obrysy velikosti lidského těla. Aiša k tomu čuchala, ale neznačila to.
Chvilku jsme debatovali, jestli by označila spícího bezdomovce nebo ne a došli jsme k tomu, že spíš ne (a že ani jednomu z přítomných psů bychom to nevěřili). Aiša ovšem o hromádku projevovala jakýsi zájem - čmuchala k tomu a snažila se dostat pod igelit.

Představili jsme si spícího opilého chlapa s kudlou, a tak jsme ji raději odvolali. No ale nechat ho tam v tom mrazu, který panuje bychom neměli, takže něco podniknout musíme. Oslovila jsem balík: "Haló, jste tam? Nepotřebujete pomoc?" Ale ono nic. Opatrně jsme na igelit šáhli a skutečně - obrysy na igelitu nebyly jen tak - pod igelitem něco bylo. Opatrně jsme igelit odkryly a (to byla úleva) - byl to jen spacák a nějaké hadry. Prázdný bivak jsme vrátili do původního stavu.










Z ohromujícího světa čili "Ohromáčci"

9. ledna 2009 v 14:24 | kajan |  Aywy z Ohromujícího světa

Stanice Z ohromujícího světa patří Ivě Rácové z Kladna. Nejprve se věnovala chovu kolií dlouhosrstých, nyní borderkolií. Když jsme si od ní brali Aywy. měla jen jednu - Aywynčinu maminku - teď má BC dvě.



Více o nich na stránkách www.ohrom-svet.ic.cz.

Všichni sourozenci Aywy jsou moc šikovní, velmi pracovití a úspěšní a halvně zdraví.
Můžete se o tom přesvědčit na jejich stránkách:


Bráška Aywy - Alex viz http://www.alex.wbs.cz/

Sestřička Aywy - Attila viz http://www.zlantikova.com/

Bráška Aywy - Arny viz http://www.svalovec.estranky.cz/


Bráška Aywy - Moony viz na http://www.magic-sendy.net





Bráška Aywy - Archie viz http://archie-bc.blog.cz/



Zatím se ale béčkový vrh nechystá.

Také větev přes druhé koleno - nejen babička, ale i tetičky, strýčkové, bratranci a sestřenice jsou akční, šikovní a "ohromní". Můžete se přesdvědčit na

Babička Aywy - www.uniqfor.ic.cz

Borderky jako psi tažní

9. ledna 2009 v 14:17 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr

7.1. 2009



Tak jsme dneska (už asi potřetí) zapřáhli psi do bobů. Aywy nato moc není - když je zapřažená, tak se buď točí zběsile před boby nebo se zastaví a dívá se "Co jste mi to udělali?". Vlastně je schopná táhnout jen spolu se mnou (jde u nohy).



Ale štěně Koral - to je tahoun! Táhne dopředu a zdá se, že to dnes pochopil, že má táhnout rovně. (Dosud běhal jen za tenisákem, ale ten jsem dnes zapomněla.)



Rychlost s jakou dneska Koral tahal Kubu byla tak velká, že jsem na něj dříve, než sjel z cesty raději volala "Stůj" a on to snad chápal a celkem okamžitě zastavil ...



Ovšem nevím, jestli samovolně nebo jestli díky Aywy, která před ním běhala "jako vodící pes" - jednak ho vedla po cestě a dost daleko od stromů a jednak na povel "stůj" také okamžitě ztuhla.



No Kubík si to náležitě užil - zářily mu oči a o to halvně jde, ne?

Malí knírači - ti se zapřáhnout nedali, ale Brixinka uměla bobovat jako dítě - z kopce na bobech, do kopce si boby (někdy i sama) vytáhla.








Na virózu Mucosolvan - začátek prosince 2008

6. ledna 2009 v 22:19 | kajan

Po zkoušce v Mělníku (a hlavně po tom ustájení v ledovém kotci) Aywy asi týden kýchala. Krátce po ní začal kýchat i Koral a po něm i Brixina (navzdory antibiotikům na močový měchýř) a kočka Vanilči. Po našem návratu z Kypru všichni několikrát denně kašlali, tak jsme s nimi raději zajeli na veterinu. Veterinář je poslechl a shledal plíce i průdušky v pořádku (hurá) a
předepsal jim Mucosolvan. Po několika dnech je viróza všechny přešla.

Návštěva belgické ovčandy Tary - prosinec 2008

6. ledna 2009 v 22:16 | kajan |  Groenendaelka Orfi
Mám z vysoké školy kamarádku Dominiku, se kterou se ale v této životní etapě vídáme jen jednou ročně - pečeme společně vánoční cukroví (perníčky). Dominika je zoolog a se belgickou ovčandou Tarou udělala stopařské speciálky aj. super akce (viz odkazy). Ovšem Tara je hodně dominantní a lehce nervní fena. Vloni byla Aywy štěně, tak se její občasné vrčení odehrálo bez konfliktů, ale letos??? Kdo znáte Aywy, víte, že je také dominantní a také nervní a že na cizí psi a feny reaguje dost odměřeně. Tak jsem se letos před pečením trochu obávala, jak se bude situace v našem bytečku vyvíjet a co na sebe naše milé holky budou říkat (kromě Tary a Aywy zde bylo dětí, 2 další psi a kočka, tak se nedivte...). Jenže představte si, že se Aywy na Taru ani jednou nezazubila a že Tara na ni ani jednou nezavrčela. Prostě - poznaly se! Po roce! Aywy se k Taře chovala jako ke staré známé a Tara k ní také. Na Korala Tara párkrát vrčela, ale na Aywy ne. A Aywy se na Taru protivně nezubila. Na procházce by to možná ještě tolik nepřekvapilo, ale i v bytě (musely kolem sebe chodit hodně blízko, aby se vyhnuly - všude vonělo jídlo a tak) chovaly se k sobě dokonale - mírně se ignorovaly.

-----------------------------
O pár let později si Tařina vnučka, po dceře Binty (Britani), vybrala za páníka právě mne. Vybrala jsem jí jméno Cikáda Orfi. Je to má láska. To je náhoda, co?

Stopy - prosinec a leden 2008 - 9

6. ledna 2009 v 22:16 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr





O vánočních prázdninách jsme hodně stopovali. Skoro každý den. Aywy se hodně zklidnila (= zlepšila). Jenže pak napadl sníh.


23.12. stopy - našlápla jsem Aywy i Koralovi stopy. Koralovi krátkou do L prokrmenou buřtem a zakončenou předmětem. Šel (zvlášť když srovnám s Aywy) velmi rozvážně - nespěchal, byl hodně přesný, a to celkem i na lomu. U předmětu si lehl na první povel. Jsem s ním moc spokojená. (Jestli se ptáte, proč jsem s ním stopovala já - tak proto, že Dan ležel na kanapi a už dlouho s ním nic nepodnikl …L). Aywy měla stopu cca 40 minut starou, lomenou v ostrých úhlech -od nášlapu nevedla přímo, ale šikmo, prokrmenou buřtem, s třemi předměty. U nášlapu zase začala hrabat, ale nechala se trochu umírnit. Vyrazila správným směrem (tj. ne rovně vpřed). Chvílemi šla přesně (dokonale) chvílemi se snažila se revírovat (nenechala jsem ji - i jsem ji okřikovala "Ne ne ne!", a to až do třetího lomu, kde jsem si už nebyla úplně jistá, že vím, kudy lépe než ona). Předměty označila bez problémů. Jednou měla u předmětu problém najít stopu (vyrazila špatným směrem a musela se vrátit).

Náš ranní rituál - prosinec 2008

6. ledna 2009 v 22:13 | kajan |  Zkoušky aj. výsledky Aywy
S Aywy máme ranní rituál. Jakmile se probudím, zavolám ji a ona skočí do postele a chvilku si povídáme a tulíme se. Obvykle se do toho mazlení dříve či později zapojí všichni, co jsou doma, a to včetně velkých dětí a dalších zvířat (tedy kromě rybiček). Několikrát jsem simulovala spánek, abych zjistila, jak to Aywy dělá, že je u mne v posteli obvykle tak rychle. Zjistila jsem, že ráno potichu sedí a sleduje každý můj pohyb a dech. Aywy je takový něžný a opatrný tvor - nežere nám jídlo ze servírovacího stolku, protože je naše. Ráno mne nebudí, protože ví, že to nemám ráda. Ale protože je zase celkem samostatná - a dokáže předvídat situace a řešit je, tak každé ráno řeší dilema, jestli má čekat, až ji zavolám a nebo jestli má předvídat a skočit ke mně, když se pohnu a jsem prokazatelně vzhůru. (Je to tak zajímavé, že mám někdy chuť si ji ráno nafilmovat a podívat se na to z lepší perspektivy, abych lépe porozuměla tomu, jak se rozhoduje chytrý pes). Koral je ale pohodář a hrom do police - sežere, co najde (klidně i výše, než na konferenčním stolku) a taky mne kolikrát vzbudil, když už si myslel, že je čas vstávat. Dnes spal po delší době Koral s námi v ložnici (Dan ho nezvládl večer vyvenčit, tak už jsme si ho nechali). A i když jsem chrupkala (díky Tondovi, který v půl páté šel ke Kubíkovi do pokoje a ještě ho uspal) do půl deváté, neprobudil mne. Ovšem, když jsem řekla: "Aywy hop!" skočili na mne oba. Aywy se mi přitulila na "své" místečko v podpaží, ale Koral se nespokojil s ničím menším, než že si mi lehl na obličej, krk a hruď.

Srní 6. – 8. 11. 2008

6. ledna 2009 v 22:12 | kajan
Pralesy kolem Srní

Jsme s Tondou, Ester a Kubou a s Aywy ubytováni v luxusním hotele (důvodem je konference učitelů matematiky). Aywy se chová se naprosto super. Žádný problém. (Tím myslím v hotelu, procházky samozřejmě problém nikdy nejsou.)

Jen si Tonda špatně zapamatoval cenu za psa a noc J (nebylo to 50,- ale 250,-)

Noční sutiny 18.11.

6. ledna 2009 v 22:10 | kajan
Pražský ostrov R. - Kristýna, Eda, Filip, Soňa aj. - super noční trénink.

Většinu času jsem byla schovaná v sutinách, ale hodně jsem mohla odkoukat. Zajímavé je hlavně pozorovat jednotlivé psy při práci. Někdy je jejich postup diametrálně odlišný (i když jsou všichni na super úrovni). Napadlo mne, že v denní dobu by možná nebylo marné jejich postup filmovat a nějak zkoumat - psovodi totiž obvykle nemají možnost je vidět. Aywy dělala dvě nebo tři plochy (do sutin jsem se jí bála vzít kvůli té tmě - ještě nevěřím, že se nezmrzačí). Všechny dohledala poměrně rychle. Poradili mi, abych se do hledání zapojovala aktivněji (řekla jsem jí: "Hledej!" a nechala ji hledat a stála jsem na místě J. Prý psovod při tréninku může vždy vědět, kde figuranti jsou. Také ji nemám nechávat tolika štěkat, prý jednou krátce a jednou dlouze. U figuranta už pracuje dobře (neodchází ani se neotáčí, začne sama štěkat poměrně blízko), takže ji může figurant odměňovat, i když u ní ještě nejsem.

Aywy jako pes záchranář - listopad 2008

6. ledna 2009 v 22:03 | kajan |  Tréninkový deníček - výběr
Zhodnocení, jak jsme na tom v listopadu (z e-mailu Marušce)

… Aywy chodí po Čimičáku a nabízí hru a přitulení každému, koho potká. Její zájem o cizí lidi je až promiskuitní :-), ale na záchranařinu se to hodí. Proto do toho hledání a hry jde více nadšeně.. Ohledně nástřelů si taky myslím, že mají smysl. A že ho mají i pro psa na mnohem vyšší úrovni, než je Aywy. Ona je workoholik, snaží se dělat co mi na očích vidí, a někdy mám strach, abychom to nepřehnali.. hlavní tedy je, aby byla šťastná, aby jí to bavilo. Jen mám někdy pocit, že jí to hledání (delší, náročnější) baví víc, než nástřel (krátký, jednoduchý). Ale prý to tak být nemůže... tak nevím... můžeme o tom pak popovídat. Aywy v současnosti najde samostatně po tmě dva figuranty (na zemi) a vyštěká je, celkem z blízka, neotáčí se po mně. Na čem s ní pracovat? Na výšky to zatím nevidím... (raději pomalu). Asi by bylo fajn umenšit nějakym fíglem její orientování podle stop (většinou si vyrevíruje stopu a figuranta dohledá po stopě). Takže bych poprosila o jednu či dvě vysílačky alá nástřel (kdy hned ve směru vyslání narazí na figuranta, ktery šel ale jinudy..). To by mělo Aywy naučit více čuchat ze vzduchu a taky dávat pozor, kam ji vyšlu.

Co bych ale potřebovala nejvíc je průprava pro psovoda - jak si rozvrhnout terén, jak moc Aywy v terénu ovlivňovat a směrovat, jestli mám při tréninku vědět, kde jsou figuranti nebo ne apod. Takže hlavní práce je v současnosti pro mne. Jen nevím, jestli to potmě zvládnu..

Pondělky s Maruškou, Danem a Evkou

6. ledna 2009 v 22:02 | kajan

Protože jsme aktivní a cvičení chtiví, domluvili jsme se na pravidelných pondělních trénincích v pražských křovinách (nástřeláky).


Např. 24.11. ostrov - s Maruškou a Danem. Aywy dělala čtyři krátké vyhledávačky.

Snažily jsme se o to, abychom ji naváděla jinudy, než do úkrytu Maruška šla, ale … Aywy tryskorychlostí vyrevírovala stopu a 3x ze čtyř vyhledání dohledala figuranta po stopě (takže jsem to nezvládla L). Nechala jsem jí štěkat podle rady K. jen 6 - 12 x.

Příprava na ZZO

6. ledna 2009 v 22:00 | kajan
25.11. před domem - děti byly na kroužcích a já si vyšetřila 20 minut na opakování na ZZO. Pokud se nestane něco neočekávaného, tak by to neměl být problém. Díky Adamovi jsme nacvičily i to, aby Aywy nevybíhala na aportu. Jenže pak jsem zjistila, že na ZZO se pes může přidržet. No holt je to zkouška pro štěňátka a ne pro takové dorostence jako je Aywy, která má za sebou sedmihodinovou zkoušku ZZZ.

Obrany - ano či ne?

6. ledna 2009 v 21:59 | kajan

18.11. Obrany. Dospěla jsem po dlouhém váhání k rozhodnutí, že s Aywy začnu cvičit i obrany. Kyčle má zdravé. Kouše dobře. Hra s cizími ji baví. (A hlavně co cvičit v příštím roce, pokud mne záchranáři nevezmou.. - čekatelství je obvykle delší…). Ale budu si dávat velký pozor na figuranty - vždy jen přes hru, nikdy ne naostro. Nejdřív jsem se hodně dlouho dívala a ptala se přihlížejících na chyby, které vidí. Pak jsem zkusili na cvičáku v Kobylisích revír. Šlo jí to dost dobře (pomohl nácvik barelových běhů z agility). A také zadržení figuranta. Mirka si Aywy stoupla a Aywy ji vyštěkala a chytla pešek, když se pohnula. Super začátek!



25.11. Kobylisy - děti byly chvilku samy doma. Doběhla jsem na cvičák a udělala s Aywy revír, aby nezapomněla to, co se minule naučila (od té doby jsme tam nestihly jít). Pozoruhodné je to, že se na cvičák těšila mnohem více, než jindy - málem mi vtrhla dovnitř bez košíku (že by jí ty obrany tolik bavily?). Při revíru oběhla všechny plechové úkryty (jak víme my agiliťáci - alá barely) podle pokynů. (Jednou ovšem oběhla omylem taky lampu J). Musíme docvičit to, aby než vyběhne se pořádně koukla, kam mi ruka ukazuje. Přemýšlím, jestli se může při zkoušce velet: "Vpřed rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrevír… áááánó…..".

ZPU 1 - 30.11. 2008 (V. Famfulík)

6. ledna 2009 v 21:57 | kajan |  Zkoušky aj. výsledky Aywy
  • Původně jsme měli skládat zkoušky ZZO v Libni. Paní I.Dufkova mne sice už když jsem se začátkem října upozorňovala, že u nich platí pravidlo, že členové mají vždy přednost, ale taky slibovala, že asi členů moc nepřijde a že místo bude. Několikrát jsem se připomněla a v posledním týdnu jsem se zkouškou již počítala najisto. Jenže dva dny před zkouškou se ukázalo, že si nějaký člen vzpomněl a … dost mne to mrzelo - už jsem měla domluvené hlídání dětí a tak.
  • Co tedy s volnou nedělí? Koukla jsem se na internet, jestli se ZZO neskládají někde jinde. Ne. Ale našla jsem, že ZKO Mělník pořádá ve stejném dnu zkoušky podle KJB. ZOP už máme dávno, na ZPU1 jsem se necítila připravená, ale když už jsem si zajistila to hlídání, tak jsem jim napsala., jestli nemají místo. Nejprve neměli. A pak zázračně měli, což mi oznámili 29.11. večer. (Nakonec měli pak ještě druhé místo, a tak jsem se opět setkala s Katkou Dědičovou, které telefonovala paní Doudová až v neděli ráno a ona operativně přijela). Přemýšlela jsem asi půlhodinu nad zkušebním řádem, jestli do toho mám jít. V poslední době nemáme pěkné stopy … Zkouška se ovšem dá udělat i bez stop. Ale co na mé chlazení? Jenže pak jsem si představila útulně vytopenou klubovnu (jinak by přece nepořádali zkoušky v listopadu, ne?) Tak jsem si řekla, že to zkusíme a přihlásila se.

  • takže 30.11.- ZPU 1 Mělník. Kromě klubovny a toalety (obé je venkovní :-) bylo vše dokonalé a neuvěřitelné přátelské a vstřícné a vše předčilo mé očekávání. Dostávali jsme čaj, kafe, občerstvení a oběd (vše v ceně startovného - to je fakt dobrý nápad). Kdo potřeboval zahřát, tak do čaje mohl dostat i rum. Po zkouškách jsem dostala mail o tom, že je i fotodokumentace (a to nejen mělnických psovodů) tj. i Aywy má několik skutečně hezkých fotek na http://zkomelnikmesto.rajce.idnes.cz/. Rozhodčí pan Václav Famfulík zkoušky naplánoval tak, že pro naši kategorii začínaly fakticky až kolem 12 hodiny, kdy jsme nastoupily na poslušnost. Stopy zařadil až nakonec (pozdní odpoledne). Od sedmi ráno jsme tedy s Aywy pět hodin nečinně mrzly. Poprvé jsem ji viděla třást se zimou, a to jsem jí vzala do kotce deku pod zadek. Musely jsme se chodit v pravidelných intervalech zahřívat během a hopsáním za cvičák. Na poslušnost jsem nastupovala s tím, že budou ztráty za nepřesnosti. Mimo aportu (kde jsem je čekala) byly ztráty jiné a hlavně mnohem menší, než jsem odhadovala. Že by už byla Aywy velká a rozumná (tj. trochu méně ztřeštěná)? Tak tedy všechny cviky měla za plný počet bodů (10) mimo aportu (8) a sedni-lehni-vstaň (8) a skoku vysokého (7). U skoku vysokého mi pan rozhodčí řekl, že jsem si přece měla sundat dvě prkna (překážka byla o dost vyšší, než 1 m) a že by jí pak čuba přeskočila pravděpodobně bezvadně. (No - myslela jsem si, že výška překážky je na něm a ne na mně.. neměla jsem dost odvahy na to s překážkou manévrovat..). Pan rozhodčí mi také doporučil zakoupit lepší aport (hlavně těžší). Asi poprvé v životě jsme dostaly plné počet bodů za chůzi u nohy (a to se mi Aywynčin výkon nelíbil tolik, jako na RH-E, kde jsme dostaly méně). Asi to bude tím, že sama nevím, co je bezchybná chůze u nohy. Ve speciálech jsme ztratily jen 2 body (opět sedni-lehni -vstaň). Takže jsme na odpolední stopu nastoupily s vědomím, že zkoušku jsme složily! (To jsem začala být silně vděčná, že se nezačínalo stopami.) To, jak bude stopovat bylo dost nejisté - klidně to mohlo být i za 0 bodů. Aywy ale (snad poprvé v životě) chvilku čuchala u nášlapu (do té doby vždy vystartovala tryskem směrem dopředu). Hurá!! Já ji mírně brzdila šňůrou a ona šla pěkně (i když svižně) s nosem na stopě (viz fotky na http://zkomelnikmesto.rajce.idnes.cz/), zalehla u prvního předmětu. Přešla lom o pár kroků, vrátila se ověřila nalevo, našla lom doprava a šla po stopě dál. Bohužel jsem si od této chvíle nebyla úplně jistá, že jde dobře (zdálo se mi to nějaké krátké), takže, když se na mne u předmětu otočila přikrčená s otázkou, jestli si má lehnout nebo ne, tak jsem jí nedokázala odpovědět (taky to mohl být místo předmětu nějaký šutr..). Aywy (také poprvé v životě) u předmětu tedy jen maličko nahrbila hřbet a šla dál po stopě.. (Teď jak to píšu, tak mne napadá, že to asi bude tím, že jsme stopy do L s předmětem na konci nikdy netrénovaly… stopa - neumím totiž létat, takže stopa pokračuje i po konci a Aywy to dobře věděla - se po položení předmětu hned lomila, tj. pro Aywy to byl předmět na lomu… a to fakt ještě nezažila…). To byla úleva, když jsem zjistila, že jsme se neztratily a že to u čeho zaváhala opravdu byl můj předmět. Pan rozhodčí náš "výkon" ohodnotil na 14 bodů. Asi bych si tolik nedala. Ale on se člověk sám nevidí. Rozhodně jsem velice spokojená s výslednou známkou zkoušky velmi dobře. Kdyby nebylo té shody náhod, tak jsem na ZPU1 letos nešla (nedostatek sebevědomí). A nejvíce jsem spokojená s Aywy, která jak se mi zdá umí na zkouškách ze sebe vydávat více, než při tréninku. Je to velké štěstí mít (konečně) takového psa. Velký dík ovšem patří Tondovi, který mi Aywy koupil a který mne podporuje a který se mnou dnes vstával v 5.45, aby mne do Mělníka (ráno ještě potmě) dovezl a pak pro mne zase zajel, abychom nemusely s Aywy mrznout na nádraží.

Září a říjen 2008

6. ledna 2009 v 21:54 | kajan
Září a říjen jsem věnovala dopisování disertace a přípravě návazného projektu ESF. Výcviku (a úklidu a vaření aj.) jsme se věnovali jen "bokem".

Přesto se nám podařilo být na hezkých akcích se záchranáři. S naší brigádou jsme byli v Mořině (plochy a stopy) a v Milovicích (plochy).

A s různými lidmi jsme se různě scházeli po Praze (sutiny a plochy).
Aywy začala suprově vyhledávat v plochách (opravdu moc ji baví ji hledat a běhat). Má moc ráda lidi, takže si s nimi chce hrát, i když je nezná. V sutinách raději postupujeme pomalu, aby se nejprve naučila tím bordelem chodit a nepořezala se mi. Ale ty stopy! Ještě v létě jsem byla tak pyšná a teď místo, aby šla po stopě se snaží předměty vyrevírovat. Nejprve jsem myslela, že je to tím, že ji citlivku vadí tah šňůry (při napnutí šňůry zatočila). Tak jsem ji nechala jít dvě stopy na volno (nebylo to tím). Takže začínáme znova - na krátké šňůře, musím jí nějak rozumně brzdit a nepustit ze stopy.

Na RH-E zkoušky jsem proto řešila velké dilema, jestli jít na stopy (které začala kazit) nebo na plochy (které se mi zdálo ještě nemá dobře nacvičené). Nakonec jsem se (den předem ) rozhodla pro plochy. Vyplatilo se mi to! (Více viz zkoušky )

RH-E (plochy) - 28.10. 2008 (V. Babička)

6. ledna 2009 v 21:52 | kajan |  Zkoušky aj. výsledky Aywy
Vysočina, Pelhřimov (Obalovna) mezinárodní zkoušky IRO : Zkouška způsobilosti záchranného psa RH-E (plochy). Rozhodčí Vilém Babička.

Jako všechno v posledních měsících i tyto zkoušky provázel mírný chaos. Původně jsme měli být na prázdninách na naší malé chatičce na Vysočině, jen 15 km od Obalovny. No tak hurá, nahlásila jsem se tam na zkoušky (musí to ovšem dělat vedoucí naší brigády Vlasta Samek) jakože si odskočím J. Den před odjezdem se nám rozsypalo auto. A vzhledem k naší inkontinentní a dementní kníračce Brixince se nedalo jet autobusem.

Odhlásit jsem se nemohla (tedy mohla, ale propadlo by mi 500,- zápisné), tak jsem jela s Aywy autobusem. Ráno 28. nebyl žádný spoj, takže odpoledne den předem.

(V tu samou dobu Tonda vezl vysázenou disertaci do tisku a vazby. V metru si uvědomil, že jsem mu nedala anglický abstrakt, tak jel zase domů (zuřil - pochopitelně, ale ne moc) a abstrakt tam ještě natáhl. Vše jsme řešili mobilem. Děti naštěstí pohlídala Věra).

Změna času způsobila, že jsme byly v Pelhřimově již za tmy. Podle ne moc detailní mapky z internetu jsme se vydaly za město. Věřila jsem si, že jdu dobře, ale ne na 100%. Tak jsme s Aywy udělaly dohodu, že když to najdu já, najde zítra figuranta ona.

Nakonec jsme v hluboké tmě našly budovu Obalovny. Přijetí místních záchranářů bylo ohromné. Nejen, že nás nechali levně přespat, nejen, že Aywy mohla spát se mnou v pokoji, ale taky mi nabídli polívčičku a přibrali mne mezi sebe.

Druhý den jsme udělaly jeden nástřel na pravděpodobnou figurantku a jedno "nesení psa" s pravděpodobným figurantem.

Skupina odjela na sutiny (kde všichni splnili). Po dvou hodinách jsme přišly na řady plochy a stopa. Aywy šla jako první a nadšeně šíleným tempem našla figurantku. Trochu jsem to pokazila, protože jsem jí nechala koukat kudy figurantka odchází (při těchto zkouškách má psovod možnost výběru). Bála jsem se, aby ji našla, tak jsem to zvolila takhle. Ale asi jsem to měla udělat jinak, Aywy není blbá a samozřejmě, že letěla hned za figurantkou, chvíli ji dohledávala a asi za minutu vyštěkala. Než jsem stačila zavolat, byla tak blízko, že neposlechla (naštěstí). Figurantka ji moc chválila (to se dobře poslouchá, tak to tady napíšu): že je fakt dobrá, že to bylo krásné vyhledání, že je prima, že se nenechala odvolat, zvlášť u závislačky borderky a že je psychicky silná, když s takovou razancí označí cizího člověka.

Ostatní z RH-Eček taky figuranta našli, až na Jirku, který tím pádem už věděl, že u zkoušek neuspěl. Tak příště. Stopa, která byla jediná, byla opravdu skvělá. Jak jsem si blahopřála k rozhodnutí nejít stopu. Bylo by to příliš nepříjemné srovnání.

Po obědě jsme svižně nastoupili na poslušnost. Věděla jsem, že když bude Aywy chodit jako obvykle, tak zkoušku uděláme. Figurant na nesení se nám sice vyměnil, ale naštěstí to tolik nevadilo. Odložení 10 bodů. Ostatní cviky vždy nějaký ten bod ztráta (bohužel nám nedali zápis). Ale udělaly jsme!

Nebrala jsem foťák, ale nějaké fotky jsou na http://www.zbkvysocina.cz

Agility - pauza září až ...???

6. ledna 2009 v 14:42 | kajan
Naše trenérka na agility Karolína se nám odstěhovala a nový cvičák na agility jsme neměli sílu hledat. Ani sílu zajet za Kájou. Takže necvičíme. Ale chtěli bychom. Ale kde???

Vyšetření kyčlí srpen 2008

6. ledna 2009 v 14:41 | kajan
Začalo to setkáním s Janou a Archiem 7. 8. odpoledne a pátečním společným martýriem do Hradce Králové k doktoru Ekrovi na vyšetření kyčlí. Zde jsme prožili s uspanými dvěma hnědobíláky ve stoje na chodbě mezi vyšetřovnami. Jana mi poradila, abych nechala Aywy tetovat, což já citlivka se trochu bála (aby neměla bebí), ale nakonec mne doktor Ekr přesvědčil, že narkóza je narkóza… takže je Aywy tetovaná svým číslem zápisu 2009 (což se nám již o dva týdny později dost vyplatilo).

Nakonec jsme se dozvěděli senzační zprávu oba sourozenci mají DKK 0/0. Takže jsme odjížděli v euforii. (A skutečně to pak přišlo i poštou )

Agility soustředění 11.-17.8.2008

6. ledna 2009 v 14:39 | kajan
Agility soustředění Kladno Jahoda 11.-17.8.2008 vedla Pavla Dušková. Užili jsme si i přes deštivé počasí - je tam prima parta lidiček a psích příbuzných. Aywy se hodně zlepšila, ale není to sranda měnit trenérky (kdo si má pamatovat tu "naší" povelovou techniku).

Koral začal třetí den dost kulhat a otekla mu levá zadní noha, není jasné proč, ale vystrašilo nás to a podstoupili jsme v Horoměřicích (ještě jednou díky Lukáši za odvoz!!!) a následnou sérii dalších vyšetření v Praze. Diagnózy byly horší jedna než druhá, Dan se klepal strachy, ale nakonec (po dvou týdnech) otok splaskl, atrofovaný sval se začal osvalovat a momentálně to vypadá dost optimisticky.

... člověk se neubrání úvahám, zda nebylo toho tréninku na malé rostoucí štěně trochu příliš ...